Komeda: Soundtrack pro život

46th KVIFF 2011 - 2011: A MUSICAL ODYSSEY - 2011: Hudební odysea (Komeda - Muzyczne ścieżki życia / KOMEDA: SOUNDTRACK FOR A LIFE / Komeda - Soundtrack pro jeden život) (12.09.2011)

Lístky v pokladně last minute jsme dostali zadarmo. S vědomím, že jdu na film MFF, o který byl minimální zájem, nemám žádná přehnaná očekávání. Sleduji tak, na co jsem to vlastně narazil. Jedná se o 2 dokumentární filmy o skladatelích filmové hudby. První 30min o slovenské hvězdě Iljovi Zeljenkovi a druhý cca 50min o polském velikánovi 60. let Krzysztofu Komedovi. První film žádná sláva. Praktické ukázky hudby a životního díla se střídají se záběry staříka, jak plave v bazénu. To vše s poněkud zmateným scénářem. Zeljenka pro mě opravdu není tak zajímavý, abych musel vědět příliš detailů z jeho života a 10 min sledoval jeho zasněnou tvář. Druhý film o geniálním Komedovi byl pak o třídu výš. Mistr jazzové hudby, který rozuměl filmu a dokázal tak spojit zvukovou a vizuální složku v nezapomenutelné dílo, které provází skvosty mnoha filmových režisérů. Patří sem i celá Polanskiho raná tvorba z „polského“ období. Zajímavá byla i Komedova pozdější práce v Hollywoodu a její provázanost s polskou emigrací v USA. Předčasná smrt v roce 1969 vzala kinematografii jednoho z největších talentů doby. Celkové provedení dokumentu je na vysoké úrovni, provázeno dobovými záběry, ukázky z filmů a rozhovory s režiséry. Pozitivum byla i možnost diskuze s producentem filmu po skončení projekce. (10.07.2011)

Jazz nemusí evokovat jenom big bandy, 30. léta, New Orleans a večerní bary, stejně tak dobře totiž může tvořit atmosféru, podtexty a pocity v celé škále filmů, od bezstarostných komedií až po temné horory. Krzysztof Komeda jazz i film miloval, což se odráželo i v jeho práci, jež ho brzy vynesla mezi skladatele, o něž se rvou nejslavnější režiséři. Dokumentů o něm už bylo natočeno velké množství, tohle je ale snad první, který se na tohoto Poláka dívá světovýma očima. Německá režisérka Claudia Buthenhoff-Duffy využívá mnohé netradiční vyprávěcí techniky, celý snímek pojímá spíše jako nahrávku složenou z několika tracků a pohledů ze spousty stran. Tím vtahuje do děje nejen mnohé nové poznatky, ale hlavně samotné diváky v sále. (05.07.2011)

Artovost pojetí v případě tohoto dokumentu znamená jeho útržkovitost. Nepotřebuji vodit za ručičku, ale tady mi to připadalo až příliš nesouvislé a nahodilé. Taky považuji za prohřešek, když jsou divákovi předkládány "anonymní" mluvící hlavy a ukázky z filmů bez uvedení názvu, roku vzniku a režiséra. Leckoho a leccos poznám, ale při sledování dokumentu nemám zájem o luštění kvízů kdo je kdo, hádej, odkud jsme tohle nastřihli (a pro zbytek si zastav závěrečné titulky). Takže Komedova hudba za pět, tenhle dokument za tři. (23.05.2013)