Láska v hrobě

Ten typ dokumentu, v jehož případě téma zcela vítězí nad filmařskou stránkou a je mnohem důležitější jako upozornění na určitý společenský fenomén (jakkoliv nechci srovnávat, tak podobně to platí v případě Šmejdů) než jako samostatné tvůrčí dílo. Míra ne/zasahování je v případě dokumentu vždy diskutabilní, prezentace Lásky v hrobě v médiích - i film samotný - v některých situacích napovídá, že ne vždy šlo jen o "holou" předkamerovou realitu. O obou ústředních protagonistech lze v určitých intencích uvažovat s určitou mírou nadsázky i jako o hercích, konkrétně v situacích, které byly zřejmě vyvolány i pomocí filmařů (pokus o návětěvu dcery v Ostravě, setkání s matkou a rodným krajem). K nezvládnuté stránce dokumentu jako výrazný příklad patří iritující práce s hudbou. Dojem z tvůrce by ideálně neměl nikdy mluvit do hodnocení, v tomto případě si ale nemohu pomoct. Vystupování Davida Vondráčka v materiálech ČT věnujících se tomuto filmu mě výrazně zklamalo, o analogii s filmaři typu Třeštíkové nemůže být vůbec řeč. (17.01.2014)

Houmlesáci se spokojí s honorářem ve formě krabičky cigaret či levného chlastu, proto je dobrý nápad udělat z nich téma svého famáckého cvičení...oh wait, on je to regulérní film pro kina. Takhle jsem po většinu filmu doufal, že všichni zúčastnění umřou na žloutenku, že přijede četnictvo a zatkne je pro potulku, nebo tak něco. Splněno jen z poloviny. Kvalitní slzopudná hudba. (01.03.2013)

Přišlo mi to spíš jako voyeurské nahlédnutí do něčího života, než jako dokument - postrádal jsem zde nějaké autorské stanovisko k tematice bezdomovectví (a občas se vyloženě divil, jak moc se protagonisté před tvůrci odhalují, než mi došlo, že je to u nich prostě už jen ztráta příčetnosti), a pokud jde o nějakou informační hodnotu, člověk se zde podle mě nic moc nového nedozví. Kromě předem očekávaných faktů, že to bezdomovci mají těžké (a kdo ne?) a občas dělají věci, ze kterých je normálním lidem na zvracení (osobně jsem u tohoto filmu málem vrhnul hned několikrát). Ve výsledku jsem z toho byl jen zhnusený a smutný, protože celý ten film není nic než jedna velká depka. I ta scéna s Bémem, jinak velmi komická, je vlastně taky k pláči. Film, v němž jeho téma naprosto přebíjí vše ostatní a těžko u něj hodnotit "objektivně" jeho kvality. Dostávat ho z hlavy budu velmi, velmi dlouho. (04.11.2016)

Díky nedávné návštěvě Olšanských hřitovů jsem si vzpomněl na tento dokument, a přestože snímky tohoto typu moc nevyhledávám, ze zvědavosti jsem se na něj podíval. Myslím, že podobné osudy by se daly zfilmovat na příkladu kterékoliv jiné dvojice lidí bez domova, protože všichni bezdomovci musí procházet víceméně tím samým (zima, alkohol, podloudné získávání peněz atd.). Co mi na těchto lidech nejvíc vadí, je to, že si nedokážou přiznat pravdu a neustále si lžou do kapsy (přitom opak by mohl být oním světélkem na konci tunelu). Tak např. Honza nejdřív prohlašuje, že se o Janu dokáže bez problémů kdykoliv postarat a o pár desítek minut později tvrdí, že se sice mají rádi, ale ona musela odejít, protože jí nemá kam "uskladnit". Stejně tak se Jana utvrzuje v tom, že s Honzou bude "za každých podmínek", přičemž v dalším záběru se raduje z toho, že od něj utekla. Celé to korunuje Honza tím, když opakuje, že se cítí být šťastný, protože je absolutně svobodný... a ke konci: "co já můžu dělat, neudělám nic, protože nemám prachy". Taková svoboda je mu potom platná jako slabomyslnému svoboda projevu. V jeho případě totiž vůbec nejde o svobodu, nýbrž o únik před realitou, před nepřiznaným pocitem vlastní neschopnosti a zdánlivé bezmocnosti. Z tohoto pohledu lze nakonec zrelativizovat i samotný název dokumentu, protože je možné jen odhadovat, jestli spolu byli oba protagonisté skutečně z lásky, nebo si to jen vzájemně i sami sobě nalhávali. (10.12.2014)

Depka jak hovado. Na mě možná až příliš. Ne, že by to nebylo svým způsobem zajímavě natočený, ale od vyššího hodnocení mě odrazuje fakt, že jednak jsou mi hrdinové (hlavně ta věčně pochcaná, posraná ženská) fyzicky odporní a další věc je fakt, že až takhle mrazivě zobrazenou rekonstrukci cesty k úplnému sebezničení ani vidět nepotřebuju. Hlavní heslo? Svoboda především! I kdyby měl člověk chcípnout, tak musí zůstat svobodnej!!! Ehm tak tuhle filosofii jsem trochu nepochopil. Teda já neříkám, že nepatřím mezi lidi kteří nevedou svůj život k postupné sebedestrukci, ale tohle už je extrém i na mě. Silný 3* a nic co bych musel vidět znova.65% (05.03.2016)