Režie:
Ziska RiemannScénář:
Lucy van OrgKamera:
Hannes HubachHudba:
Ingo Ludwig FrenzelHrají:
Jella Haase, Sarah Horváth, Janusz Kocaj, Nicolette Krebitz, Sandra Borgmann, Rainer Sellien, Nikeata Thompson, Lilli Meinhardt, Andreas Windhuis (více)Obsahy(1)
Středoškolačky Ari a Oona jsou odlišné typy a přesto jsou si podobné. Ari s blonďatými copy pochází z navenek spokojené trendy rodiny jako vystřižené z katalogu na panenky Barbie. Tmavovlasá Oona vyrůstající v uměleckém prostředí se zasekla v temném berlínském undergroundu osmdesátých let. Mezi cukrově růžovou panenkou a černě oděnou rockerkou však vzniká pevné pouto. Společné pro obě dívky, řídící se svými pudy a instinkty je schopnost ničit se. Ari nezávazným sexem, Oona morbidními kresbami. Nové přátelství je vyvede z prostředí nefungujících rodin a pomáhá jim zvládnout pokrytectví okolí. Až do okamžiku, kdy dojde k události, která všechno změní. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (60)
Tenhle německý snímek na vás dopadne hlavně svou syrovostí. Je celkem přímý, nesnaží se o zkreslování skutečnosti, a to je na něm skvělé. A to i přesto, že sem tam využívá surrealistické animace. Zobrazuje svět dvou odlišných dívek, svět, který je krutý, není vždy laskavý, ale ani ony nejsou jen jeho oběťmi. Závěr je očekávaný, ale v tomhle případě o něj zase tolik nešlo. Šlo o dojmy. Ať už jste tučnější Barbie, nebo emo rebelka, osud vás může spojit. A intimita není jenom krásná. ()
46. MFF KV .. Scénář: Ziska Riemann, Luci Van Org .. Zajímavé vizuálně hudební scény, příběh do černa, avšak také trocha neduhů, ale tahle režisérka (spisovatelka, animátorka, scénáristka, skladatelka, textařka) jistě ještě poroste.. ()
Vizuálne a hudobne nápadité asi ako prechádzka supermarketom. Hudobne podobné večernej návšteve "trendového klubu" plného životaskúsených a zároveň znudených gymnazistov. Informačne i humorne hodnotné ako rebélia rozbíjania telefónnych búdiek za socializmu v ČSSR. Mediálne zhodné s tým ako o mladých referujú korporátne psychologické magazíny a reklamami zdieľané blogy, čo je asi najväčšia chyba - novosť pohľadu vystriedalo uniformné pricmrdávanie tomu, čo sa nosí ako názor, že takto sa má dnes protestovať voči rodine, vzťahom, škole. Mladí rebelovali vždy zhruba rovnako, šukalo sa ako o závod tiež, len tie rezačky do zápästí viac nahrádzali pred takými 20. rokmi reálne samovraždy, či vraždy - aby vzdor mal nejaké varovné memento (čo potvrdzujú správy o pozvoľnom sústavnom poklese samovrážd mladistvých). Recyklát viac ráz videného v podobe hystericky nepodarenej pastelkovo pripálenej zmesi Jacksonových Nebeských stvorení, Jakubiskovho Post coita a Boylovho Plytkého hrobu. ()
Zvláštně úchylné v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Úžasná vizuální i hudební stránka, která je nesmírně originální, zároveň ale příběh nerozbíjí. Jeden z mála filmů o náctiletých, kde hlavní hrdinové nejsou jen propracované karikaturky nebo modelové z titulní strany, ale jejich chování je velmi uvěřitelné. Poslední milostnou avantýru mladé Ari bych si dokázala odpustit, závěr byl ale tak vtipně a neotřele geniální, že už jen kvůli němu mi Lollipop Monster zůstane v hlavě pěkně dlouho. [MFF Karlovy Vary 2011] ()
Tak tohle fakt ne. Lolipop monster měl být neskutečně mladý a stylový film, ale selhal nejen po technické stránce. Animované sekvence a efekty (záblesk očí apod.) působí divně a mě osobně otravoval. Důležitá část filmu je proměna obou slečen. Ovšem mně připadalo, že se jen proměnuje růžová barbie více k černé emařce, která si léčí domácí problémy malováním, kouřením cigaret a řezáním. Rozmazané záběry s mírně sépiovým odstínem působí strašně. Co to mělo být? A scéna, kde dvě rozkošené holky ničí vše kolem a dokola řvou: ,, Scheize, Scheize..." prosím, už nikdy víc. Jednu hvězdu za závěrečnou scénu, která pobavila a můj názor na tento film trochu zachránila. Jinak vizuál a rekvizity celkově mi připadaly, jako kdyby Lolipop Monster byl jen takový vedlejší úlet během natáčení Wolfova revíru... [MFF KV 2011] ()
Reklama