Candyman 2: Sbohem masu

Jak už název napovídá, vydáme se na cestu vegetariánství, konkrétně včelích produktů, aneb Sweets to the Sweet. Zrcadla slouží jako plátna, které mají přihlížející vylekat, nebo obelhat tím, že nic nepřijde, Glass pokračuje ve znepokojivé stopě, občas se objeví legrační snaha samoúčelně vystrašit a do toho Toddovic Toník jako kapitán Hook s podkožním úlem a zlověstně mléčným bělmem. Pravda, New Orleans při Mardi Gras není posprejovaný beton chicagského Cabrini-Green, ale jako místo Medáčkovi nové štace plní svůj účel. Nechci být hnidopich, ale jakou ohebností loketního kloubu musí Candyman disponovat, aby dostal hák pod tím úhlem, co můžeme vidět, skrz trup těch, co vedli před zrcadlem silácké řeči? (24.07.2023)

V původním filmu pouze načrtnutá legenda získává jasné obrysy a ve flashbacku se dozvíme jak to všechno s Candymanem alias bývalým černým otrokem Danielem Robitaillem bylo. Zaplnění prázdných míst strašákova příběhu je však jediným výraznějším pozitivem. Dvojka pouze recykluje stejný obsah a téměř veškeré tajemno vniveč se obrací. Atmosféra prvního dílu, navozená zejména skvělou kamerou, se vytratila a zůstává jen průměrné béčko se vzdychajícím Tony Toddem, charisma zlého hajzla mu díkybohu zase nechybělo. Překvapivě za tři háky. (22.10.2015)

Narozdíl od jedničky žádná sláva. Zůstal jen skvělý Tony Todd a jinak kromě až nápadně podobného děje tu snad nenajdete podobně výborného zřejmě nic. Dokonce i krev se změnila, v prvním díle nebyla fialová ale červená. V důsledku to ale není vlastně tak špatné pokračování, když už by nic, tak je aspon originální místem, kde se nachází, podobně, jako tomu bylo i v prvním díle. (08.01.2011)

„Príbor odložte. Dnes sa najem rukami.“ Po prvej časti a pred treťou nakrútil Bill Condon podobne podmanivý atmosférický a inteligentný krvák, ako umelecký režisér pred ním, Bernard Rose. Na CANDYMANOVI 2: ZBOHOM MÄSU je najprekvapujúcejšie, že zďaleka nie je o veľa horší, ako prvý diel. Navyše je (pre fanúšika trilógie) jedinečný tým, že sa „prehlbuje mytológia“ (príbeh o tom, ako sa z Daniela Robitaillea stal tragický Candyman, tentokrát nielen počujeme, ale aj vidíme vo flashbackoch; dej sa zo sídliska presúva do Danielovho rodiska, famózne dusného New Orleans). Bohužiaľ, ako to už s pokračovaniami chodí, stráca sa moment prekvapenia (vieme, kto je kto a o čo mu ide), ústredná hrdinka je síce stále blondína, ale na fajn Madsenovú nemá ani omylom a divák, či chce alebo nie, sa neubráni pocitu, že vidí remake (len doplnený pár novými scénami). (28.05.2011)

Myslím si, že tento díl není horší než jeho předchůdce. Drží si stále stejnou odpadovou kvalitu. Jediné co by si zde mohlo poslechnout slova chvály je slušný soundtrack. Jinak se film samozřejmě drrží v takové té dimenzi, kde se postavy chovají jako čurá...., příběh nemá potřebný spád, je příšerně natahovaný a nudný. Hororový prvek zde chybí, neboť za něj nelze počítat jednorukého černouška, kterému lezou včely snad ze všech otvorů těla, a který bydlí v zrcadle. Opět Odpad. Tohle nelze hodnotit jinak. (23.09.2011)