Smrt samuraje

Je to dosť dobrý historický film, ktorý je remakom slávnej klasiky. Má vydarený príbeh o mladom samurajovi bez práce, ktorý nutne potrebuje peniaze pre svoju vážne chorú milovanú ženu a dieťa s tak sa rozhodne k najkrajnejšiemu riešeniu, ísť požiadať miestneho pána o spáchanie harakiri, pričom dúfa, že sa nad ním zľutuje a miesto toho mu dá peniaze, ale to sa nestane a svoje slovo musí splniť. No keď sa to dozvie jeho svokor, ide na miesto, aby sa všetci mohli dozvedieť celú pravdu. Spracovanie je na tom dobre, ešte prvá tretina ma až tak veľmi nezaujala, venuje sa mladému samurajovi na pánovom dvore, tiež je to dobré, ale z celého filmu pre mňa jasne najslabšia časť. Ale potom sa to už výrazne vylepší, omnoho viac priestoru získa svokor, ktorý je tu už po celý čas hlavný hrdina, veľká časť filmu zobrazuje všetko, čo k tomuto krajnému riešeniu predchádzalo, čo teda dokáže zaujať a aj zapôsobiť a najmenší problém nemám ani so zvyškom filmu, Po slabšej prvej tretine to už všetko po dejovej stránke pôsobí úplne ideálne. Čo sa týka akcie, tak nie je jej tu až tak moc, ale to ani neprekvapuje, keďže o ňu tu prakticky vôbec nejde, ale páči sa mi. Nachádza sa hlavne v poslednej dvadsaťminútovke, síce by som ocenil skôr krvavejšie prevedenie, ale do kontextu filmu jasne sedí práve tento typ akcie a preto s tým nemám problém. Hlavne, že choreografia súbojov s katanami je vydarená a na prácu hlavného hrdinu sa skvelo pozerá. Herecké obsadenie je výborné, Ebizo Ichikawa v hlavnej úlohe, ktorý je tu mimoriadne charizmatický, jeho zať a dcéra, ktorým sa nedá nefandiť a vo vedľajších úlohách aj moji dvaja obľúbenci Koji Yakusho a Naoto Takenaka, ktorých vždy rád vidím. A po stránke réžia a technickej stránky nemám najmenší problém, na to už má Takashi Miike skúseností a schopností dosť. Síce trochu zamrzí, že je to prakticky to isté, ako aj originál, takže dejovo tu vôbec nemá čo prekvapiť, ale napriek tomu mi tento remake vyhovuje o niečo viac. Má lepšie podanú strednú fázu, ktorá sa venuje minulosti, teda dôvodom konania mladého samuraja a aj hlavný hrdina mi sadol viac a aj preto lepšie hodnotím. 77% (22.07.2012)

3D my ass! Ach, já to tři-dé asi nikdy nepochopím. Tady se cítím dokonce uražený tím, že jsem musel mít na hlavě ty odporné a otravné brýle přes 2 hodiny. Proč, proboha?! Pochopím, že se dělají předělávky a předělávky předělávek. Pochopím, že 3D u dětských filmů nebo povrchních akčních/sci-fi/fantasy může přilákat do kina žádoucí skupinu lidí, ale udělat předělávku klasického konverzačního (!) japonského samurajského dramatu do 3D, to je zbytečné jako automat na kondomy ve klášteře. Celkově to dle mého názoru dokonce snížilo kvalitu filmu, stejně jako možnost ponořit se do samotného děje. Je to otravné a tečka. Pokud odhlédnu od tohohle hnusu, tak je film slušně zpracovaný - pomalé tempo, dobří herci, stupňování "síly" příběhu.... Originál jsem zatím neměl možnost vidět, ale Miike to myslím zvládnul obstojně. (26.03.2012)

Pasáž, kde se snaží diváka přiklonit na misky vah manžela, co zkoušel zoufalou cestou získat peníze pro rodinu, je přespříliš zdlouhavá. Jinak úžasná zápletka. Skvěle zpracováno. Obnažení cti kodexu samurajů a změny perspektivy vnímání příliš tvrdých zákonů, které se klade na samuraje, kdy je třeba dát stranou morální a etické cítění. Zajímavá studie starého Japonského pojetí cti. (14.06.2020)

Pokud na to jdete kvůli nálepce "3D" v očekávání, že dostanete něco podobného 13 zabijákům, tam můžete být příjemně i nepříjemně překvapeni. Miike podává vynikající drama, pomalu odvyprávěné, ale s každou další minutou napínavější a vyhrocenější. Pochopitelně vstává otázka proč vůbec něco podobného sledujete s 3D brýlemi na nose. Neberu to jako výtku, rozhodně mi to nijak nevadilo a filmu to dle mého ani nijak neuškodilo, ale úplně přesně mi nedochází, proč se vůbec u podobnému filmu otravovat s konverzí, když je výsledný efekt naprosto nulový. 80% (Febiofest - 2012) (26.03.2012)

Od Smrti samuraje jsem čekal mnohé, ale ne to, čeho se mi nakonec dostalo. Jméno režiséra slibovalo krvavou krutou podívanou podávanou s formálními výstřelky. Jenže Takaši asi konečně dospěl a v Smrti samuraje tedy nenajdeme (naštěstí) typickou Miike-formu a příběh o hodnotě lidské cti je tak vyprávěn řekněme normálním způsobem a je naprosto strhující, forma je spíš poetická ( padající sníh mě téměř vždycky dostane) a krutosti je, jak už jsem v japonských filmech zvyklý, docela dost a to jak té krvavé, názorné, tak i té psychické, nátlakové. Viděl jsem první Miikeho film, kterému bych s chutí napálil i pět hvězd nebýt samotného závěru, kterému možná rozumí každý Japonec, ale já ne. (14.03.2013)