Lásky jedné plavovlásky

Kde domov můj, kde domov můj... Geniální scéna s tóny české národní hymny při bizarně >vypjaté< situaci stran příjezdu A. k Mílovým rodičům, symbolicky završující Formanovo až patafyzicky reálné a krutě humorné podobenství o mladické nerozvážnosti, českém šosáku a době, která vzývala stádo a nepotřebovala charaktery... Faktem pak je, že i z hlediska dnešního pohledu na >malého českého člověka< tenhle film prostě nestárne. Dnes už jen holt místo odpoledních čajů chodí stádní omladina na noční tuctucárny a vytrendovaní protekční nýmandi na podobná >všelidsky ožehavá< témata točí sobě rovné sračky... (18.09.2005)

Pro mě osobně nejlepší Formanův příspěvek české kinematografii se spoustou nezapomenutelných a kouzelných scén. Režisérův charakteristický nadhled na vystižení české morálky dostává hrdiny do humorně nepříjemných až trapných scén (stejně jako ve filmech Konkurs, Černý Petr a Hoří, má panenko). Tento snímek je pro mě osobitý hlavně svojí atmosférou a komponováním jednotlivých scén. Na nic si nehraje, což mu dodává i jistou lehkost. Příjemné, milé, krásné. (08.11.2003)

I když mi to přijde jako skvělá komedie, u které se vždy hodně nasměju, stejně je mi u toho současně i trpko, protože mi je strašně líto Anduly. Její život objektivně za moc nestojí, má příšerné ubytování a ještě příšernější práci, a všichni se k ní chovají strašně - nejdřív nadržení záložáci, pro něž nacházím jen krajní opovržení (scéna se zakutáleným prstýnkem je top), pak pianista-děvkař, jehož nepřiznaně sexuální loudění hloubí absolutní dno trapnosti, a nakonec pianistova matka, jejíž zaslepená prudérnost a necitlivost je takřka fascinující. Svět hlavní postavy v tomto filmu mi zkrátka přijde jako velmi nehostinné místo, a nutí mě trochu krotit moji odvěké nadšení pro 60. léta, protože je zde hezky ukázáno, že zas tak růžové vše nebylo. Btw. název filmu mi přijde poněkud hloupý, ale je to asi moje jediná výtka. (25.06.2023)

A Forman zase jede pecky! Blonďatý pískle, notně omšelý životem, brnká na introvertní notu a je jedním velkým otazníkem. Bylo však patrné, že se v ní něco odehrálo, že se v ní cosi vzbudilo a rozčeřilo chladný vody. A to se mi strašně líbilo; podezírám ji, že vyhandlovala křídla za řeč. Plavovláska není o trapnosti, fakt ne! Tedy za předpokladu, že pro vás život neznamená povrchní divadýlko. O tom ten film totiž je: o životě. 85% (25.03.2011)

V inscenování trapnosti neměl Forman sobě rovného. Ve filmu snad není dialogu, při němž by oba mluvčí byli naladěni na stejnou vlnu a navzájem se poslouchali, který by proběhl bez rozpaků, dlouhých zámlk a hledání vhodných slov a který by jednu či druhou stranu ve výsledku něčím obohatil. Lásky mají ještě epizodičtější strukturu než Černý Petr, protože jsou nejen vyprávěné v několika časově vzdálených a prostorově oddělených kapitolách, ale navíc postrádají protagonist(k)u, byť se většina dějových linií sbíhá k jedné nešťastné holce, kterou nikdo nechce (partu fotříků v uniformách zase nechce ona) a která po celý film stojí tak trochu bokem (nebo za dveřmi). Vyprávění přitom postupuje od hlediska těch, kteří rozhodují (armáda, vedoucí závodu) přes hledisko mladých hrdinů zpět k autoritám (rodiče – represivní aparát přitom reprezentuje zejména matka, jejíž prohlížení cizího kufru provokativně doprovází státní hymna), takže mládež se zdá být z obou stran sevřená systémem, který jí vnucuje své představy o tom, jak by se měla chovat. Není proto divu, že se mladí nedovedou svobodně rozhodnout. Neměli možnost se to naučit. Přestože filmu dominují ve vší přirozenosti zachycené sociální interakce, k jeho oživení napomáhají nápadité kompozice (Pucholt opřený o nahou Brejchovou) a mistrovsky vystupňované gagy jako z němých grotesek (lovení snubního prstýnku, stahování rolety během první ze dvou geniálních postelových scén). Taky během nich je dominujícím pocitem trapno z toho, že lidé a věci selhávají a komunikace se zadrhává. Suicidální Andula je přitom jedním z nejsmutnějších živoucích Formanových důkazů, jaké důsledky tato neschopnost porozumění může mít. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, sportovec (15.04.2018)