Jak se krade tajemství: Příběh Wikileaks

Jde pravděpodobně o nejlepší dokument o nejen o WikiLeaks a Julianu Assangeovi ale vlastně o celém příběhu lidí, kteří se chtěli zapojit do odhalování pravdy v zájmu všech na této planetě. Dokument sleduje události daleko dříve před mediálním humbukem, který vynesl Assangeho do křesel televizních studií a udělal z něj téměř spasitele nového věku. Autoři se chronologicky věnují jednotlivým postavám, kteří se nějak s WikiLeaks zapletly, ať už jde o dobrovolníky z řad aktivistů, přes IT odborníky, hackery a nebo seriózní novináře ze seriózních novin, kteří chtěli s WikiLeaks spolupracovat. Dokument je natočen velmi bezprostředně, ve více rovinách se snaží popsat skutečnost, že za vším tím odhalováním pravdy, vynášení tajných depeší, šmírováním, udáváním, politikařením je přeci jen lidská stránka každého z nás. V tomto ohledu dokument excelentně vykresluje a odhaluje Juliana Assangeho jako egocentrického, nevyrovnaného, radikálního manipulátora, kdy na jedné straně vytvoří revoluční projekt a na straně druhé svým pokryteckým chování tento projekt téměř zahubí. Julian Assange jako hacker a myslitel je génius. Julian Assange jako obyčejný člověk se neumí srovnat s reálným světem. Celá kauza o znásilnění ve Švédsku zanechává pachuť v ústech, a pokud by to, co ženy v dokumentu prohlašují byla pravda, potvrdí se jen to, že Assange byl ve výsledku pro WikiLeaks spíše pohromou.... Po lidské stránce ještě hlubší je režisérovo pátrání po osobě jménem Bradley Manning který je klíčovou postavou při vynesení obrovského množství tajných dokumentů Americké armády a vlády. Autoři šli až na úplný začátek: co je to za člověka, proč to udělal a kdo byli ti, kdo mu pomohli, nebo naopak zradili.... Dokument je pro přehlednost a autenticitu doplněn rozhovory s mnoha přímo zainteresovanými osobami, dokonce i bývalých představitelů armády a vlády, kteří z různých důvodů museli svá místa opustit. V dokumentu vypovídají i lidé, pro které byl Julian Assange velkým vzorem, "polobohem" a ze začátku byl tento, až přehnaný obdiv i užitečný, nicméně postupně, kdy docházelo k rozporům, mnoho původních lidí kolem WikiLeaks dobrovolně odešlo, nebo bylo dokonce donuceno odejít.... Režisér Alex Gibney velmi dobře pojal dokument, jako osvětu pro diváky, předkládá fakta a své názory občas jen naznačuje. We Steal Secrets: The Story of WikiLeaks je tedy především o tom, že to co je na první pohled dobré může být nakonec prohnilé a že nikdo a nic není dokonalé. (27.12.2013)

Spíš než příběh Wikileaks je to ad hominem dokument o soukromí Bradley Manninga a Juliana Assange. Dozvíme se, že jeden je transexuál a druhý egocentrický nonkonformista, aby se většinový divák měl možnost neztotožnit. Proč je potenciální ohrožení zájmů US a jejich spolupracovníků (bylo někdy fakticky naplněno?) větším problémem než přímo odhalené zločiny (jichž je v dokumentu představeno minimum z publikovaných) jsem se nedozvěděl, ale asi jsem se měl prostě soustředit jenom na to první a na druhé zapomenout. Wikileaks je zlý, ošklivý projekt a lidé za ním jsou divní, děkujeme za názor. Ehm.. propaganda, ehm.. (03.12.2015)

Sice mi tam chybi osoba vypravece pribehu jako napriklad Moore, typek z Bag It nebo That Sugar Film, ale z dokumenaristickeho hlediska je to naprosto dokonale. Ze zacatku to vypadalo jen jako chvalozpev na Assange, ale pak ukazali i tu druhou stranu, cimz me dostali. Souhlasim, ze opravdovym hrdinou je v tomhle pribehu Bradley. Nicmene s ksichtem Juliana to vsechno prece jen vypada mnohem lip. (10.07.2016)

Netuším, pro koho je tento dokument vlastně vhodnější. Zda pro informační revolucionáře bojující za informace, na které mají právo, nebo pro apatické mainstreamové ovce, které nepotřebují vědět vcelku nic, a každému kdo jim rozčeří vody dobrovolné nevědomosti přejí pomalé lynčování. Gibney zkrátka jen nastřelil historii WikiLeaks a nechal do toho žvatlat dvacet lidí s dvaceti názory. Sám za sebe pak divákům sdělil jedinou ucelenou myšlenku, že Assange udělal sám ze sebe mučedníka, ačkoliv jím být vůbec nemusel. Na jednu stranu pravdivé, na druhou chyběl kritický pohled na ty dvě kurvy, které zcela dobrovolně roztáhly nohy a vzápětí běžely na policii s trestním oznámením na protržený kondom, čímž jednak zabily WikiLeaks, ale zabily tím i její důvěryhodnost u ovcí, které žijí v té dobrovolné nevědomosti. Bravo, kurva! Já když si v šestnácti koupil šprcku v Kauflandu a ta mi praskla, měl jsem kurva štěstí, že jsem partnerku nezbouchnul, ale hlavně, že pak neběžela na policii udat moje tlusté péro, na kterém ta guma nevydržela vcelku! Sám Assange je zcela irelevantní a já osobně v něm žádného Boha nevidím. Vidím v něm člověka s ideou, který odstartoval něco, co tady mělo být už za studené války v tištěné podobě. Skutečný člověk hodný obdivu je Bradley Manning, který sedí za to, že daňovým poplatníkům chtěl sdělit informace, jak jimi placení vojáci vraždí civilisty, ačkoliv podle televize rozváží svobodu do světa. Dnes jsou vrahové vyznamenáni, morální člověk sedí v lochu a whistlebloweři jsou terčem číslo jedna pro šimpanze Obamu a jeho vládu, ačkoliv bez nich nemohla a nikdy nemůže existovat demokracie v pravém slova smyslu. Člověku se z toho chce akorát blejt, a pokud se vám blejt chce, tento dokument je celkem solidní volba. 70% (07.01.2014)

Nemôžem inak, iba plne súhlasiť s názorom, že Juliana Assangea jakožto (možno) solídny hacker, iba zlízal smotanu za mladého Bradley-ho Manninga, ktorý veril v ideu, ktorú následne prvo menovaný vďaka svojej - bezpochyby pochybnej osobnosti - dokonale pochoval. Je smutné, že obdobné informácie, ktoré otriasli svetom, boli využité na úplne iné účeli, než v skutočnosti mali, ba dokonca by sa dalo povedať, že "vyšumeli do prázdna". Samotné hodnotenie je skôr na 4 hviezdy, no vzhľadom k solídnemu spracovaniu, kedy vďaka množstvu výpovedí zo "všetkých strán", dostáva priestor najmä objektivita, jednu prihodím. (10.09.2016)