Pád do noci

[Festival Francouzského Filmu 2011 - Praha] (30.11.2011)

Že je Yolande Moreau Paní Herečka, o tom není pochyb. Dokonce ani nepochybuji o tom, že tenhle film měl veliké ambice: ukázat život statečné venkovské ženy, trochu (teď tolik moderní) homosexuální lásky a nakonec to celé obalit do detektivního šetření. První scény jsou umělecké - dlouhé pomalé záběry na les a na dívku kamsi spěchající; naopak poslední scény, kdy dvě ruce svírají řadicí páku a divákovi se vybavují všechny ty nejslavnější scény, které tenhle film vykradl... Zkrátka bohužel. Takovéhle slepence a la "Jak pejsek s kočičkou vařili dort" nemám ráda. V případě Ou va la nuit se mi podobné deliktesy dostalo a nadšená jsem z toho rozhodně nebyla. (26.11.2011)

Výborný film. Pokud má někdo slabý žaludek a vyhýbá se tématům jako je týrání žen, pak rozhodně nedoporučuji. Po filmu jsem musela jít na panáka, abych se trochu sebrala. (26.11.2011)

První scéna mě překvapila. Takhle dramaticky začíná málokterý hollywoodský thriller. Hm, nebo vlastně takhle absurdně začíná málokterá komedie? Ne, nechci naznačit, že by film byl něco jiného než drama, ale ty mezižánrové přesahy oběma směry (a ještě přinejmenším jednou zároveň) tam jsou. Martin Provost je zkrátka režisér, kterého se mi začíná vyplácet sledovat. Suverénní Yolande Moreau tu sice nemá tak vděčnou příležitost jako v režisérově předchozím filmu, ale opět na ní stojí celý film a opět na to s přehledem stačí. A přitom role prosté francouzské venkovanky, která zavraždí manžela a odjede za svým homosexuálním synem do Bruselu, není zrovna triviální. Nevím, jak vypadá předloha, ale podle filmu to musí být něco mezi Zolou a Simenonem – nevšední kombinace. (25.11.2011)