Bídníci

Nemyslím, že bych byl cynik a pro Bídníky mám slabost už od prvního shlédnutí Jeana Valjeana Gabina tak někdy v osmi letech. Jenže dokud se zpívá, ještě se neumřelo a vyjádření citů v příběhu prostřednictvím písně nějak není můj šálek čaje, jednoduše navzdory tomu, že některé melodie jsou chytlavé a jejich podání jsou úchvatné. Na můj vkus je to příliš stylizované jako divadlo, ne jako příběh, kterému bych propadl. Výprava je skoro až ohromující, ale problém je v tom, že z ní moc neuvidíme, ježto jsou tři čtvrtiny filmu utopené do tmy. Na druhou stranu potěší, že Marius je projednou bílý Evropan a ne něco z kategorie eurokvótního importu (jako u příšerného seriálu s Gérardem Depardieuem). Samotný Jean Valjean v podání Hugha Jackmana je dobrý, ale nějak mu nevěřím stárnutí (opravdu staře nalíčený je až v poslední scéně). Pro Amandu mám slabost už od Mamma Mia, tvářička co i docela slušně zpívá, i když podobně jako někteří jiní uznávám, že Eponina byla hezčí (mimochodem posílat jednu holku získávat info o jiný je tak strašně nechlapský, že se Marius nestydí). Nejtragičtější je samozřejmě příběh Fantiny, to by se jeden styděl za lidstvo, tahle část působila na city navzdory tomu, že se při ní zpívalo. Co se týče Hooperova "experimentálního" podání, je pravda, že šel asi na hranici toho, kam se dá jít při přiblížení muzikálu realitě, ale stejně bych asi radši ocenil normální adaptaci románu. Tři nebo čtyři? V rámci humanity... (27.04.2015)

Musím teda říct, že jsem se na tenhle film těšila, a to nejen pro všechny velké herecké hvězdy, ale proto, že mám knižní předlohu ráda. Těšila jsem se ještě víc, když jsem kolem sebe slyšela chválu. A jaký byl výsledek? Obrovské zklamání. Věděla jsem, že je to muzikál, ale když se řekne muzikál, tak se tam musí vůbec někdy mluvit. Jestli řeknu, že se tady mluvilo dohromady pět minut, tak budu možná přehánět. Sice jsem si postupně zvykala na to, že se tam mluvit nebude, ale nepřestalo mě to štvát, už jen proto, že to byla písnička jedna jak druhá. Jediné písničky, které se mi líbili a které vyčnívali byli On my own, I dreamed a dream a Master of the House, na zbytek si už zítra nevzpomenu, hlavně proto, že to bylo snad všechno na jednu melodii. Co se týče obsazení. Hugha Jackmana bych sice vůbec nepoznala, ale na Valjeana se mi nehodil, stejně tak jako Russell Crowe jako Javert. Co se týče Mariuse, tak sice to může být jen mým vkusem, ale snad ani nemohli vybrat ošklivějšího herce, kéž by ho radši hrál ten co hrál Enjolrase, ten se mi jako jediný celkem líbil. O výkonu Anne snad ani nemusím mluvit, jasně nejlepší, řekla bych, že Oscara má v kapse. Slabé 3* ten film si ode mě prostě víc nezaslouží. (17.01.2013)

"Jmenuji se Jean Valjean a moc hezky vám zazpíváááááááám." Bídníci v novém a velkolepém zpracování dostali muzikálový háv a Victor Hugo by si možná zazpíval s nimi, kdyby zjistil neutuchající zájem o své klasické dílo i v 21. století. Strhující a známý příběh ze svých hrdel odprezentují Hugh Jackman, Russell Crowe a spol. Jestli chcete vidět velkolepé zpracování v muzikálové podobě s notovými party s operními parametry, a nebojíte se až vražedné 150. minutové stopáže, je známý nesmrtelný příběh o dvou mužích, které k sobě pojila osudová nenávist po dlouhé roky, tím pravým. Tentokrát ani tak nejde o to, jestli se Jean Valjean a Javert navzájem přechytračí, ale především o to, jestli jeden toho druhého přezpívá. A režisér Tom Hooper je velmi rázný dirigent, který se do toho umí položit. Klady: megalomanské pojetí, odrážející se na dokonalé výpravě, kostýmech a maskách, oproti němuž starší verze s Neesonem vypadá jako levný televizní film, herecké obsazení jede na maximum, Anne Hathaway pro svoji roli nevelkou rozsahem obětuje dlouhé vlasy, impozantní kamerové nájezdy, strhující náročná pěvecká čísla, překvapivé zvraty v osudech většiny vedlejších postav, velkolepá výpravná stránka filmu, mezi hlavními rivaly Jackmanem a Crowem to napínavě jiskří, Sacha Baron Cohen je dalším oživením v leporelu vedlejších postav, Samantha Barks ze všech ženských postav vládne největším sexappealem, originální stylové pojetí. Zápory: většinu písní si po filmu notovat nebudete, Jackman s Crowem jsou obrovští tahouni filmu, a i když vedlejší postavy také mají něco do sebe, pokud ti dva slezou z obrazu, film ztrácí na své síle a působivosti, nestřídmá stopáž, převládají "tmavé" pasáže nad "světlými", občasné zjednodušování děje, které se v muzikálu nedá obejít, emocionálně cílené až přehnané zjevení mrtvých postav v závěru, angličtina ve frankofonní zemi. 80% (19.02.2013)

Svět, kde pro hledání chyb či nepřesných not nezůstalo místo. Hooperovi Bídníci jsou emocemi, strhujícími výkony a dech beroucí výpravou naplněni po ten nejzazší okraj a když trpím s Fantine, pátrám s Javertem nebo pláču s Éponine, není proti výslednému nadšení obrany. Ohromující finále rezonuje ve všech smyslech takřka nezastavitelně. (24.01.2013)

Nablýskaný trailer ma uchvátil a tešil som sa na to. Až po niekoľkých týždňoch som sa dozvedel, že je to muzikál a v tom ma popadlo mierne sklamanie. Dá sa to urobiť úžasne tak ako to zvládol T. Burton s J. Deppom v Sweeney Todd, tam bol ale medzi výbornými piesňami čas i na dialógy a hlavne piesne boli melodické a hravé. Tu mi to chýbalo. Ostal iba ten krásny vizuál. Úplne všetky dialógy vo filme sú spievané a spievané sú tak, akoby si herci melódiu a rytmus vymýšľali počas natáčania. Česť výnimkám, možno tak 2-3 skladby. Okrem skladby "Sklop zrak" tu nie je žiadna iná, ktorá by ma uchvátila. Po každej skladbe som čakal, kedy si dajú pauzu a aspoň na chvíľu sa film skľudní. Bohužiaľ, vaše uši si neodpočinú, pretože "spievané" je absolútne všetko a po čase mi to začalo liezť na nervy. Muzikály to nie je celkom moja parketa, musí v tom byť trochu skutočného filmu. Tu sa to so spievaním dosť prehnalo a viac hudby a spevu ešte neznamená lepší muzikál. Menej je niekedy viac a pre mňa je filmová verzia s L. Neesonom a G. Rushom zatiaľ neprekonaná. Pre mňa sklamanie, ale film si diváka iste nájde. 60%. (16.06.2013)