Vlasy

V první polovině jsem Vlasy úplně nechápal, pak se to ale rozjelo a já už nepochyboval, že sleduji vážně nezapomenutelný film. Skvělý je taky Treat Williams, který zde předvádí svůj životní výkon. Forman natočil dílo, jehož poselství je i přez třicet let velmi živé.Tohle je prostě povinnost pro každého filmového fandu, o tom žádná.. (19.02.2007)

Nikdy som nebol na muzikály, ale ako vždy je to o príbehu a tu navyše aj o pesničkách. Ak sa piesne vydaria a do filmu zapadnú ako tu, tak to môže zaujať. Forman to dokázal aj keď z toho hipies obdobia a použitých piesní ma bavili asi 3-4. Ostatné piesne dotvárajú atmosféru a posúvajú dej, ale sami o sebe nie sú pre mňa zaujímavé a počúvateľné. Z celého filmu ma najviac zaujala scéna na stole a hlavne skvelý záver, kde slová priateľ a priateľstvo dostávajú nový rozmer. West side story i Vlasy vidím kvalitatívne asi na jednej úrovni. 80%. (23.01.2016)

Autoři originálního divadelního muzikálu z roku 1967 se s touto adaptací rozhodně neztotožňují a mezi důvody uvádí i to, že hippies jsou zde vyobrazení jako nějaký druh úchylných podivínů bez jakéhokoliv napojení na mírové hnutí. Je fakt, že Bergerova flower power parta tady žebrá, škemrá, leze na cizí pozemky, bere drogy, krade auta a chová se poněkud nezodpovědně a kdyby se tak chovali všichni občané, svět se za pár měsíců zhroutí. Co na tom, že jsou Vlasy dle kritiků „plotless“ a hudební číslo u odvodové komise zavání klipem Village People. Když C-130 Hercules otevře svou černou tlamu a začne polykat zástup mladých mužů, vše se spojí v kruh ve tvaru čtverce. Uvnitř je všechna ta revolta, svoboda, boj proti systému, válce a „penguinům“, dětinští snílci, co ani nestihli být muži. A vy, když kamera najede na Arlingtonský hřbitov, jen pohnutě koukáte, jak se obraz umí dokonale snoubit nejen s hudbou, ale i myšlenkou. Muzikály nevyhledávám, ale když už na ně přijde, jsou Formanovy Vlasy tím mým šálkem kávy. (03.07.2017)

Vlasům jsem se zcela programově vyhýbal dobře dvě dekády. Nikoli kvůli tomu, že jde o muzikál či snad proto, že jde o "manifest mániček", ale z důvodu, že jsem kdysi utrpěl zhlédnutí klasické verze. Což je v podstatě novácká devadesátková rozjuchaná estráda bez ladu i skladu, kde na jednu vynikající píseň v děsném aranžmá připadají dvě k nepřežití (a samozřejmě v děsném aranžmá), navíc tak tupě vlezle prvoplánově agitační, že snad i samotným hippíkům se to muselo zajídat. Vidět jsem to již nikdy nechtěl; a to ani od Formana, jakkoli mi stále vrtalo hlavou "co ho k tomu sakra vedlo". Když jsem se nakonec přeci jen odvážil, tak bych řekl, že žádný jiný film nedokazuje Formanovu velikost jako právě tento. Dokázat tu zhůvěřilost obdařit smysluplným a ve výsledku až nečekaně působivým dějem (schválně si na wikipedii přečtěte původní průběh "děje"), nechat (až na jednu výjimku) jen ta dobrá čísla, navíc nikterak výrazně muzikálově stylizovaná, pozměnit pořadí písní, jejich interprety a vlastně skoro vše, to je důkaz, že on by snad i porevoluční Olmerova "díla" dokázal přetvořit v nadčasové klasiky. (08.01.2017)

Často se setkávám doslova se šokem, když někomu řeknu, že mi mi nelíbí Vlasy Miloše Formana. Skoro, jako by bylo povinností, aby se mi líbili filmy ověnčené oskary nebo z horních příček jakéhokoliv žebříčku. Protože je to jev poměrně častý, rozhodla jsem se dopsat k Formanových filmům komentář. V obecné rovině jsou je cizí většina filmů pojednávající o květinových dětech a feťácích. Je to skupina lidí, se kterými nedokážu sympatizovat. Nesednou mi ani filmy z amerického prostředí. Je to prostě způsob života, chování a smýšlení, který je mi vzdálený, proto podobné filmy ani nevyhledávám. Ale na druhou stranu - nelze je minout. Nejsou mi extra blízké ani muzikály, ale dokážu se přesto přenést. Nevylučuji možnost, že mě zaujme nějaký americký muzikál o feťácích, ovšem případ Vlasů to zrovna není. Byť jsem film viděla nejméně třikrát, pokaždé s odstupem let, ale nikdy ke mě nepronikl. Připadala jsem si jako pozorovatel z velké dálky, necítila jsem se vtažená do děje, hlavní představitelé si nezískali mé sympatie a na konci nenaskočili ty správné emoce. Od filmu očekávám osobní poselství, ta pověstná chemie, pochopení díla. To nenastalo. Hlavní posleství jsem pochopila, ale přesto se mě film nedotkl. Neviním z toho Miloše Formana. Jako člověka ho mám ráda, jsou mi sympatické jeho názory, ceníme si stejných knih, máme rádi stejnou muziku, líbí se mi co říká, ale přesto se ve filmech míjíme. Ne že bych to opakovaně nezkoušela a najdou se i dva filmy, které se mi od něj líbí a které mě osolovili. Leč Vlasy to bohužel nejsou. Moje hodnocení nevyjadřuje nic o kvalitě filmu, jsem přesvědčená, že je natočený dobře, jenom nespadám do cílové skupiny diváků, pro které je určen. Zdejší hodnocení vyjadřuje pouze můj osobní postoj, který jsem zde náležitě vysvětlila. Děkuji za pochopení!                                                                                                                                                                                                                          Zajímavé komentáře: mupimup, Prochy84 (09.05.2014)