Zátah: Vykoupení

Škoda rány, která padne vedle!! Čistokrevná rubačka, která neví, kdy přestat a když už se začne přeci jenom zajídat, předhodí nenasytnému divákovi další porci nekompromisní řežby, kdy postupně s dějem opadávají výstřely a létající ledničky a ke slovu přicházejí nože, mačety nebo holé nohy a ruce. Všechna čest choreografii. Herci jdou co se fyzického výkonu na dřeň, hlavního klaďase jakoby údery protivníků motivovaly ještě k vyšším obrátkám. Právě živočišný tah na branku, který mi chyběl třeba u Ong-baka (bavil neošizenou fyzickou akcí, ale nudil opakovanými záběry a mizerným feelingem), je tu poctivý s každou ránou. Děj je jasně nalinkovaný – velký barák, policejní jednotka a banda vrahounů, kteří se nehodlají vzdát. Videoherní koncept pak vydrží až do horních pater, kde na přeživší čeká slušný záporák s výbornými poskoky (démonický Yayan Ruhian zvlášť). Žádné vykecávání, jen jedna lekce anatomie za druhou a divák si užívá, klaní se poctivé dřině a oceňuje přehledné záběry. Neučesané, hektické, zoufalé i brutální. Vedle tohohle vypadá takový Van Damme s hezoučky nasnímaným, efektně sestříhaným a lahodně vypadajícím výskokem jako malý skřítek schovaný pod dekou. (16.07.2012)

Myslel jsem si, že to bude něco úchvatného ve stylu Města Bohů, či ještě spíše Tropa de Elite, ale je to jen tisíckrát viděná asijská rubačka ve stylu videoherní 3rd person akce, sice pěkně zaranžovaná, ale silně logice navzdory. A bez prvku interaktivity (to v případě, že by šlo o počítačovou hru) či silného příběhu (v případě filmu) je to po celkem slibném začátku z velké části jen stále dokola to samé...stereotyp akčního filmu - souboj za soubojem - a jelikož žádná jiná složka není přítomna, s ubíhajícími minutami se vkrádá nuda. Škoda... (24.06.2012)

Jakarta. Nábojů nekonečno (dokud si to scénář žádá), mačeta jako základní vybavení kuchyně (až na pokoj 726, tam maj jen špachtle a lžičky) a činžáky plný feťáků, který jedou karate (dobrá, tak Pencak Silat). Pitomý příběh lemuje fascinující souboje s exponenciálně rostoucí neschopností účastníků zemřít po rozdrcení lebky nebo zaražení ohryzku do krku. Umíraj tam děti, teče spousta krve a vše končí úsměvem od ucha k uchu. U mě dobrý. Nekoukejte na to s anglickým dabingem. (24.12.2014)

Film začíná úvodníma titulkama a končí závěrečnejma titulkama. A mezitím ? Akce, akce, akce, a zase jenom akce. Si na souboje jeden na jednoho, pošmákneš si. Si na souboje jeden na dva, pošmákneš si. Sii na souboje jeden na skupinu, pošmákneš si. Si na souboje na nože, pošmákneš si. Si na přestřelky, pošmákneš si. SI na obrazově stylovou natočenou akci, pošmákneš si. Co z toho plyne ? Jestli si na rychlý tvrdý akční filmy, tak tady se kurva dobře nažereš. (20.07.2014)

Jako kdyby Jackie Chan vyměnil humor za brutalitu a natočil ho John Woo, kterého přestaly bavit pistole. Přímočaré akčňárny mě zkrátka baví a Zátah je naprosto ukázkový příklad, jak by to mělo vypadat. Film jde hned na věc, všechno působí opravdově, poctivě, na velké dějové kotrmelce není čas, jde o úplně jinou, krví  jaksepatří promazanou akrobacii, která zkrátka bere dech. Navíc to stísněné prostředí chodeb, schodišť a malých bytů přímo vybízí k tomu, aby se vymýšlely další a další způsoby, jak likvidovat hordy padouchů, kteří místy skáčou odevšud ve stylu nemrtvých z nějakého moderního zombie slasheru. Dříve než Zátah jsem viděl  ty filmy, které inspiroval (Dredd, Princezna, možná vlastně i ten John Wick), ale vůbec mi to nevadilo. (03.01.2023)