El alma de las moscas
Soul of Flies, The
Obsahy(1)
Bratři Nero a Miguel o sobě dosud nevěděli. Neznali ani svého otce, dokud jim neposlal dopis s pozváním na svůj pohřeb. A tak se sourozenci setkávají poprvé v životě na železniční stanici, aby zjistili, že vlak tudy neprojel už řadu let, a započali tak svou pouť nekonečnou kastilskou Mesetou, žhnoucí krajinou, v níž jsou navždy přítomny otcovy příběhy. Míří na pohřeb, ale zároveň jdou vstříc především sami sobě, vtahováni uprostřed ničeho do zvláštního snového světa magických dimenzí, do toku vzpomínek, příběhů a snů, sjednocených pocitem samoty. Novátorskou vizuální poezií, plnou absurdity, humoru a melancholie, Cenzual Burley potvrzuje, že poezie nevzniká poetizací, ale způsobem nazírání. Přitom svůj nízkorozpočtový debut dokázal natočit pouze s jednou kamerou a sedmičlenným štábem. Díky tomu lze snadno uvěřit režisérovu krédu: „Jestliže nemáš peníze, natoč film, na který je nebudeš potřebovat. Příběh nic nestojí a pak už jen stačí obklopit se lidmi, kteří smýšlejí stejně jako ty a sdílejí s tebou tvé nadšení.“ (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (12)
(KVIFF 2011) Mé srdéčko, které mělo vždy slabost pro road movies, kde hlavním cílem je samotná cesta, nadšeně zaplesalo. A neplesalo jen srdéčko .. plesal celý Jermann. Snímek totiž, navzdory rozpočtu, vypadá miliónově a pohodový kytarový soundtrack vše jen umocňuje. Jednoznačně nejpříjemnější zážitek z letošních Varů. ()
Duši mouchy hodnotím jako jeden z nejlepších filmů na MFFKV a že jich tam bylo. Byl jsem velice rád, že jsem mohl položit režisérovi pár otázek a potřás si s ním rukou. Protože natočit takovýto snímek je vážně umění. Duše mouchy je opravdu hodně jemná komedie, které se prostě nejde nezasmát. 100% ()
Tohle měla být divadelní hra, ale někdo se rozhodl z toho za pár šupů udělat film (to už je nevýhoda digitálního věku). Dvě postavy buď někde sedí, pochodují, či jedou na motorce a povídají si, což by klidně mohly i na tom divadle (např. za pomoci točícího se válce s namalovanými stromečky a dalším pozadím). Dialogy ani nejsou bůhvíjak vtipné, a tím nejlepším na filmu nakonec je univerzální easy-listening španělská hudba, jako kulisa k domácím pracem ideální. ()
Španělé pohodový prosluněný věci umí, i nějakej ten vtip vždycky přihoděj. Ale tady občas přihodili i pilu a tlačili. Chvílema je to takový "až moc" - až moc šablonovitý (maximálně protikladný postavy bráchů, kde sem to jen...), až moc "hele, teď řekneme nebo uděláme nějakou absurditu, lol so random", až moc rádobypoetický ("Maj mouchy duši?" alenotak). Ale má to svý momenty a nemělo by to nikoho vyloženě nasrat. (3,5*) ()
Vyzdvihla bych hlavně hudbu a poté pár zdařilých záběrů. Snaha rozesmát publikum byla na můj vkus až příliš křečovitá, stejně tak jako překombinovanost celého snímku. Po třetí kapitole jsem čekala závěrečné titulky, na místo nich mi byl ale naservírován druhý chod a to kapitola čtyři, kapitola pět, kapitola šest a poté i epilog. Nemůžu uvěřit, že to trvalo jenom 78 minut. ()
Galerie (2)
Photo © MFF Karlovy Vary 2011
Zajímavosti (1)
- Rozpočet filmu činil pouhých 1000 eur. (Domec)
Reklama