Režie:
Jean-Marc ValléeScénář:
Jean-Marc ValléeKamera:
Pierre CottereauHrají:
Vanessa Paradis, Hélène Florent, Evelyne Brochu, Émile Vallée, Jean-Marc Vallée, Nicolas Marié, Jérôme Kircher, Caroline Bal, Richard Chevallier (více)Obsahy(1)
Scénárista a režisér Jean-Marc Vallée postavil vedle sebe dva příběhy o lásce a zodpovědnosti, které od sebe dělí čtyřicet let. Antoine (Kevin Parent) žije v roce 2011 zdánlivě ideálním životem. Je úspěšným montrealským dýdžejem, má krásnou přítelkyni Rose (Evelyne Brochu) a dvě zdravé dcery. Přesto se však stále nedokáže odpoutat od bývalé manželky Carole (Hélène Florent).
Druhý příběh se odehrává v roce 1969. Jacqueline (Vanessa Paradis) je svobodná matka, která žije sama se svým sedmiletým synkem Laurentem (Marin Gerrier), o kterého láskyplně pečuje. Laurent se narodil s Downovým syndromem, a nejspíš se nedožije třicítky. Jacqueline je ale odhodlána udělat vše pro to, aby její syn prožil kvalitní život. S Carole má společného víc, než by se mohlo zdát.
(vesper001)
Videa (5)
Recenze (104)
Ani som pred pozeraním nevedel, že to je môj druhý film od Jeana -Marca Vallého a opäť za plný počet?! Hmmm, náhoda...?! V podstate presne to, čo som napísal na jeho film C.R.A.Z.Y. platí aj pre Café de Flore. Film, ktorý nie je bezchybný a keby som chcel na ňom nájsť slabšie miesta, prípadne "nelogickosti" tak ich silou mocou nájdem. Čo z toho, keď som pozeral ako prikovaný a emócie prebili rácio. Film, ktorý je citlivo napísaný, s poriadnou dávkou kreativity zrežírovaný (+nesmiem zabudnúť na strih, kameru a znovu parádnu hudbu -PF a Sigur Ros) a skvelo zahratý všetkými zúčastnenými. Malý veľký film, ktorý musí byť istou autorovou projekciou a terapiou(?), pretože jeho osobný vklad a zanietenie z filmu priam trčí. Film, ktorý ma dostal a tu sú slová, analýzy, komenty a všetko okolo vlastne zbytočné.. ...a pozdravujem svoju spriaznenú dušu:) ()
Opravdu krásné a zajímavé. Příběh, který mě nutil přemýšlet, protože jsem dlouho nechápala souvislost mezi dvěma časovými liniemi, nakonec se vše samo krásně ukázalo a moje hlava si mohla odpočinout a užít si zbytek snímku. Výborné drama o životě a připoutanosti k někomu. Ještě navíc prostředí Francie s Vanessou Paradis, která dle mého názoru není moc hezká, ale něco v sobě má. Film s postiženým chlapcem a dívkou - přece jen člověk necítí až tak velký soucit, takže si to celé užije na 100%. Hodila by se otázka: Opravdu existují spřízněné duše? .. Jelikož na to nám chtěl asi celý příběh odpovědět, ale záleží na každém, jak to na něj celé působilo. Ovšem hodně kvalitní a originální snímek. Zajímavá hudba, prostředí a herci. ()
Jo, tak tohle je fakt ukázkový midcult. Retardovaný chlapec je retardovaný asi jen proto, aby to všechno bylo o něco "závažnější" a "umělečtější", a do toho to nefalšované pseudospirituální propojení obou dějových linií, o kterém se "rafinovaně" dozvíme až v závěrečném aktu a které z Café de Flore definitivně dělá sračku první kategorie. Na rozdíl od Atlasu mraků, který také propojuje nesouvisející příběhy motivem předurčenosti a reinkarnace, ale dělá to všechno v naprosto "odrealističtělém" metafikčním prostředí, ve Valléeho filmu sledujeme jakože autentické osudy, což podrthuje trapnost toho celého konstruktu ještě víc. Vlastně mě překvapuje, že někteří uživatelé tady z toho regulérně ustříkávají do trenek, protože to není ani bůhvíjak hezké na pohled a těžkopádné užití soundtracku (Sigur Rós mají v tom svém klipu taky děti s "downem", no a?) bere sílu těm vybraným písním, protože to vypadá, jako kdyby nám byly vnucovány. A Matthew Herbert v 60. letech je taky dobrý úlet. ()
Tak tady se asi povedou pořádné spory! Není se čemu divit, zvolená látka by sama o sobě vystačila na půl hodiny, ale tady se jde do hloubky lidské duše. Jakoby bylo v zájmu natočit mistrovské dílo, pohrávající si s každičkým detailem. Pravděpodobně se diváci rozdělí na dva tábory, jeden bude vyzdvihovat Cafe De Flore do nebes a ten druhý těžko rozdýchající pocity, které v něm toto drama vyvolalo, se bude utápět v myšlenkách "co to sakra bylo?!". Ale i o to tady šlo a závěr vám dá pořádnou ránu. Já se přikloním ke druhé polovině, i když uznávám a věřím, že pro někoho tohle může být maisrtštik a pětihvězdičkám se nedivím...a za hodinu vás to začne žrát a trochu tomu pomůžete...a druhý den jste z toho zase ve sračkách :-) 30% ()
Dostalo mě to a jsem si jistá, že po čase si tuhle silnou vůni kávy opět vychutnám. Ač se to všechno může zdát tak vzdálené těmi roky, má to k sobě neuvěřitelně blízko jak jen to je možné. Člověk vše musí vnímat od začátku a nevynechat ani okamžik, aby ke konci pochopil pravý smysl a znal všechny odpovědi. Přiznání, že něco krásné končí, aby něco nové mohlo začít. Každý se s tím vyrovnává po svém. To jsi ty, má spřízněná duše. Na úplném konci filmu mě proběhlo hlavou, škoda že v reálném životě vše pokaždé nekončí tak idylicky jako tady. ... "Věříš na ně? Na spřízněné duše. Že eixstuje někdo, kdo k Tobě patří. Co tě přimělo opustit jednu spřízněnou duši kvůli jiné?." ()
Galerie (64)
Photo © TF1 Films International
Zajímavosti (2)
- Film získal cenu Nejlepší kanadský film roku 2011. (vesper001)
- Kaviareň Café De Flore skutočne existuje, nachádza sa na jednej z najdrahších ulíc v Paríži a za svoj názov vďačí rímskej mytologickej bohyni Flore. Vedľa nej sa nachádza ešte jedna kaviareň, ktorá s ňou súperí, podobne ako vo filme súperia dva príbehy. (hajner)
Reklama