Láska v hrobě

Jan a Jana jako naši průvodci na cestě na úplné dno. Je to tedy opravdu síla, jen to ohánění se svobodou si mohli trochu odpustit, ale chápu, že se to lépe podává jako vlastní volba, než série špatných rozhodnutí. David Vondráček si evidentně získal jejich naprostou důvěru, takže z natočeného materiálu dal dohromady výborný časosběrný dokument (90%). (12.01.2014)

Jediná filmová produkce, jíž jsem viděl na Colours of Ostrava 2013, je trochu v rozporu s barvitým a vesměs život oslavujícím festivalem. Je to hřbitovní láv story, je to důkaz odtržení od reality, je to svědectví konce, jemuž se aktéři vyhýbají pouze pomocí chatrných a nefunkčních alibi o svobodě. Film nebagatelizuje život bezdomovců, ani se nesnaží obviňovat systém či jakkoliv poetizovat nejnižší vrstvu. V první řadě sleduje příběh jedinců, kteří se v zajetí závislostí nedokázali znovu postavit na nohy, natož aby povylezli po sociálním žebříčku vejš. Dvojsečně depresivní záležitost. (25.07.2013)

"Mám Ťa rád a Ty máš rada mňa/ Vieme o tom dávno obaja" spievala začiatkom 90. rokov Slobodná Európa. V prípade nepodmienenej lásky to platí stále. Na akejkoľvek úrovni. Aj keby to malo trvať iba chvíľu. Jeden z takýchto príbehov je aj láska v objatí schátralého evanjelického cintorína. Opustené náhrobky, kríže a nemecké nápisy na kameňoch dokonale súznia s postupne sa rozkladajúcimi telami a mozgami dvoch bezdomovcov. Opustili samých seba, aby sa paradoxne v samoopustenosti našli. Ani vzťah nezabránil v pokračovaní načatej cesty rastúceho zmaru a rozloženia sa. Intimita a presvedčivosť nevyplýva len z dĺžky nakrúcania. Je predovšetkým dôsledkom toho, že ľuďom na dne je to v podstate jedno a za pár vľúdnych slov a nejaké to víno ukážu a povedia takmer všetko. Presvedčivé, smutné a tiesnivé. Pozn.: Snorlax v komentári kritizuje, že režisér nepomohol. Nuž, úskalia pomoci chudákom trochu poznám a) príliš často zásadnejšiu pomoc odmietajú z pocitu hrdosti alebo kajania sa (žijú tak biedne aby trpeli za vlastné hriechy), b) alkoholici komplexnejšiu pomoc ako fľašu odmietajú (museli by sa vzdať drogy), c) často ide o sociopatické osobnosti, ktoré pomoc odmietnu, bez ohľadu na hrozný stav (výkaly na oblečení, hnisavé rany, bezvedomie). Najlepšou terapiou je nadviazanie rozhovoru a drobná pomoc - nech ju použijú na čo chcú. Život im síce bohvieako nepredĺži, ale aspoň majú povedomie o akej - takej solidarite s bezmocnými. Nech sa nimi stali z akýchkoľvek dôvodov. (05.01.2014)

No teda-žádný romantický Tanec s Duchy..... Honza sice občas nějákou tu idealistickou hlášku o svobodě nadhodí ale tím celý pohádkový motiv o dobrovolném bezdomovci taky končí..O tom Láska v hrobě není-je o charakterech a jejich přístupu ke své životní situaci. Sympaťák Honza, který bere vše tak něják s nadhledem, optimismem a(falešnou)nadějí si ve své "jezevčí noře"na hřbitově-daleko od lidí-vytvořil svou osobitou variaci na pojem domov, a kupodivu mu to víceméně funguje(člověk si skoro říká, jestli se dá v téhle fázi mluvit o bezdomovci), i přes nonstop najebanost...Do toho se ale zamíchá Jana, která je díky své slabé,depresivní, líné a zakomplexované povaze spouštěčem autodestruktivního řetězce. Honza se jí ujme, obstarává jídlo, vynáší jí kýble se sračkama, myje jí a i přes svou samotářskou povahu si na ní zvykne. Ona ale jen sedí najebaná a pochcaná v temné kobce a brblá a brblá a když má dobrý den povede se jí Honzu něják kousavě shodit. Ten to celé bere s úsměvem omámen pohádkou o lásce-jde ale spíše o zvyk a potřebu dodat životu smysl. Nucené vystěhování z bezpečí a klidu hřbitova do víru dravé betonové divočiny, je pak jen poslední zásadnější epizodkou na cestě k nevyhnutelnému.................Syrové-Syrové a pravdivé jako Charles(kanadský trenér)Bukowski v nejlepších letech. (06.03.2013)

Hnus a špína. Odporní aktéři se potácejí před kamerou, která se tu a tam umělecky zatřese nebo rozostří, občas se pochčijou, pravidelně si přihnou z levné lahve a párkrát řeknou nějaké to lidové moudro. Jejich neodvratný konec je patrný hned od začátku, snaha ojebat sám sebe je po pár vteřinách trapná a režisérův občasný pokus o vzbuzení lítosti je mi úplně odporný. Těmto hovnům jejich osud přeju, protože si ho zvolili sami a sveřepě na něm trvají. To mi bylo víc líto chudinek hřbitovních koček:-( ps pro David82: je to Chateauneuf du Pape, příště UTFG! (13.01.2014)