Obsahy(1)
Jiří Adamíra představuje pražská zákoutí a jejich dávnou podobu zachycenou v senzačních zápletkách němých filmů... Zábavný dokumentární snímek z roku 1976 nevšedním způsobem zavzpomínal na podobu Prahy před desítkami let. Herec Jiří Adamíra zavádí diváky do mnoha koutů města, kde se kdysi udály traumatické zážitky venkovanek zatoulaných v Praze, nešťastné příběhy lásky ukončené skokem do Vltavy, krádeže legendárních představitelů pražské galérky, dokonce i loupežná představení a snahy zbavit se těl obětí. To vše se naštěstí odehrávalo na filmových plátnech, pro něž tehdejší tvůrci zachytili dnes již zcela proměněné scenérie metropole. Díky možnostem střihu a herecké pohotovosti Jiřího Adamíry se podařilo humorně spojit svět skutečný se světem vymyšleným bujnou fantazií tehdejších scenáristů, čas minulý a přítomný. (Česká televize)
(více)Recenze (7)
Ten nápad je naprosto skvělý a použil bych jej z fleku znovu, kdyby v ČT ještě existovali tvůrci s nápady a koulema. Tentokrát by třeba Macháček nebo Trojan mohli podobně vzít československé filmy 60. a 70. let... Nejlepší na tomto kraťasu je úvodní slovo. Kde prorocky - neuvěřitelně prorocky! - pan Adamíra mluví o změnách Prahy do budoucnosti. Takto se podíváme na pár scén z němých českých filmů 20. a 30. let, ale především na tehdejší Prahu - často v konfrontaci (proto ten název, nedovtipové) s tehdejší realitou 60. let v Praze. Do toho střihy pana Adamíry, jako by v tom němém filmu měl nějakou účast, ta mystifikace mne rovněž velmi bavila. A sami tvůrci přidali pár vtípků. Škoda, že to nemělo ucelenější koncepci, než jen stylu hříčky, a že se na konci z toho tvůrci vylhali tak, jak se vylhali. ()
Tvůrci očividně dali přednost "zábavě" před dokumentem. Škoda. ()
Dovedně pospojovaná koláž záběrů ze staré i tehdy nové Prahy, která se úspěšně vyhýbá balastu nadbytečného, doplněná sjednocující postavou J.Adamíry, dodávajícího celku chytrý vtip a lehkost. ()
Námět je fajn, filmu by víc slušel znalec Prahy,než rozšafný Adamira s nic neříkajicimi komentáři....místy dost trapné... ()
Nic systematického, spíš jen taková srandička. Ze "staré" Prahy se tvůrci zaměřují v podstatě jen na scénky z Kampy nebo z Václaváku, čili z míst, která se až tak nezměnila. Z "nové" Prahy tu nejsou žádné scénky z hraných filmů, ale jen pár krátkých dokumentárních záběrů na rozestavěná panelová sídliště a na stavbu metra na Václaváku. Právě ty krátké záběry jsou ale (aspoň pro mě, celoživotního Pražáka) z celého dokumentu to nejzajímavější. Když teda pominu pár vtípků průvodce pořadem J. Adamíry, který se několikrát namontuje do prvorepublikových grotesek. ()
Viděl jsem až nyní. Docela nápadité, pan Maciuch byl překvapivě snesitelný. Ocenil jsem fórek, kdy po odrovnání hlavního aktéra pronesl, že není žádný Šakal... ()
Já nepocházím z Prahy, rodilý Pražák asi film ocení více. Mě se na filmu nejvíce líbilo zachycení postupné proměny Prahy. Stará zákoutí naštěstí zůstala, nová místa tvoří paneláky. Jiří Adamíra je důstojný průvodce, ale jednotlivé scénky mě až tak nechytily. Ale zaujalo mě třeba zapojení Vlasty Buriana, na kterém se předtím komunisté dopustili spousty křivd. ()