Přežijí jen milenci

Keby som žil stovky rokov a pred očami sa mi menila hudba, móda aj ľudia, asi by mi to tiež začalo liezť na nervy. Časom. A asi by sa zo mňa stal tiež suchar, rezignoval na veci jemu prirodzené, obklopil sa gitarami a ignoroval čo je vonku. Keby som si dal občas malú nočnú prechádzku, aj tak by som len nachádzal, že všetko dobré už sa dávno vytratilo a zostali len muklovia - zombie - ľudia a tí stále robia tie isté chyby. A ja ako vyššia bytosť, nimi natoľko opovrhujem, že sa nimi nechcem ani len živiť. Doba je predsa iná, na rozdiel od nich som civilizovaný a oni majú krv aj tak znečistenú kde-jakým svinstvom z ulice. Stal by sa zo mňa snob, ktorý opovrhuje zvyškom noci, pretože skúsenosti o nej nič dobré nehovoria. Stojí to za hovno, všetko stojí za hovno, nech je to pekné a farebné ako neonový mesiac nad Tangierom, vždy všetko na koniec skončí len slzami. Čas robí svoje... Milenci asi spadnú do modrej, nefanúškovia nepochopia, hororári už vôbec a mainstreamový divák zaspí než poviete Mia Wasikowska. Ale časom, prežitými rokmi .. sa možno naladíte na ich vlnu depresie, možno vám začne svet liezť rovnako na nervy a keď toho začnete mať akurát "plné zuby", možno nastane čas zobrať gitaru a splynúť s nimi v temnote. Ako Jim Jarmusch .. (24.02.2014)

V době uvedení se na Jarmuschovu zádumčivou osobitou variaci na upírské téma povětšinou snášely z řad kritiků střední a starší profesní generace frfly, které mluvily o manýře, hipsterství a vyprázdněnosti. Navzdory tomu se ale v průběh let z "Přežijí jen milenci" stal oblíbený film mladé generace, které Jarmusch přesně brnká na její nálady a myšlenky. Až se nabízí říci, že to není Jarmusch, kdo by zestárl a ztratil svou poetiku, kterou kdysi oceňovali jeho nynější kritici, ale naopak že to oni ztratili citlivost, která je kdysi vedla k adoraci ikony amerického nezávislého filmu. Jarmusch naopak zůstává stále stejný a promlouvá nejlépe ke stejnému publiku, kterým jsou romanticky rozervaní mladí lidé. Jak sám říká, žánry ho fascinují, protože představují rámečky, do kterých může každý autor namalovat vlastní obraz. Přesně tak přistupuje on sám k upírům a vytváří z nich nesmrtelné a tudíž staletími vybroušené mocniny svých dřívějších postav existenciálně rozervaných mrtvých mužů, nočních tvorů zoufale bažících po spřízněné duši a současně nesnášejících společnost, ale také historií a tradicí vytříbených amalgámů vyznavačů světové kultury. Jarmuschovi upíři jsou romantičtí cool intelektuálové a umělci povznesení nad přízemní potřeby a oddávající se krásnu, které je asociováno s tím, co obstálo vůči času a módě, a současně trpící vytrácením onoho krásna ze současného překotného světa. (28.07.2019)

Jak říká jedna z postav ve filmu s pokrokem, ocitáme se skutečně již ve 21. století a tak i samotní upíři si v novém moderním světě musí vypomáhat jinými, méně nápadnými praktikami. No nejen oni, i filmoví tvůrci musí na to jinak, pokud chtějí v rámci žánru s takovou dlouholetou tradicí přinést něco nového. Tak tady se to Jarmuschovi za mě rozhodně povedlo! ...vážně jsem nedoufal v to, že by mě mohl bavit film, ve kterém jsou hlavními postavy lidští upíři, nebo žebych si takhle padl do noty s Jimem Jarmuschem, jehož tvorba mě doposud míjela. Vážně jsem netušil, že když se pustím do upírského hororu, mohu se místo gotického hradu ocitat od počátku v obyčejném civilním pokoji muzikantů, kteří loudí tóny na kytarách, povídají si k tomu o hudbě, poezii či o životě. Rozhodně příjemné filmové setkání, které doprovázela kromě podmanivé baladické rockové hudby zároveň i jedinečná nostalgická atmosféra. Vůbec mi nevadilo pomalé tempo, vychutnával jsem si pohlcen atmosférou i ten osobitý styl, který nikam nespěchal a navzdory tomu, co může za chvíli přijít nebo co všude kolem číhá (nebo snad právě díky tomu), jsem se rozhodl s hrdiny tu danou chvíli si plně užívat. On je to vlastně takový, velmi nevšední film o lásce jakožto věčné hodnotě, natočený s krásným citem a postupně si mě zkrátka získal... a Tilda Swinton je jako nestárnoucí staletá kráska prostě úžasná. Tady nemám co vytknout, jen doufat, že snad mě ještě Jarmusch časem takhle zaujme i některým ze svých dalších filmů. [90%] (05.06.2022)

Podstata hudby je jenom jedna. Král nezávislého filmu (a nově i garážového noise rocku) je zpět a nezůstává nic dlužen své pověsti podivínského tvůrce. Prazvláštní upírská romance vyvolává ducha dekadentního konce/přelomu století, zároveň ale rezonuje reflexí přemítavého hloubání nad příčinami současné transformace (= kolapsu) naší civilizace. Možná už je tu západní civilizace prostě moc dlouho, vyžili jsme se, znudili dostatkem, možnostmi, nadbytkem takřka všeho, všech zdrojů, příležitostí, stejně jako dlouhověcí upírští hrdinové Jarmuschova filmu. Jedna z nejpodivnějších reflexí ekonomické krize, která zvlášť Ameriku zasáhla hodně silně a razantně ji změnila, čehož pomníkem je právě vylidněný Detroit, kolébka a symbol americké ekonomiky. Jarmuschův nápad zasadit část upírské romance zrovna do zbankrotovaného města, v dnešní době skutečného města duchů, z něhož odešlo 60 % procent obyvatelstva, přestala fungovat veřejná správa, policie a další nezbytné složky a vše jen proto, že Detroit byl srdcem automobilového průmyslu, který ekonomická krize v USA zasáhla přímo fatálně. Filmové reakce na realitu apokalyptických vizí (vytěžené fosilní zdroje, nedostatek vody v jižních státech USA atd.), především ale na tíživou ekonomickou krizi, kterou spustil právě cynismus, egoismus a přílišný individualismus finančních dravců = zombies. Ten film je v podstatě kritikou směřování lidstva. Kam to vlastně dnes kráčíme? A ptá se na to dnes ještě někdo? Vynikající je nápad stylizovat upíry coby jakési vyžilé rockové hvězdy někde z časů Woodstocku (v čemž cítím autobiografický prvek, Jarmusch se ve svém věku asi cítí podobně), kdy jediným důležitým momentem života bylo sehnat halucinogenní drogu, tedy motor, co by člověka nastartoval, což Jarmusch posunuje do upírské paralely droga - lidská krev. V dnešním světě je už ale vše pokaženo, tedy i krev. Jestli ještě před pár lety mělo smysl hledat hranice ovládání, tak dnes už je to vlastně jedno. Přežijí jen upírští milenci...když se vrátí ke kořenům...ke své (naší) animalitě... (26.02.2014)

Tento film je absolútne fantastický. Je radosť ho sledovať. Postavy Adama a Evy sú absolútne vynikajúco stvárnené, majú medzi sebou vynikajúcu chémiu, atmosféra absolútne fantastická. Neustále len sledujete a čakáte, čo ďalšie sa bude diať, a kam sa film posunie. Myslel som si, že keď príde mladá sestra Ava, tak film začne klesať, ale nie. Práve naopak. Je to pomalý, nádherný film, ktorý si vychutnáva každú drobnú chvíľku svojho času. Soundtrack? Čo iné môžem povedať ako len skonštatovať, že filmu sedí absolútne dokonale. Melancholická a nádherná dráma v príbehu dvoch upírov, ktorí prežili spolu už bohviekoľko rokov je absolútne nádherný. Neviem, či by som to nazval hororom, nakoľko tu nič výrazne desivé nie je, no romantická dráma s upírmi v 21. storočí, kde už je svet trošku iný. Ak máte radi pomalé filmy, ktoré budujú atmosféru viac než na vás letia s romantickými klišé alá Twilight... tak toto je presne ten film pre vás. Dokonca si myslím, že Twilight fanúšikovia by mali opustiť Bellu a radšej si pozrieť toto. Lebo je to jednoznačne niečo oveľa silnejšie, emotívnejšie a nádhernejšie. (01.06.2015)