Big Sur

Skvělé zpracování skvělé Kerouacovy knížky. Sedlo mi mnohem lépe, než zpracování On The Road (2012), které na mě svým stylem, typy herců i jejich projevem působilo tak, že se snaží komerčně zalíbit současnému divákovi, být atraktivním filmem pro dnešní teenagery a žrouty popcornu. Big Sur se myslím ničím nepodbízí a je lepší ve výběru herců (všechny tři hlavní postavy - Jack, Neal i Carolyn byly myslím hodně věrné realitě). Stejně jako kniha je i děj filmu neradostně filosofující a dušezpytně těžkomyslný. Kerouac sebekriticky obnažuje a popisuje svou prázdnotu, smutek a světabol, a taky svoje utrpení z rozporu, že ačkoliv je idolem beatnické mládeže s aureolou vyznavače zenu a extatického milovníka života, ve skutečnosti je už spíš životem unavený a otrávený stárnoucí chlap s na povrch se deroucí prudérní (a pokryteckou) katolickou výchovou, který se pomalu upíjí ke svému hořkému konci. Kdo četl Kerouacovy knihy i knihy o něm (včetně třeba výborných vzpomínek Carolyn Cassadyové), neměl by být zklamaný, myslím že je "to" tam. A kromě krásného vizuálu a příjemné hudby se mi taky líbilo, že ve filmu jsou použita skutečná jména všech postav (popravdě mi ty Kerouacovy matoucí přezdívky přišly vždycky hrozně rušivé, protože jsem jeho knížky četl vlastně i tak trochu jako literaturu faktu). (31.12.2014)

Nie, toto naozaj nie! Nikdy ma beatnici dostatočne neočarili a ten ich bohémsky život mi je skôr nesympatický. Stále len zábava, alkohol, cigarety a bordel - no a na ďalší deň samá sebaľútosť a depresia. O čom je to? Od Big Sur som v podstate nečakal nič extra, no dostal som ešte menej. Absolútny lyrizmus filmu od začiatku až po úplný koniec - to veru nie je nič pre mňa. Žiadny dej, žiadny poriadny vývoj postáv, len stále dokola a dokola to isté, samozrejme za sprievodu nekonečného monológu hlavnej postavy. Vizuálne síce vydarené, ale ak by som si chcel pozrieť očarujće scenérie kalifornského pobrežia, tak to by som si radšej rovno mohol pustiť dokument. (17.06.2014)

To nejlepší na tomhle filmu byly asi ty záběry na krajinu, které prostě neměly chybu. Vlastně i díky samotnému plakátu k filmu jsem si udělal představu takovou, že tenhle film bude o samotáři uprostřed krásné přírody, který filozofuje a dumá nad životem. Pravdu jsem ale měl z půlky...a jestli vůbec. Básník a spisovatel se totiž sám v přírodě nudil. Potřeboval pít a voda z potoka mu nestačila. Takže poklidné filozofické zamýšlení střídá alkoholické opojení a sebezničující uvědomění. Výsledek je ale takovej, že člověk se stejně oklepe a jde dál. Za tu ani ne hodinu a půl jsem na nic novýho nepřišel. Chvíli mě autorovy monology zajímaly, chvíli jsem se u filmu hrozně nudil. Začátek vypadal kouzelně, ale po hodině se to všechno zvrtlo do těžkýho stereotypu u flašky whisky. A tak mi nakonec zbyly jen ty záběry na tu krajinu. (27.05.2014)

Som spokojnejší ako v prípade On the road. Obrazová a slovná meditácia v prostredí úchvatného Big Suru, kde Jack rozmýšľa, bojuje zo svojími nočnými morami a pije, píše, miluje sa a klame a túži a má starosti a cestuje a rozjíma a spomína a myslí na Neala Cassidyho. Polish natočil dravý film presne v duchu Beat Generation. Možno ku koncu ešte trocha pridal namiesto toho aby spomalil a nechal myšlienky nech zasiahnú to správne miesto v divákovej hlave. Ale inak som takmer spokojný. Je to stále o tom istom a predsa to znova odráža ducha jednej generácie. Ducha, ktorú si na americkej kultúre cením úplne najviac. Plus to má výbornú hudbu. Barr je ako Kerouac bezchybný a Bosworth bola očarujúca. Škoda, že sa tam nezdržala dlhšie. (23.12.2013)

Přestože jsem toho názoru, že by beatnické skopičiny měly zůstat pouze na papíře a přestože Big Sur osobně považuji za Kerouacův opus magnum, tak ve mně tato adaptace nevyvolala blesky spravedlivého rozhořčení, ba naopak. Když už chce nějaký bodrý jožin seznámit dvacátéprvní století s poetikou beat generation skrz filmové plátno, tak se nestydím říct, že je tohle zpracování správná cesta. Zlepšení oproti loňskému On the Road je znatelné. Ten základní pilíř všeho zlepšení vidím ve faktu, že tu nikdo neprojíždí kaďák Stevu Buscemimu. Ale proti gustu žádný dišputát, žejo. Kerouac je srdcař všech srdcařů, a proto má jeho náhled do zdevastované duše alkoholika mnohonásobně větší hodnotu než od mistra teoretika Zoly. Možná je to mou hanebnou přitepleností, ale to jeho ukňourané sebelítostivé bědování, nekonečná honba, nekonečné cajdákování s cílem oprostit se od otravných mladých hejsků, alkoholového oparu, smrti a samoty mi prostě sedlo jako průměrná běloška na průměrný bílý penis. Jediná výtka putuje směrem k odfláklému závěrečnému deliriu, neboť v knize to byla několikastránková esence hnusu a deprese a vlastně ultimátní vyvrcholení předcházejícího odvárku hnusu a deprese, ehm. Každopádně asi doporučuji. (20.02.2015)