Do Říma s láskou

Je trochu škoda, že si Woody buď nepohrál víc s propojením jednotlivých příběhů, nebo je naopak zcela neoddělil... Výsledek tak skáče ze zcela bláznivé "italské" komedie k "neworskoidnímu" filosofování o vztazích, aniž by to bralo ohled na časové plynutí jednotlivých dějů (den a noc tu nemá žádnou (ani filmovou) logiku). ALE - každý z těch příběhů má nějaký skvělý nápad, a vydal by na samostatný film. A je jedno v jaké by to bylo zemi. Snad až na toho operního pěvce:) Tohle je fakt skvělý Woody, trochu roztříštěný, ale slabší chvilky si vybral v letech 2010 a 2007. V tomto případě opravdu ne! Va bene! (10.06.2015)

Nízke hodnotenia svedčia asi len o tom, že keď Woody Allen na sklonku svojej kariéry (prial by som mu ešte aj 100 rokov ale vek nepustí) natočí komédiu v ktorej si robí srandu sám zo seba, z postáv, aj z divákov, podaktorí sa skryjú za svoju konvenčnú predstavu o tomto absolútne nekonvenčnom režisérovi a myslia si, že nie je chyba v nich ale v ňom. Ja som sa náramne bavil a vôbec som nepochyboval. To Rome with Love v Allenovej tvorbe zastáva dôležité miesto, bez ktorého (by) bola vo filmovej recesii veľká medzera, o ktorej sme doposiaľ ani nevedeli. (28.12.2012)

Americká turistka, márne hľadajúca fontánu Di Trevi. Ľavicový právnik, vždy ochotný pomôcť. Vzniká tak prvý pár. Aj prvá poviedka. Dôležitú úlohu v nej zohrávajú otcovia mladých snúbencov. Na jednej strane americký, hypochondrický divadelný a operný režisér, a na strane druhej majiteľ pohrebného ústavu, ktorého koníčkom je spev operných árií pri sprchovaní. Druhá poviedka je o páre, ktorý prichádza do Ríma nájsť nové perspektívy a azda aj nové profesijné príležitosti. Všetko im zamotá príchod nevolanej (no niekým zaplatenej) kurtizány na izbu mladého muža. Prichádza zľahka odená práve v momente, kedy je tento v spodnom prádle a jeho žena išla do kaderníctva. Vzápätí za prostitútkou vtrhnú do izby mladíkovi veľmi konzervatívni príbuzní. Manželka sa popri hľadaní salónu krásy zapletie so známym hercom aj hotelovým lupičom. Tretia poviedka sa nesie v znamení ustáleného partnerského páru, ktorý navštívi na ženino pozvanie jej sexuálne atraktívna priateľka. Ľady sa trhajú, partner neodolá vášni, napriek upozorneniam staršieho Američana, presne odhaľujúcemu zvody sexuchtivej, no neveľmi stálej kamarátky - herečky. No a napokon tu je obyčajný, predvídateľný úradník, ktorý si načas užije nečakanej mediálnej slávy, typickej prívalom superprimitívnych otázok a skenovaním intímneho súkromia. Týpek si vďaka tomu v posteli užije zopár atraktívnych mileniek, aby sa po presune slávy na inú persónu opäť spokojne vrátil k rodine.  Nenáročná poviedková rímska jazda. Ukazujúca, že v Ríme popustí skoro každý uzdu svojím vášňam. Chlípnosti sa totiž v Ríme po tisícročia úspešne darí. Celok je dôsledne hudobne zaštítený typickými italo motívmi, odkláňajúci sa od allenovsky typickej jazzovej jazdy. Za mňa spokojnosť. Veď cieľom nebolo urobiť nejakú sofistikovanú záležitosť, ale odľahčenú taliansku komédiu. 70%. (07.07.2021)

Woody Allen není moje krevní skupina, přesto jsem našel odvahu a kouknul na jeho putování, tentokráte, Římem. Bohužel jsem se chvílemi docela povážlivě vrtěl a jednotlivé příběhy, které jsou sice milé, mě zase tolik nezaujaly. Přemýšlím že další jeho snímek raději vynechám, protože si tento velikán světového filmu nezaslouží abych mu snižoval hodnocení. 45% (24.11.2012)

Film stejný, jako je jeho opakující se hudební motiv - veselý, jemný, příjemný, hravý a lehce fantaskní. Woody se (konečně) vrátil i jako herec (a pro jistotu se roztrojil), Penelope doslova září a utáhne svou lehce slabší dějovou linku (ačkoli právě v ní se objevuje vynikající vtip s hotelovým zlodějem). Benigniho příběh o tom, jak se přes noc stal slavným prostě proto, že je slavný, je asi nejzábavnější a nejvypointovanější. Woodyho operní režisér, který dokázal nastudovat "Rigoletta v kostýmech bílých myší", nemá chybu; střet neurotického Američana s italskou rodinou, kde otec je funebrák a syn levičáckej právník, to je jeden allenovský gag za druhým. Škoda jen, že chybí lehce údernější závěr, docela by tomu slušel. A příběh Eisenberga, Ellen Pageové a Aleca Baldwina, to je klasická allenovská historka o fatálních, přitažlivých, ale nestálých kráskách, kterou Woody vyprávěl už mockrát - a opět je skvělá, jen lehce zkratkovitá. Ale proč ne? I když vybrat si Ellen Pagevou jako femme fatale nebyl nejlepší nápad, existují přitažlivější herečky, nakonec i moje společnice v kině byla daleko krásnější. Po filmu jsem měl neskutečnou chuť jít se toulat římskými uličkami nebo si aspoň dát nějaké italské víno - to první kupodivu nevyšlo, to druhé už ano - a zakončit tak nádherný římský woodyallenovský večer. I když maličko slabších pět hvězdiček, pořád je to za pět. (02.08.2012)