Lásky jedné plavovlásky

Tři pocitově odlišné segmenty příběhu - první ponořený do trapnosti situace a staromládeneckých výstřelků, druhý ve znamení mladistvého románku a mileneckých frází a třetí na půdě rodičovské dominance a ztracených iluzí - pospojovány do komplexní dobové výpovědi o prchavých a falešných účincích lásky z pozice něžného pohlaví. Hlavně v dnešní době, kdy na facebooku sledujeme příspěvky čtrnáctiletých slepiček, kterým jejich osmnáctiletý chalan zlomil citlivé srdíčko, je více než nasnadě, jak nestárnoucí a trefnou výpovědní hodnotu snímek má. Tak je to ale skoro se všemi Formanovými díly.... (30.05.2016)

Geniální Formanova hořká komedie. Jedinečné, komediální a mrazivé zároveň odkrývání lidských povah a charakterů. Celý film se jakoby rozpadá na dvě větší epizody, tj. Na bále a U Mildy. Za doprovodu známé zlidovělé, ale skvělé odrhovačky (znám ještě pár slok, ale ty by se mohly zpívat až po určité hodině) se odbydou úvodní titulky a pomalu se dostáváme do duší tehdejších puberťaček, které snějí o svých prvních láskách. Osamělé, odkázané na čtyři šedé zdi a soudružku vychovatelku hledají alespoň trochu něhy a teplé lidské lásky. Scéna na bále je výtečná a nabytá legrací. Neodolatelně rozkřípaný orchestr, nesmělé dívky a nejistí záložáci. Fenomenální Vladimír Menšík, který jednoho z nich stvárnil, mezi ty dva neherce, které nikdy předtím neviděl, dokonale zapadl a byl jedním z nich. Postupně se dostaneme k legendární erotické scéně, která v tehdejší době určitě vzbudila určitý rozruch a v posledních pětadvaceti minutách se přemístíme k Mildovým rodičům domů, kde exceluje Josef Šebánek. "Lásky jedné plavovlásky" jsou stále aktuálním filmem, protože lidské povahy se nemění. Nadčasový skvost pro všechny, které něco takového prožili a nejen pro ně. Miloš Forman byl vždycky umělec se vším všudy, scéna otevírání kufru s hymnou v pozadí vlastně shrnuje myšlenku celého filmu do jediné půlminutové scénky. (02.08.2007)

Pro mě o něco lepší a uvěřitelnější verze Formanova předchozího snímku Černý Petr. Možná tomu pomohli herci typu Brejchová či Menšík, možná to byla prostě větší sranda. Lásky jedné plavovlásky však neumí udržet tempo - tancovačka je skvělá a závěr s rodiči geniální, ale to mezitím musíte nějak vydržet či přetrpět. Tohle je pro mě jediná chybička na kráse. Ale nikdo (nic) není dokonalé, ne? 80 %. (31.01.2013)

Forman si pekne a pomaly prikladal drevo do ohňa. Ďalší, názorovo a spoločensky rozporuplný film. Naivita a roztopašnosť človeka s maximálnym rozvitím miniaturizovanej podoby, ktorej scenár je tak banálny a priamočiary až je dokonalý a úžasný. Najmä v záverečnej polhodinke je krásnu úprimnosť, skvostnú jednoduchosť a realistickosť cítiť z každého záberu. 85%. (14.01.2009)

Lásky jedné plavovlásky je typický příklad formanovské veristické metody natáčení. Všudypřítomný pocit trapnosti a krutosti, observace, improvizované (a mnohdy prázdné dialogy) mezi (ne!)herci, důležitá taneční sekvence a mnoho dalších znaků, které jsou pro Formana typické. Celkově je děj/příběh více vyhrocený než v Černém Petrovi, nicméně vrcholným režisérovým dílem, které se nese na podobné vlně, zůstává Hoří, má panenko. Zpočátku byl film celkem pomalý, pozvolný, až zdlouhavý, na což je nutné si zvyknout, avšak (téměř) závěrečná postelová scéna nemá u nás (a možná ani v zahraničí) obdoby. Zkrátka film, který není sice dokonalý, ale je nadčasový a vyniká svou přímočarostí. (11.07.2013)