Hana Hegerová
Obsahy(1)
Životní ohlížení světově proslulé představitelky českého šansonu s podmanivým hlasem a neobyčejnou sílou citového projevu... Umělecká kariéra Hany Hegerové, rodačky z Bratislavy, začala v roce 1953, kdy se po absolvování odborného divadelního kurzu stala členkou souboru Divadla Petra Jilemnického v Žilině. Krátce nato ji pro široké publikum objevil Jiří Krejčík, který mladé herečce nabídl hlavní roli ve snímku Frona. Jako zpěvačka se představila poprvé až roku 1957 díky angažmá v bratislavské Tatra Revue. Skutečnou popularitu jí však zajistilo vystupování na populárních pražských hudebních scénách – v Rokoku a v Semaforu. Tehdy se začala z Hany Hegerové stávat šansonová zpěvačka světového formátu, která zpívala v hned několika jazycích a absolvovala řadu zahraničních vystoupení. V roce 1967 korunovala svou dosavadní kariéru nečekaným úspěchem v pařížské Olympii. Přijala nabídku na angažmá, avšak sny o závratné kariéře uzavřela okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. V době normalizace, která hudební tvorbě mimo hlavní proud příliš nepřála, zůstávala věrná svému instinktu a vkusu. Od kompromisů ji uchránili rovněž výteční spolupracovníci – textaři Pavel Kopta a Michal Horáček či hudební skladatel Petr Hapka. Poutavé a fascinující písňové texty nejen zpívala, ale obohacovala rovněž o nenapodobitelný prožitek. Až do ukončení kariéry roku 2011 vystupovala před beznadějně vyprodanými hledišti a oslovovala svým stále doplňovaným repertoárem již třetí generaci posluchačů. Za svůj umělecký a kulturní přínos byla oceněna z rukou Václava Havla Medailí Za zásluhy, stala se držitelkou rytířské hvězdy francouzského Řádu umění a literatury a Řádu Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. (Česká televize)
(více)Recenze (12)
Působivý dokument První dámy našeho šansonu poutavou formou shrnuje podstatné mezníky kariéry Hany Hegerové od herecké kariéry přes semaforské období, sólovou kariéru, mezinárodní úspěchy, "její" textaře, soužití s Jánem Roháčem (svými originálními TV písničkami v osobitém pojetí notně předběhl dobu, pojem "klip" byl tehdy ještě minimálně deset let "na houbách") i kariéru poslední v kruhu skvělé mladé doprovodné kapely. Všechny "mluvící hlavy" o ní mluví vesměs v superlativech, ona sama komentuje svoje výběry písní i tvorbu a vznik jejích do detailu vyladěných písní přesněji řečeno písňových příběhů, v jejichž interpretaci je (i díky maximálnímu důrazu na upřímnost a absenci jakéhokoliv předstírání a přetvářky) absolutně nepřekonatelná. Je ohromná škoda, že nejlepší léta své kariéry "trávila za železnou oponou". Jsem přesvědčen o tom, že nebýt toho, nebyla by hvězdou československou, ale dost pravděpodobně celosvětovou a jazykový handicap by určitě neměla. Její procítěná interpretace nejznámějších písní je opravdu působivá a pro vnímavější posluchače je nezapomenutelným zážitkem. Ona je opravdu jedinečná a její mladší potenciální nástupkyně mají laťku nastavenou zatraceně vysoko. Slušně "našlápnuto" má Radúza, která nemusí být závislá na autorech i textařích a své písně i texty si píše (a velice kvalitně) v naprosté většině případů sama. Ale při vší úctě a obdivu k její tvorbě i interpretaci , Hana Hegerová je opravdu jen jedna - životem vybroušený drahokam. ()
Velice příjemné ohlédnutí za životem a tvorbou naší královny šansonu, krásné ženy s nádherným hlasem, velkým srdcem a hlubokým prožitkem.. Strávila jsem v její společnosti okamžiky štěstí i radosti a stejně tak smutku i slz, jaksi neobratně se snažím napsat, že na mě vždy uměla silně zapůsobit a přenést emoce z textů písní.. No a když odejde tam nahoru takováto výjimečná osobnost, nezbývá než zapálit svíčku, tiše poděkovat a znovu se zaposlouchat, stojí to za to.. ()
Když jsem byla mladá a hloupá, styděla jsem se dávat na odiv své emoce. Ale když jsem na koncertu Hany Hegerové viděla dospělé chlapy s mokrýma očima, vyléčilo mě to. Hana Hegerová je zpívající charisma, zpívající život. Mohla by být o tón jinde, přesto nikdy nebude znít falešně. Tento dokument možná není příliš o životě Hany Hegerové, ale je velice intimním portrétem duše této dámy. ()
Hm, prý "Portrét", sic! . . . Myslím, že by si Paní Carmen coby OSOBNOST a naše největší šansoniérka a možná nejlepší zpěvačka slovenskočeské (;-) populární hudby posledního půlstoletí zasloužila jinačí život a tvorbu bilancující film (navíc na celou jednu hodinu/!/ vysílacího času), než tenhle jalový a často jen prázdnými slovy natahovaný medailonek, zaplněný krom krátkých monologů madam Šanson ponejvíce plkáním adorujících (ev. sebechválících se) starců a účelově přicmrndávajících si výběrových mladých... Ale to už v tej naší >kulturní sféře< jinak snad ani želbohu není možný, že... °-| . . . Takže pět hvězd za to, co se holt nedá nijak pokazit - za to zpívání a zde konkrétní privátní milostiplné a šarmantní projevy H.H., za film jako takový pak jednu marnou hvězdičku, láska neláska, netřeba mudrovat... Ve výsledku tak za tři. Škoda. - - - P.S. "A kdo to je vlastně TA AKADÉMIE?" . . . Jo, skvostná slova paní Hano! Pravda pravdoucí... ;o[] - - - - - (Poprvé viděno 22.10.2011 na >šansostarém prostoru< , hodnocení 7., komentář zde jako první - 22.10.2011) ()
"Ona prostě v tom působení na publikum je úplně nepřekonatelná." Tuto větu nemohu posoudit, neboť jsem se nikdy nenechal psychicky rozervat na koncertě Hany Hegerové, ale četl jsem i slyšel jsem, že je to velká síla. Tento dokument mne tedy nerozerval, ale zato shrnul život, kariéru, archívní záběry i oslavné ódy kolegů tak, že jsem trošku zalitoval, že jsem kdysi nebyl větším duševním masochistou nebo menším zbabělcem. A nyní mne omluvte, neboť se pohodlně usadím a po strašně dlouhé době si vpustím do hlavy Potměšilého hosta. ()
Reklama