Paparazzi : Sharks Of the French Riviera
Obsahy(1)
Když nastanou prázdniny, pro bulvární tisk přichází období nejvýnosnějšího byznysu. Díky všelijakým radovánkám a bláznivým večírkům mu rekordně stoupají tiskové náklady a prodeje. Za pouhé tři měsíce dosahuje obrat čtyřiceti milionů eur.
Právě v létě pořizují paparazzi nejdražší snímky, to když vysvitne slunce a celebrity odloží šaty. Taková fotografie hvězdy v plavkách na Azurovém pobřeží se cení mnohem víc než snímek pořízený na ulici v Los Angeles. Opravdu vydařená momentka pravidelných návštěvníků přímořského letoviska, jakými jsou například Hugh Grant, Bruce Willis, Sharon Stoneová nebo Michael Douglas, může být ohodnocena i padesáti až šedesáti tisíci eur.
(oficiální text distributora)
Recenze (8)
Z Paris asi musí mít duševně zdravější část famílie Hiltnovců ohromnou radost pokaždé když donese domů další zatoulanou koalu nebo utratí několik míčů na francouzské riviéře. Ale jak se říká, špatná reklama, taky reklama. Tento dokument je o lidech co sledují celebrity jako je Paris a přiživují se na jejich "slávě". Osobně se domnívám, že lidé kteří něco dokázali si zaslouží uznání (paradoxně se slávě často vyhýbají), ale individua jako jsou Paris a jí podobní experti, co nic neumí a přitom z jakéhosi záhadného důvodu trpí utkvělou představou že jsou důležití (důležitější než jejich peníze), pozornost paparazzi zkrátka potřebují. Vlastně by si mohli gratulovat, že existují lidé, kteří jsou ochotni mediálně zprostředkovávat jejich blbost. Samozřejmě nějaké elementární základy slušnosti by měly fungovat v každém oboru a to že jsou tito lídé populární je zřejmě i do jisté míry odrazem kulturní vyspělosti společnosti. Každopádně je tento dokument zajímavým pohledem na druhou stranu barikády, kde se nachází šílenci s mini-helikopotvorami a teleobjektivy s nimiž byste si solidně zajeli bench-press. Odkrývá se zde způsob práce těchto lidí, jejich techniky "lovu", fotografické vybavení a sem tam i jejich osobní pohled na celý ten mediální kolotoč a pompézní večůrky. Co je zde ale velmi dobře vidět je, že existují způsoby jak se dá toto řemeslo dělat aniž by člověk lezl lidem do trouby. Drží-li se člověk v určitých mezích, má i toto povolání určitě mnohé zajímavé stránky. Ostatně v řadách paparazzi se nachází skutečné kapacity v oboru reportážní fotografie (např. Nick Ut) ()
Zpracování dokumentu jest poutavé, neshledávám na něm pranic špatného. To se ovšem nedá říct o některých lidech, jenž jsou předmětem zkoumání. Jistě, řemeslo je zkrátka řemeslo a živit se musíme všichni něčím. Ale parazitovat na úspěchu druhých, hledat senzace za tím, že žena X se při slavnostním přípitku usmála na muže Y, to mi přijde přinejmenším naprosto bezvýznamné, otravné a sprosté. Každý by si měl nejprve zamést před vlastním koberečkem, než se pustí do praní prádla ostatních. Nechápu však ještě jednu věc. Jak může někoho zajímat všechno to, čím paparazzi ´obohacují´ naši společnost? Jak to někdo může číst, sledovat, povídat si o tom, ztrácet tím čas? Na podobné lovce senzací máme ve zvyku houfně nadávat, přitom jsme to my sami, kdo jim dává práci. Kdyby lidi opustila vymítačská závist, že nějaká tuctová holka jménem Paris Hilton, která v životě dokázala jen narodit se do bohaté rodiny (což vlastně není ani tak její zásluha), a proto si dopřává na miliardářských mejdanech, a místo toho vzali své blízké a šli s nimi na zahradu opéct buřta, prospělo by to oběma stranám. A konec konců věřím tomu, že i ti celebritami zmagoření fotografové by pak byli spokojenější. Každý svého štěstí strůjce, leč tato náplň žití zdá se mi býti poněkud povrchní. ()
Páni! Tak práci paparazziů bych mohla zařadit mezi další nesmyslná povolání hned vedle topmodelek ( a nicnedělání Paris Hiltonové :D). Líbilo se mi, že to vzali ze všech úhlů, zdokumentovali různé metody a strategie paparazziů. Vůbec nejoriginálnější mi přišlo počínání otce a syna, kteří si hráli na hvězdy. To bylo docela šokující, jak se jim dařilo procházet kolem ochranky. A kvadrikoptéra měla taky rozhodně něco do sebe. Je taky dobré, že zprostředkovali i názor druhé strany - francouzského herce. Dokument mě pohltil svou napínavou atmosférou, skoro jako bych se dívala na thriller. Ještě kdyby tam bylo trochu víc hvězd a míň Paris Hiltonové, bylo by to perfektní. ()
Technická výstroj za desítky i stovky tisíc eur, drzost a vynalézavost v hledání vhodného místa pro hvězdný úlovek, vytrvalost a trpělivost soukromého detektiva, stálá pohotovost a bohémská nechuť trčet v kanceláři, stát u stroje nebo kydat hnůj - to vše charakterizuje práci bulvárních fotografů na Azurovém pobřeží a nejen tam. A veškerá "lovná zvěř" - všechny ty hvězdy a hvězdičky světa filmu, hudby, sportu a módy i prostě nechutně bohatí lidé včetně jejích paparazzi-lovců - celý ten sladký svět těžké dříny pro naplnění a ztělesnění virtuálních snů obyčejných lidí - toť jsou jedlíci na hostině, kterou platí přihlížející. My všichni je živíme, protože chceme emoce a sny. Ovšem paparazzi zprostředkovávají lidem ty nejprimitivnější ve všech slova smyslech emoce a sny. Bez paparazziů a bez yellow press budou slavní pouhými plochými obrázky v kinech, televizi a časopisech, ke kterým lidi nevážou žádné emoce. Bez emocí není zájem, bez zájmu není zisk. Pikantnosti a podrobnosti ze soukromého života hvězd přibližují tyto hvězdy k pozemským smrtelníkům, kteří pak mají vnitřní pocit a dojem, že znají Angelinu Jolie a Karla Gotta osobně, po sousedku. Tento pocit sjednocuje lidi v jednu globální vesnici, kde je pak nutné znát kdo-kdy-s kým-proč za účelem orientace v sociálních vztazích "kmenu" a zjištění vlastního postavení v něm. Jeden psycholog-sociolog prováděl průzkum toho, o čem lidé mluví. Poslouchal je všude, kde mohl - mladé, staré, v práci, na nádraží ... a zjistil, že převážnou část doby lidé jen plkají, klábosí, probírají známé a známé známých, povídají o té každodennosti, kterou žijí. Vlastně - samý "bulvár sociálních vztahů". Ovšem žlutý bulvár - ten opravdový bulvár, kam se řadí i politická scéna - to je skutečně jedna velká prázdná show, která parazituje na té vrozené potřebě lidí vědět, co se děje v jejich "vesničce", a která nafukuje bublinu popularity "lovné hvězdné zvěře", živí tu "zvěř" a zároveň živí i samotná media vytvářející tu bublinu. Je to svět uzavřený sám do sebe a vzájemně se podporující, který naven je otevřen pouze v tom, že nechává ba dokonce láká masy lidí, aby do něj nahlíželi a platili mu za tu podívanou. A pro vygumované, udřené hypotékami a vystrašené exekutory lidi v malé "vesničce" každodennosti je bulvár příjemným zpestřením a životy těch slavných i pseudoslavných jsou rozhodně zajímavější než jejích vlastní. Bulvár umožňuje lidem tři základní emoční činnosti "Z" - zasnění se (fantazijní odpoutání se od reality a představivost), zabavení se (zvědavost a snížení napětí) a závidění (vnitřní zvážení svých aktiv v porovnání se s těmi úspěšnějšími = sociální postavení + touhy a cíle). Není to vše náhodou o hlavních hnacích motorech člověka - potřebě být součástí společnosti, vnějšího světa a zároveň potřebě být sám o sobě a žít svůj vnitřní život a přitom tu schizofrenii nějak přežít - třeba i za pomocí snů? ()
Pútavo a zaujímavo nakrútený dokument o tom, čo všeličo prináša zamestnanie foto-lovca celebrít. Pohľad starých profesionálov v porovnaní s inovatívnymi mladíkmi, ale napríklad aj duom otec a syn, ktorí sa len tak pre zábavu a "zbieranie hviezd" vďaka suverenite dostanú kam chcú... Takýto dokument by si mal pozrieť každý, kto na paparazziov nadáva a pritom číta bulvár - aby pochopil, že v tomto biznise funguje taká dokonalá spolupráca, že keby hviezdy naozaj nechceli, aby ich niekto videl a fotil, jednoducho by dovolenkovali v súkromí. V skutočnosti svoje súkromie predávajú za popularitu - ale to je zase ich zamestnanie ;-) ()
Galerie (6)
Photo © Česká televize
Reklama