Kdyby ty muziky nebyly

75% - Tento film je oslavou dechové hudby a muzikantů, kteří ji provozují. Líbí se mi, že se v něm střetávají dvě pravdy mezigeneračního konfliktu, a divák má prostor zapřemýšlet si o nich. Naznačuje se zde pomalý úbytek muzikantů-nadšenců. Těch, kteří, berou muzicírování jako ideál krásy a hrají z lásky. No a na druhé straně tu máme dva mladé, co kromě hudby mají jiné životní cíle a zájmy, a amatérské hraní berou jako finančně lukrativní hobby. Pokud bych měl připojit svůj názor, jako názor profesionálního muzikanta, má pravda je uprostřed. Zbytečně hrdý a autoritativní postoj zasloužilých nadšenců (Vostrčil hraje jaxepatří) spíše odrazuje mladé lidi od sdílení jejich vášně pro hudbu. Ale jako pro každou lásku, i pro lásku k hudbě by člověk měl umět něco obětovat, jinak pro něj ona vášeň po čase ztratí cenu… A obětovat ideálu část svého pohodlí, to mezi mladými není „in“ ;o) (09.04.2007)

Na dnešní dobu už je to místy zdlouhavé, ale jinak... U kontrastu motorek a dechovky jsem si kdysi poprvé uvědomil, co všechno se dá hudbou udělat s vyzněním záběru. Obdivuhodný Formanův cit pro tváře. Vostrčilův virtuózní portrét kapelníka-šamana, chlapíka absolutně oddaného té své muzice jako čemusi vyššímu, v rituální křeči naslouchajícího řeči bohů a neuměle tlumočícího to poselství ostatním členům kmene. Dřív bylo takových umanutců vidět víc a osobně jsem toho názoru, že náš skeptický národ je potřebuje o to naléhavěji, oč krutěji se jim vysmívá. Tenhle film ale není žádný primitivní výsměch, Forman spíš s přírodovědeckým nadšením i odstupem pozoruje chování lidí asi jako etolog chování žiraf, s čímž ostatně už nikdy tak úplně nepřestane. (17.06.2010)

Měl to být jen doplněk Konkursu, aby to dohromady mělo celovečerní stopáž, ale Ivan Passer náhodou objevil Jana Vostrčila, který celý film (jakož i zbytek Formanovy české filmografie) posunul o úroveň výš. Právě dirigent Jan Vostrčil tvoří základní pilíř celého snímku, ve kterém bizarní scény typu motocyklových závodů se soundtrackem dechové hudby tvoří jen takové úsměvné body velmi jednoduchého příběhu. Byl to malý film, ale pro českou novou vlnu měl nedozírný význam. (06.04.2015)

Tato povidka z filmu Konkurs, ktera je prvotinou Milose Formana ma pro me dva operne body a to v postavach obou dirigentu. Kazdy jiny, ale oba vyborni. Neuveritelne zabavny Jan Vostrcil se svym lamentovanim a gestikulaci. Tento fejeton jinak ale beru jako takovou sondu do dvou kapel, ktere mi osobne rikaji jen velmi malo. (01.10.2011)

Dechovečka mým uším vyloženě nevadí, ale celý tento film je prostě úplně trapný. Díky krátké stopáži diváky sice během sledování neprovázejí sebepoškozovací sklony, ale stejně se ve většině případů určitě nudí jako prase. 30 minut člověk sleduje kecy dirigentů, které jsou provázeny sotva průměrnou hudbou. Sem tam vybafne vtípek. Většina stopáže je ovšem totálně o hovně. Ani moc nechápu smysl celého snímku. V mých očích se jedná o zcela zbytečnou sračku. Děj je o nakouknutí do života muzikantů. Vostrčil je fajn, ale hvězdičku za něj nedám. Vůbec mě to jako celek neoslovilo. Pěknější odpádek. (01.06.2016)