Bojovník

Sentimentální boxerské drama rozředěné ,,rodinným" filmem, navíc plné schematismů a žánrových klišé dodávající filmu punc mimořádné nezáživnosti. Kdysi velmi kvalitní režisér Antoine Fuqua se s výzvou boxerského dramatu nepopasoval se ctí a po syrovosti jeho někdejšího kultovního Training Day už není ani památky. Hlavní problém je ovšem v doslova podpásovém výkonu debutujícího scénáristy Kurta Suttera, který umělecky zapadl do melodramatických mokřad a nechal v nich utopit sebe, příběh i diváky. Jediným světlým bodem je tak herecký výkon Jakea Gyllenhaala a hlavně přerod jeho fyzické stránky - zatímco ve Slídilovi zhubl kvůli roli psychopatického bulvárního novináře několik desítek kilo, pouhý rok poté disponuje skutečně úctyhodnou muskulaturou, na kterou je radost se podívat...připomíná tak třeba Edwarda Nortona před a při natáčení jeho legendárního Kultu hákového kříže...ta proměna vyzáblého kloučka v nabušeného boxera za pouhopouhý rok je neuvěřitelná... (24.05.2016)

OK, sem tam deja vu a někde ten film skáče kde měl jít víc do hloubky, ale kdo jde pro přímočarý chlapácký Rocky-doják, nebudete zklamaní. Sympaťák Gyllenhaal zase ukazuje, jak elitním je hercem a ta opravdová boxerská příprava, kterou prošel, i odpovídá výsledku - SOUTHPAW táhne velkým dílem právě on, nasvaleně, krví, potem a silou, velmi fyzicky. Tohle není nic nového pod sluncem, ale poctivá srdcařina, inspirativní a mně se líbilo. (22.07.2015)

Sportovní filmy vážně nejsou šálek mého čaje. Zatímco nad fotbalem a hokejem nezúčastněně filosofuji, že vlastně nevím, co z toho nenávidím víc (zpravidla to, co zrovna běží), u boxu mám jasno. Je to agresivní, eklhaftní a naprosto odporná odnož volnočasových aktivit. Bojovník je, až na jednu drobnost, (je cynické označit násilnou smrt - ups, spoiler, jedné z hlavních postav jako drobnost, ale co už) originální a nápaditý jako příběh v písmenkové polévce. Z bídy k bohatství, průšvih, ztráta prestiže, peněz, dosavadního života a dosavadních přátel, kolikrát jsme to tu už viděli? Člověk se skoro ptá - proč to je vždycky trenér v nějaké zaplivané hnusné tělocvičně, kde se i plíseň štítí bydlet a spíš jen zdrženlivě hostuje? Jsou tam chvíle, které měly být dojemné a nebyly (zmíněná smrt jedné z hlavních postav, kdy moje hlavní myšlenka byla - takže další hnusné nevkusné šperky už neuvidíme? uffff), jsou tam okamžiky, které jsem prakticky doslova čekala (a samozřejmě, že jsem i slzu uronila, což neznamená, že mi tyhle prvoplánově citově vyděračské věci nejdou bytostně proti srsti, brečící malé dítě, fakt hnus, rozbrečte mě monologem ke starému dubu, jako svého času Bondarčuk, a řeknu, že jste dobří), není tam rozjuchaný závěr, kterého jsem se bála. Jsem ráda, že s konečnou platností bylo odhaleno, že box je něco jako šachy. Je to srovnání, které se pro hlubokou filosofii jednoho a druhého dere na jazyk a nerozumím tomu, proč to není více zdůrazňováno. Pohlédněme pravdě, a Jakeovi Gyllenhaalovi, do očí, (nebo do toho jednoho, do kterého mu ve filmu pohlédnout jde, druhé prakticky nevidíme). Bojovník není žádný převrat, je to solidně odvedené řemeslo, které sem tam vykřeše malou jiskru emocí. Jake se mi víc líbil, když krotil horu, než když předváděl svou obranu spočívající v tom, že strkal hlavu soupeři do rány. Pokud jsem ale Warriorovi, což je nehorázně tupý film obsazený tupými ksichty, u nichž chápu soupeřovu snahu přeformovat to na něco jiného, třeba na karbanátky, dala hvězdy dvě, nebylo by fér Bojovníka hodnotit stejně, protože tady jsem hlavnímu hrdinovi nepřála smrt pomalou, strašlivou a krutou, ale kromě toho sportovního úspěchu, o který tu nakonec jde až v druhé řadě, jsem mu zcela upřímně přála, aby vyhrál ten zápas, který opravdu něco znamenal. (04.08.2015)

Aneb když jsou herec a režisér každý na zcela jiné kvalitativní vlně. Zatímco Gyllenhaal "oscarově" hraje jak o život, tak Fuqua rutině točí prostě jen další spotřební verzi tisíckrát viděného boxerského echt béčkového melodramatu, ve kterém jsou snad veškerá žánrová klišé; akorát mnohdy v nefunkčním provedení. Také to má zvláštní tendenci uvadat, jelikož to začne tou zdaleka nejlepší scénou a pak už to jde od desíti k pěti; speciálně pak po pádu na dno, kdy se ke slovu dostává prozření těch pravých hodnot a návrat na výsluní. Je svým způsobem smutné, když úvodní zápas má drajv, energii i náboj a finální kde nic, tu nic. Drží to pohromadě jen díky Gyllenhaalovi, ale jak jsem již zmínil, tak tady jeho vynikající "rozervaný" výkon působí téměř až nepatřičně. (22.07.2015)

Southpaw= Nová generace Rockyho! Neměl jsem příliš velká očekávání, ale film mě strhl svým dějem od začátku až do konce a počas sledování mě emočně ždímal jako pračka jak už dlouho nic. Příběhově film sice nepřináší nic zásadního do žánru, ale za to oscaru hodné herecké výkony, prudká emoční síla, slušné tempo, perfektní tréning za doprovodu Eminema a napínavý finální souboj přináší minimálně poctivou srdcařinu. Fandil jsem, brečel jsem, řval jsem jak už dlouho ne. Líbilo více než Warrior. 85% (06.09.2015)