Neděle u Tiffanyho

Drama? Ikdyž vlastně jo, když uteče desetileté slečně imaginární kamarád, nastoupí do výtahu a už se neobjeví, tak to muselo být pro ni jistě hodně dramatické. Proti popisu už tedy nic nemám. Námět je vcelku příjemný a originální, přestože se spousta věcí dala předvídat. I tu facku, kterou tomu nádhernému Majklovi na ulici vlepila, jsem čekala. Vlastně hlavně díky jemu jsem to nepřepla. Jak se ve filmu objeví takový charismatický sympaťák, tak jsem marná a můžu na něm oči nechat. Ty se taky sem tam zpotí. No do háje ... teď si uvědomuju, že se stávám přesně tím, čím jsem se zařekla, že se nikdy nestanu! Odloženou obstarožní dámou, vzlykající nad dramatickou romanťárnou s občasným pohledem na kanape, kde se ledabyle povaluje její bytný. Přesně takhle si připadám! (23.06.2014)

Veselý romantický TV snímek kde září Alyssa Milano, které výborně sekunduje Eric Winter. Příběh o imaginárním příteli z dětství je zpracován do doby vánočních svátků a nadmíru dobře. Už první minuty děje dávají citům značně zabrat. Pravdou je, že jisté události a zvraty se u romantických filmů neustále omílají dokola, takže i zde vzniká určitá předvídavost. Tady je to ale tak mistrně sehrané, že výsledek předčí veškerá očekávání. Láska tu tak hřeje, že divák může doma vypnout přímotop. Na TV opravdu okouzlující počin, který si zaslouží svoji pozornost. (10.12.2013)

Vcelku příjemná průměrná komedie, nebýt těch několika nechutně kýčovitých klišé, naprosto čitelného a předvídatelného děje a absolutní nelogiky filmu. Tohle je přesně to, co mě na romantických filmech vytáčí a co podporuje tu zkreslenou představu našich žen, že když přijde láska, hroutí se skály a je úplně jedno, komu kvůli tomu budou padat hlavy. Fajn, zamyslíme se. Jsem tuctová, nezajímavá buchta s osvědčeným partnerem, který mě miluje, je tolerantní a zajímá se, ale jednoho dne mi do života vstoupí vysněný buzna-kamarád, který se mnou bude vybírat hadry a mlátit se polštáři. To je jasné znamení, proč si ho hned nastěhovat do bytu a poslat tím celý vztah s přítelem do prdele a ještě se tomu divit. Kvůli tomu krátkodobému citu a poblouznění prostě budu bořit svět a je mi to úplně jedno. Tohle je ženská logika, kterou je neskutečně nebezpečné podporovat ve filmech a fakt se mi z toho zvedá kýbl, že to nikoho nepohoršuje tak, jako mě. No, abych jen nenadával, tak mimo výše popsaného je to příjemný tříhvězdičkový film s „dobrým“ (vzhledem k výše zmíněnému) koncem, což je občas prostě potřeba, co si budeme povídat. Pro Vánoční svátky jsou takové filmy fajn, jenže na výběr je z pestré škály o mnoho lepších filmů, takže proč sahat po tomhle dílku, které ještě názvem dosti mate a odkazuje ke známé Snídani u Tiffanyho? (09.04.2015)

Alyssa Milano je nepochybne výborná herečka, a ešte krajšia žena. nechápem preto prečo si strihá iba B-čkové úlohy v podobných sezónnych filmoch. Nie že by film nebol dobrý. Ale je jednoducho neoriginálny klišoidný a nebyť Vianoc tak sa mu asi neujdu ani tie tri hviezdičky. Áno, nachádza sa tu pár srdcervúcich scén, hlavne tá scéna na začiatku ako dievčatko príde o svojho imaginárneho kamaráta mi rvala srdce napoly ale to jednoducho nestačí. Potom sa celý film uberal smerom vykašli sa na manžela a choď za svojou životnou láskou, ktorou je tvoj imaginárny priateľ z detstva, ktorý o normálnom živote nemá ani šajnu a stále je to iba veľké dieťa, a ty sa s ním cítiš dobre pretože sa túžiš vrátiť do detských rokov ale takto to v reálnom svete dneška nefunguje a jednoducho ľudia nemôžu lipnúť na minulosti alebo na svojich snoch ako to vykresľuje tento filmu. 45% (29.12.2014)

Desetiletou Jane všude doprovázel imaginární kamarád Michael, který byl skutečnější, než si její matka Vivian a další dospělí (včetně psychiatrů) mohly kdy představit. Jenomže v den Janiných narozenin Michael zmizel a Jane se vydala na pouť k dospělosti. Následoval časový skok o délce dvaceti let. Z Jane se stala ředitelka divadla a půvabná snoubenka nadějného herce Hugha. Z jejich budoucího sňatku měla největší uspokojení matka Vivian, jíž bylo lhostejné, jestli bude Jane v manželství šťastná – nejdůležitějším shledává materiální zajištění a naději, že Hugh Jane neopustí tak, jako to učinil její partner, Janin otec. Jenomže najednou se Michael do Janina života vrátil, na rozdíl od svého posledního angažmá je všem viditelný a i on „zestárl“ o dvacet let. To, jak se vpravuje do poměrů a vztahů, přináší nemálo úsměvných momentů, třebaže se začínají ozývat jakési disharmonické tóny... Ona disharmonie spočívá v trojúhelníku Jane – Hugh – Vivian, byť Vivian má pouze hodně vedlejší roli. Tajemství Michaelova poslání, tedy důvodu, proč byl k dospělé Jane vyslán, je prolomeno hned při prvním setkání Michaela a Jane s Hughem – Michael položí Hughovi tu nejprostší otázku: „Co na Jane miluješ nejvíc?“ A Hugh odpoví tím, že vysloví několik zásadních aspektů, jimiž Jane zlepšila jeho život, to znamená vše, čím mu „byla dobrá“. Kdyby – nebyl-li už schopen přímo na otázku odpovědět, lidi nemusí být nejpohotovější – hodil myšku a řekl cosi v tom smyslu, že je toho tolik a on si nedovede vybrat, pořád by to bylo řádově lepší než vděk vyplývající z jeho egocentrismu. No a tím drama končí, opona ještě nespadla, poněvadž se diváci musí dozvědět, zda Michael po splnění úkolu – otevřít Jane oči – opět nezmizí jako před dvaceti lety. Sympatické mi přišlo, že si Michael místo osamělého bloudění ulicemi a romantického zírání kamsi před sebe našel práci a vůbec tak nějak působí hodně civilně, prostě prima chlap. No a Jane... ta je zase hezká. 75% (09.01.2024)