Les Misérables
Bedári
Režie:
Tom HooperKamera:
Danny CohenHrají:
Hugh Jackman, Russell Crowe, Anne Hathaway, Amanda Seyfried, Eddie Redmayne, Helena Bonham Carter, Sacha Baron Cohen, Samantha Barks, Aaron Tveit (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Jean Valjean byl po devatenácti letech propuštěn z vězení. Zbědovaný muž nalezne azyl na faře. V noci tam ukradne stříbrné nádobí a uteče. Policisté ho dopadnou, ale farář tvrdí, že mu vše daroval, a přidá mu ještě dva svícny. Valjean, zaskočený jeho velkodušností, se rozhodne změnit život a svou totožnost. Stane se ctihodným občanem, a dokonce starostou, jenže ani tehdy není před slídivým Javertem v bezpečí. Po smrti tovární dělnice Fantine se ze soucitu a také z pocitu viny ujme její dcerky Cosette. Společně s ní pak před zákonem utíká do anonymity francouzské metropole. Tam na ně po pár letech klidu čeká kromě Javerta i další nebezpečí - ulice bobtnající revolucí, kterou připravují mladí muži. Jeden z nich, Marius, se při letmém setkání zamiluje do dospívající Cosette a ta jeho city opětuje. Kvůli své dceři a jejímu štěstí se Valjean rozhodne riskovat, dokonce se vydá na barikády v předvečer rozhodujícího souboje mezi revolucionáři a armádou, aby z předem prohrané bitvy těžce raněného Mariuse zachránil... (TV Nova)
(více)Videa (42)
Recenze (1 161)
Francouzská revoluce hledá Superstar. Pořád se tam zpívá (fakt 99% stopáže, asi tři mluvené dialogy!), je to kašírované a strašně moc by to chtělo být osudovým spektáklem a ultimativním dojákem letošních Vánoc. Asi i kvůli této zoufalé "chtěnosti" je to však přepjaté, patetické, neživotné, odosobnělé. Vrcholem je finále, u kterého jsem nesmrkal do kapesníčku, ale zadržoval smích. Tak teatrální to bylo. Od Hoopera bych navíc čekal větší režijní finesu - tohle je fakt jen slavný muzikál na plátně, přičemž Paříž evidentně tvoří jen pár bloků, protože Javert se schovává za každou kulisou, pardon rohem. Díky hudbě a hercům to nenudí, Hathawayová je na Oscara za vedlejší roli, Jackman do toho dává všechno a ani napůl odepsaný Crowe neurazí, v tom kině jsem ale subjektivně dřepěl tak dlouho, jako Peake na obraně. A tím nemyslím, že krátce. 70% ()
Nové tisíciletí vyplivlo tři kvalitní muzikály – Moulin Rouge, Tanec v temnotách a Mrtvou nevěstu Tima Burtona. Jako čtvrtí do party se teď můžou směle hlásit Bídníci. Nabídnou hned několik vrcholů, výborné kostýmy, výpravu, kameru a pochopitelně hudbu a herecké výkony. Svár galejníka Jeana Valjeana, který pyká za krádež chleba a prefekta Javerta, který až slepě dodržuje zákon, se klene přes několik dekád, postavy kolem umírají, setkávají se, zamilovávají, bojují za změny. Tuhle filmovou trvalku holt každý zná, nutno podotknout, že odvážné rozhodnutí Toma Hoopera dokonale rozdělilo diváckou obec. Bídníci totiž spolknou divákových 157 minut a prakticky permanentně se v nich zpívá (jen tu a tam někdo něco špitne bokem). Zpívá se tehdy, když si otec čte vyznání určené dceři, zpívá se, když hlavní postava stojí proti svému soku, zpívají revolucionáři na vrcholu barikády, zpívá manželský pár věčných lapků. Hooper se prostě nadobro oddal divadelní verzi, hodil do kouta drive a střihovou nápaditost muzikálů á la Moulin Rouge, přesto jsou Bídníci smutnou a drsnou výpovědí, ve které se nezapomíná na emoce. Tvůrci navíc dodají vymazlené průlety napříč Paříží, bojovou vřavou nebo úvodní nájezd na galejníky. I když jsem se i já občas modlil za pár minut mluveného slova a nutno uznat, že muzikálovým číslům chybí invence, na nabídnutou látku jsem si velmi rychle zvykl (i když ukrojit ve střižně minimálně dvacet minut, nic by se nedělo). Kamera tu postává v bezprostřední blízkosti ušlechtilých hrdinů, vše se poddává hereckému projevu a inscenačním potřebám. Hooper se navíc rozhodl zaznamenávat veškerý zpěv přímo na place!! Když pak při slavném hitu I Dreamed a Dream kamera v dlouhém záběru neuhne z utrápeného obličeje (směle si jdoucí pro Oscara) Anne Hathaway, která klesá do nejhlubšího životního bahna, její nalomený hlas musí nalomit i samotného diváka. ()
Muzikál je jediný filmový žáner, ktorý plynie mimo mňa (výnimkou je iba Moulin Rouge!), takže moje hodnotenie je veľmi subjektívne. Spievané pasáže vždy pretrpím ako nutné zlo medzi dialógovými. Našťastie tvoria väčšinou menšinu stopáže. V tomto filme však tvoria 99% stošesťdesiatminútovej stopáže, a nie vždy v nich spievajú herci, ktorí by vedeli spievať (Crowe). Pre mňa boľavý zážitok, predýchaný iba vďaka perfektnej výprave a famóznej kamere, ktorá robí film priestorovo trojrozmernejším, než je vačšina 3D filmov. ()
Svět, kde pro hledání chyb či nepřesných not nezůstalo místo. Hooperovi Bídníci jsou emocemi, strhujícími výkony a dech beroucí výpravou naplněni po ten nejzazší okraj a když trpím s Fantine, pátrám s Javertem nebo pláču s Éponine, není proti výslednému nadšení obrany. Ohromující finále rezonuje ve všech smyslech takřka nezastavitelně. ()
Galerie (184)
Zajímavosti (52)
- Amanda Seyfried již měla s rolí Cosette zkušenosti, hrála ji už v 7 letech na koncertě. (PSJR)
- Film měl mít premiéru již 8. prosince 2012, ale byla posunuta na 25. prosince 2012, aby snímek nemusel soupeřit s filmem Hobit: Neočekávaná cesta (2012), který byl uveden začátkem prosince 2012. (Alca)
- Protože bylo nutné, aby Jean Valjean (Hugh Jackman) vypadal v úvodních scénách co nejzuboženěji, Jackman před natáčením scény na galejích nepil vodu celých 36 hodin. (Coleator)
Související novinky
Freddie Mercury si hledá holku
A taky režiséra. Kandidáty jsou Blake Lively a Tom Hooper. O jaký projekt vůbec jde? Biografický film o zpěvákovi legendární britské rockové skupiny Queen prozatím nemá název, ale hlavní roli už má… (více)
Hugh Jackman v thrilleru se zázračným scénářem?
Právě v Británii natáčí muzikálové Bídníky, potom si nabrousí drápy pro The Wolverine a začátkem příštího roku se vrhne na thriller Prisoners. Jde o dlooooouho připravovaný film, kolem kterého se… (více)
Crowe jde po krku Jackmanovi
Už víte, že natáčení The Wolverine bylo opět odloženo, protože Hugh Jackman si chce zazpívat. Konkrétně ve filmové verzi muzikálu Les Miserables, inspirovaném slavným románem Victora Huga. Není divu,… (více)
The Wolverine – prokletý projekt?
Už ten příběh znáte. Katastrofa v Japonsku, odstoupení Darrena Aronofského, přesun natáčení na podzim. Teď se situace opakuje. Když už se myslelo, že pokračování X-Men Origins: Wolverine, inspirované… (více)
V případě některých muzikálů nesouhlasím s tvrzením, že to je pokleslý žánr, který nikdy neměl vzniknout. (Ivana Chýlková kdysi použila termín písničkál pro ty různé paskvily, čímž rozdíl vyjádřila tak, že jí to závidím). Už na začátku vidíme odchylku od knihy, Proč asi Hugo psal několikastránkové pojednání o tom, že galejníkům se říkalo galejníci, i když na galérách dávno nesloužili. Ale zas to vypadá dobře, ta voda, to tahání za provazy, no burlaci na Volze hadr (v daném případě vlajka). Russell Crowe se konečně oblíkl a někde sehnal i lepší boty než sandály, což mu výrazně prospělo. Vůbec to, že není hrdinný hrdina, ale zarputilá zrůdka, ze které se stává lidská bytost, mu jde k duhu. Nebo prostě k něčemu. Navíc tedy má hlas jak ďas, škoda, že coby gladiátor aspoň to "ave caesar" nezazpíval. Jean Valjean v Jackmanovi získal ve filmu druhého představitele, kterému to jde věřit od začátku do konce; včetně toho zpěvu. Annina Fantine byla dojemná, zoufalá, nádherná. Kdo při pohledu na ty zoufalé oči při I Dreamed a Dream neuronil slzu, je okoralý cynik a měl by se nechat mlátit obuchem, aby ze sebe tu slzu vymáčkl aspoň dodatečně. Scéna v hospodě v Montfermeil se snaží odlehčit tísnivý pocit po předchozím dramatu a rázem se ocitáme v jiném filmu, jako by divák propadl podlahou do Sweeneyho Todda. Ten pocit není vyvolán jen tím, že Thénardiérovou hraje (velmi dobře) Helena Bonham Carter a jejího práskaného manžela Kohnovic Saša. A vzápětí jsme zas v Bídnících a blížíme se k barikádě, tedy přes krátkou zastávku lásky na první pohled. Při pohledu na rakev na barikádě jsem asi nebyla jediná, koho napadlo, že pokud to byla ta Lamarqeova, tak se to těžko dá považovat za zrovna živý symbol. Ještě mě tak napadá, proč je prakticky vždy představitel Enjolrase hezčí než Marius. Stejné srovnání se nabízí u dospělé Cossetty a Eponiny. Tady je tedy Cossette líbezná, mám docela slabost pro Amandin ksichtík a trochu vyvalené oči, ale Eponina je ve tváři hezčí. Zas figurálně představuje záhadu, při té až směšné vyzáblosti člověk uvažuje, kam dala střeva. Co se někde stáhne, jinde se vyvalí, kam se to vyvalilo u Eponiny je jasné při pohledu do jejího výstřihu. No jo, ale když se omotá onucí a převlíkne za kluka? Koukala jsem marně, nepřišla jsem na to. Ale že je proporčně divná jsem si nevšimla sama, celkové záběry za světla jsou na ni asi tři a pak buď detaily na obličej, nebo se skrývá v polostínu. Škoda, že se nikdy neskrývá ve stínu trojského slona (no já si to nevymyslela, že by připomenutí slavného vítězství egyptského?). Na barikádě si zapláčeme a to hned dvakrát (znovu opakuji poznámku o okoralém cynikovi). Z barikády odcházíme stokou, k čemuž je ještě vtipně řečeno, že Valjean Maria přivedl znovu na svět jako matka. Jo, člověk se rodí mezi močí a stolicí. Při svatbě se díky Thénardierovým opět na chvilku ocitáme v Ďábelském holiči, nebo možná v Alence v říši divů. Ty kostýmy jsou prostě přes čáru. A samotný závěr ... paráda. Místy trošku tlačili na pilu, ti Ténardierovi jsou příliš za každou cenu vtipní, nebýt tak dobře zahraní a zazpívaní, byl by to průšvih, zbytečné efekty (odvanutí útržků žlutého průkazu vězně, auvajs, vypadnutí Enjorlase z okna po popravě, no to už opravdu ... ), ale i když jsem u těchhle míst na sedačce poskakovala, celkový dojem to pro filmovou podobu mé oblíbené knihy i muzikálu setřít nemohlo. () (méně) (více)