Vlasy

Síce sú Vlasy z roku 1979, ale sú filmom hippises z desaťročia predtým a sú akousi výpoveďou generácie. Presne takéto filmy mi dnes chýbajú. Také, aké by charakterizovali dobu a cítenie mladých, prípadne aj všetkých ľudí tejto doby. Možno by niečo také mohol natočiť ešte Forman. Alebo možno sme všetkým otupení, na spievanie, tancovanie ani vzdor nemáme chuť ani odhodlanie a dobre nám tak. Škoda zaradenia harekrišňákov, tí stále, čiže aj po bratislavských uliciach a aj v tomto filme spievajú stále tú istú melódiu, sú v tom istom (ako kontrast k rozmanito oblečeným hippises) a lezú mi na nervy. Forman prvoplánovo neoslavuje, ak sa niekto chová nezodpovedne k rodine, je to blbec aj ak je dieťa kvetov. (13.01.2016)

K téhle éře jsem měl vždycky poměrně blízko, i když sám se za hippíka rozhodně prohlásit nemůžu. Forman se ukázal v poněkud jiném světle a dokázal, že to dokáže... Snové vize na LSD, muzikálová čísla, to všechno ve filmu klape jak má, k tomu už tradiční téma mladých lidí, hledajících si své místo ve světě - tady Forman ani chybovat nemohl. Herecky to zvládli všichni slušně, pozornost na sebe strhává Williams, který je duší celého příběhu. A samozřejmě krásné písničky, zj. moje oblíbená Good morning starshine... přesto nemůžu říct, že by šlo o srdeční záležitost. 80% (03.07.2006)

Vlasy neměly velký úspěch, protože je Forman natočil deset let poté, co hnutí hippies stanulo na svém vrcholu. Myšlenky „flower generation“ byly tehdy už skoro dekádu „out“, a na nějakou nostalgii bylo zase ještě příliš brzy. V Americe (a v západním světě vůbec) proto film zapadl, a později, když nastal čas na revival, už tam nikdy nebyl pořádně „znovuobjeven“. Jiná situace je ovšem u nás. Tady byl tenhle film vždycky kultem. A zůstává jím doposud. Dlouho byl zakázaným ovocem, ale i poté je objevován stále novými generacemi diváků (i když asi pořád užším okruhem). Líbí se dokonce i lidem, kteří by pravého hippie pokládali nejspíš za zapáchajícího bezdomovce. Muzikálová móda mě nechává zcela chladným. Vlasy jsem viděl poprvé koncem 80. let. Za sebou jsem tenkrát měl už skoro dva roky drezúry v bláznově zeleném šatu, a svoboda byla cítit ve vzduchu. K jejímu dosažení ovšem pořád chyběl ještě nějaký ten pátek. Forman mi na chvíli dal to, po čem jsem prahnul už více než 700 dlouhých dní. Ten film pro mě zůstává čistě osobní záležitostí. Kašlu na muzikály. Vlasy jsou krásným filmem o svobodě, o pocitech i iluzích. A jasně... Ty písničky jsou super. (13.04.2005)

Těžké zklamání :-( John Savage vůbec neumí hrát, jen ve filmu stojí a čumí - co to je sakra za herce ? A to jsem se na film tak těšil až ho konečně uvidím. Hudba taky nic moc, vetšina písní se mi moc nelíbila. No nevím, asi jsem čekal něco jíného. Konec je sice skvělý, ale celkový dojem z filmu nezmění. (13.05.2009)

Patrně nejlepší filmový muzikál západní kinematografie (nemám přehled o východní muzikálové produkci, možná některé bollywoodské či tradiční asijské muzikály jsou mnohem lepší?) s angažujícím se přesahem a skvěle choreograficky ztvárněnými hudební čísly. Politický a protiválečný akcent filmu, který si už do svého názvu vetkl symbol svobodomyslnosti druhé poloviny 20. století - délku mužských vlasů. A Miloš Forman dokazující, že i muzikálem se dá názorově a myšlenkově mnohé sdělit. (18.02.2007)