Čtyři mouchy na šedém sametu

Pán Dario Argento je nepostrádateľným, stabilným členom v rebríčku mojich obľúbených režisérov. Patrím medzi ortodoxných obdivovateľov jeho tvorby. Je to génius. Umelec. Má môj plný rešpekt. Svoj oficiálny filmový debut "Vták s krištálovým perím: Prízrak teroru" natočil v roku 1970. V nasledujúcom roku zrežíroval dva tituly: "Devítiocasá kočka" a "Štyri muchy na šedom zamate". "Quattro mosche di velluto grigio" je príbeh bubeníka rockovej kapely, ktorého prenasleduje a vydiera nebezpečný psychopat. Už na začiatku svojej kariéry maestro Argento jasne naznačil akým smerom sa bude uberať jeho filmová tvorba. Fenomenale giallo e brutale orrore! **** (11.04.2016)

Nikdy som si nepomyslel, že ma nejaký snímok od majstra Argenta ( a hlavne jeho tvorba zo 70. rokov ) bude nudiť. Akoby sa režisér bál ukázať toho viac a atmosféru viac prihustiť. Nezvyklá dávka humoru ( poštár, návšteva výstavy truhiel! ) snímok odľahčuje, ale nepomáha. No čo, aj majster tesár sa raz utne. (03.02.2013)

Beta verzia Deep Red, kde napätie budujú hlavne očakávania, kam Argento umiestni v ďalšej scéne kameru. Vizuálne uhrančivé giallo s prekrásny, hudobným introm, meniace sa v posledej tretine aj na vcelku koherentný film. Škoda, ako veľmi tlačí Argento na rozprávanie príbehu a thrillerovú časť, kde stráca pôdu pod nohami tak intenzívne, ako postavy jeho filmov strácajú krv. Ako samostatný film 4 muchy... až tak neobstoja, ako medzispoj medzi Vtákom s kryštálovým perím, Mačkou s dediatimi chvostami a Deep Red zaujímavé sledovanie pilovania autorského štýlu, prešľapov, požiadaviek producentov a neotrasiteľných elementov jedného z najviac cool euróspskych subžánrov. (31.10.2022)

Spíš by se to mohlo jmenovat "Čtyři mouchy, snězte si mě". Přesně takhle pasivně hrdina v podstatě čeká na to, až si pro něj vrah přijde. Veškerou aktivitu i přemýšlení za něj musí obstarat vedlejší postavy, včetně těch komických, jako je Mariellův homosexuální detektiv nebo Spencerův Bůh. Když se takhle pasivně chová v jiných giallech Edwige Fenech, je to ještě přijatelné, ale na k smrti vyděšeného Brandona se přece jen nekouká tak dobře. Ostatně Brandon skoro nehraje a celý film jen kouká jak vyoraná myš. Pointa je slabá a snadno odhadnutelná, stejně jako identita vraha, kterému jsem vlastně nakonec tak trochu i držel palce, aby nesympatického bubeníka, který s vlastní ženou (kterou si vzal pro prachy) zachází jak s kusem hadru a jak vytáhne paty, svede její sestřenici, zabil ;) Ještě nechápu, co Argentovi tak strašně vadilo na Morriconeho hudbě, že s ním odmítl dál spolupracovat. PS. Ta scéna s parkem je skutečně vypůjčená z o jedenáct měsíců starší Mrs. Wardh. (15.10.2017)

V případě Čtyř much na šedém sametu jsem byl velmi příjemně překvapen. Navzdory vcelku nízkému hodnocení jsem se pěkně bavil a řekl bych, že je to jeden z nejlepších giallo snímků té doby. Vraždy povedené, místy je atmosféra velmi hustá a děsivá, místy naopak povolná a dokonce je zde i malá dávka humoru (jakmile se objeví na scéně Bud Spencer, zazní melodická znělka). Obsazení je slušné, líbila se mi hlavně výrazná vedlejší role Jean-Pierrea Marielle. Do poslední chvíle se mi nedařilo uhádnout vraha. Řekl bych, že s tímhle filmem nikdo neudělá chybu, já se skvěle bavil a stále přemýšlím o zvýšení hodnocení na plné. Uvidím po druhém zhlédnutí. Dario Argento odvedl skvělou práci. (20.10.2011)