Lásky jedné plavovlásky

Bezvýchodný humus života v socialismu ve Formanově "coming of age" podání. Pojetí snímku je natolik neutěšené, že mi z příběhu bylo vlastně pouze smutno a v mých očích se jednalo o solidně depresivní záležitost. Nemění to ovšem nic na tom, že jsem se dobrou polovinu filmu spíš nudil a z Formanovo československého období mi tak Lásky vycházejí jako asi to nejslabší dílo. 5/10 (09.10.2017)

Je dobré, že si jeden z tvorcov tohto filmu všimol bezradnú dievčinu vláčiacu po Prahe veľký otlčený kufor. Všimol, zaujalo ho to, dostal nápad, presvedčil o ňom ďalších a vznikol jeden z troch najlepších Formanových predemigračných filmov (spolu s Černým Petrem a Hoří, má panenko). Súčasne tiež filmov, ktoré sú tak české, až je to niektorým z postihnutých nepríjemné. Lásky nerobí výbornými iba stávka na vtedy mimoriadne populárneho Pucholta, dojemne prirodzenú Hanku Brejchovú a geniálnu dvojicu Šebánek - Ježková, ale najmä autentickosť príbehu a dialógov. Pri zmienených Formanových filmoch mám vždy dojem, že ich jeho dvorný kameraman nakrúcal cez kľúčovú dierku. Ale päť hviezdičiek tomuto výbornému filmu aj tak nedám. Ani nie tak pre postavy záložákov, pri sledovaní ktorých som sa mrvil v kresle, ale najmä preto, že schopnosť vnímať a oceniť všetky dejové a dialógové nuansy končí na hraniciach vtedajšieho Československa. (02.05.2011)

Menšík v nové vlně? Kdybych neviděl, neuvěřím. A kupodivu to funguje. Scénka s objednáváním vína mě úplně odbourala. Pokud jde o vše ostatní, naprostá dokonalost. A (ne)herecké orgie s guru Šebánkem, bábou Ježovou, jejich synátorem Pucholtem, ke slovu se dostanou i pánové Vostrčil a Kolb. Chudák holka, tohle je na.jednu plavovlásku s briliantovým prstenem za pět korun opravdu příliš. (02.07.2011)

Andula je jako vyplašené zvířátko s velkýma očima. Naivní slečna, která stále tápe a hledá, která prostě jen touží po tom, aby ji měl někdo rád. Jenže to je těžké… Sny jsou jedna věc a skutečnost druhá. Milda není žádný princ na bílém koni, ale prostě obyčejný kluk („ucho“), který sám neví, co chce. A ona? Schoulená na posteli, s úsměvem na rtech vypráví. Její slova možná říkají pravdu, ale poněkud upravenou. Všichni jí mohou závidět… Můžu se celou dobu smát, ale přesto tu bude přítomná hořkost. Jedna ztracená světlovláska a omezenost jistých lidí… To bylo před čtyřiceti lety. A teď? Doba se změnila, naše rozhovory se změnily, jen ty citové zmatky pořád zůstávají stejné. Láska (nejen) pro plavovlásky. (11.01.2008)

Po dvojboji Černý Petr + Lásky jedné plavovlásky si asi neodpustím dvojkomentář, protože tyhle dva filmy toho dle mého mají tolik společného, že by se ty komentáře beztak značně překrývaly... Docela dost dobře chápu lidi, kterým tyhle filmy nesedly, protože jsou o ničem. Ony JSOU o ničem, ale tak kouzelným, banálním způsobem, že tomu prostě nelze odolat. A nemohu se ubránit pocitu, že je tam něco z britského humoru. To typické protahování absurdních, trapných scén až za hranu je to, co známe z britských sitcomů. Ať už je to Petrovo hlídání v obchodě či sledování podezřelého pána přes celé město nebo úchvatný rozhovor Mildových rodičů před Andulou, následovaný "nekonečnou" postelovou, zcela absurdní, scénou. A to jsem si naivně myslel, že průkopníkem tohoto typu humoru je Ricky Gervais... 80% (01.06.2020)