Do Říma s láskou

Nepatřím k nekritickým obdivovatelům Woodyho Allena. Chtěl jsem nějakou nenáročnou komedii. Začátek je neslaný nemastný, změní to až příchod Penelope a následně Ellen, které jsou příslibem zábavy. A některé okamžiky se vážně povedly. Filmu navíc moc prospívá, že Allen dokáže ve správnou dobu šokovat. Jedná se o několik nezávislých příběhů, které se někde protnou. Líbí se mi poselství filmu – každý člověk chce to co nemá; příležitost dělá zloděje. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 6 | hudba 5 | humor 3 | akce 0 | napětí 0 | pustil bych si znovu 6 (24.04.2013)

Čekal jsem víc. Od Woodyho bych si dovedl představit daleko atmosferičtější příběh a vykreslení Říma, což je bezpochyby jedno z nejkrásnějších a nejromantičtějších měst v Evropě, snad i na světě. Na komedii jsem tam postrádal více lepšího a inteligentnějšího vtipu a na romantický film více příjemné romantiky - ne jen samé podvádění. Potěšily tak pouze herecké výkony, Řím a hudba. (25.09.2013)

Nespôsobujú to chladné prijatie či negatívne komentáre privysoké očakávania od Woodyho Allena? Nie som odborníčka na jeho filmy, ale tento ma pobavil podobne ako tie ostatné. Smiala som sa, pozerala aj premýšľala. Navyše som z neho mala veľmi dobrú náladu. Potešili aj prvky absurdity, dokonca veľmi. Bolo to proste skvelé :-) (18.02.2013)

Film stejný, jako je jeho opakující se hudební motiv - veselý, jemný, příjemný, hravý a lehce fantaskní. Woody se (konečně) vrátil i jako herec (a pro jistotu se roztrojil), Penelope doslova září a utáhne svou lehce slabší dějovou linku (ačkoli právě v ní se objevuje vynikající vtip s hotelovým zlodějem). Benigniho příběh o tom, jak se přes noc stal slavným prostě proto, že je slavný, je asi nejzábavnější a nejvypointovanější. Woodyho operní režisér, který dokázal nastudovat "Rigoletta v kostýmech bílých myší", nemá chybu; střet neurotického Američana s italskou rodinou, kde otec je funebrák a syn levičáckej právník, to je jeden allenovský gag za druhým. Škoda jen, že chybí lehce údernější závěr, docela by tomu slušel. A příběh Eisenberga, Ellen Pageové a Aleca Baldwina, to je klasická allenovská historka o fatálních, přitažlivých, ale nestálých kráskách, kterou Woody vyprávěl už mockrát - a opět je skvělá, jen lehce zkratkovitá. Ale proč ne? I když vybrat si Ellen Pagevou jako femme fatale nebyl nejlepší nápad, existují přitažlivější herečky, nakonec i moje společnice v kině byla daleko krásnější. Po filmu jsem měl neskutečnou chuť jít se toulat římskými uličkami nebo si aspoň dát nějaké italské víno - to první kupodivu nevyšlo, to druhé už ano - a zakončit tak nádherný římský woodyallenovský večer. I když maličko slabších pět hvězdiček, pořád je to za pět. (02.08.2012)

Pár dobrých allenovských vtípků (nejvíc mě dostala hláška "Monica...even the name is hot!" a nebo ta o Slečně Julii), ale jinak je to těžce průměrný, ve druhé polovině až podprůměrný pokus o...o co vlastně? Oslavit Řím a předvést brutálně staré klišé o tom, kolik "malých" příběhů skrývá velké město? Neschopnost Allena ukázat cokoliv typicky italského, aniž by se snížil k otřepaným klišé o tomto národu (už jenom to, že "žhavou" Italku hraje Španělka - prostě proto, že vyhovuje Allenovým představám o žhavé Italce) mě překvapila víc než dost. Dobře, oddechovka nepotřebuje průlomové myšlenky, měla by však držet pohromadě a fungovat, což se tady, na rozdíl od Barcelony a Paříže, rozhodně nepovedlo. (19.02.2014)