Kanske i morgon
Maybe Tomorrow
Obsahy(1)
Mariken Halleová se nejdřív poptávala v okolí svého bydliště, jestli by nemohla udělat školní film o některém ze svých sousedů. Protože neuspěla, začala se svým malým štábem oslovovat lidi na ulicích Göteborgu. Jak si představují film, jehož hrdiny by chtěli být? Výsledek nebyl nejlepší – setkávala se jen s odmítavým pobavením a nudnými, neujasněnými představami. Mnozí z těch, které oslovila, však svou „životní roli“ zkoušeli prožívat – a ona je začala režírovat… Veselé školní cvičení končí jako znepokojivé tajemství s až lynchovsky otevřeným koncem. Mariken Halleová ve svém pozoruhodném absolventském snímku nabízí sofistikovanou úvahu o možnostech, jak překročit hranici mezi dokumentární realitou a fikcí. Využívá k tomu jak kolemjdoucí, tak profesionální herce, kteří si na ně hrají. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (8)
To si takhle parta teenagerů vezme kameru, že natočí dokument o lidech v jejich okolí. Místo toho můžeme vidět záběry na nohy jdoucí v listí, roztřesenou kameru a spoustu odmítnutí podílet se na projektu. Když už někdo souhlasí, jsou z toho studenti asi tak překvapení, že ani neví na co se jich ptát a neumí odpovědět na otázku, co a o čem to vlastně točí. Když osloví jednoho člena týmu, na plátně je vidět jeho(její?) rozmazaný obličej a zaostřené stromy v dálce. Když už to začíná být aspoň trochu zajímavé, film prostě skončí a nikdo neví co se stalo. Jednoznačná ztráta času! Nechápu, jak se něco takového na uznávaném festivalu v Karlových Varech může objevit. Taky asi vyrazím do ulic točit si nohy, s takovou se totiž na MFFKV může objevit opravdu jakýkoliv film. ()
Opravdu jsem se snažila zachytit "hloubku filmu" a počáteční myšlenku. Film byl opravdu strašný, o to víc jsem byla zvědavá na následující diskuzi na KVIFF. Snímek měl zachycovat smýšlení obyčejných lidí, kolemjdoucích, přesto téměř ve všech scénách bylo využito profesionálních herců (dle slov režisérky). Myšlenkou bylo zřejmě vytvořit fikci a předvést ji jako realitu, uvědomit diváky, že je mezi tím tenká hranice. Sama režisérka ovšem nebyla schopna podat jednoznačnou odpověď na hlavní myšlenku filmu. Z diskuze jsem měla pocit, že celé dílo zůstalo nepochopeno, včetně samotných tvůrců. Celou dobu jsem přemýšlela, jak je možné, že se filmy jako je tento vůbec dostávají na festival do Karlových Varů, naprosto ztracený čas a to, že si film budu pamatovat ještě chvíli, neznamená vůbec nic kladného. ()
46th KVIFF 2011 - FORUM OF INDEPENDENTS - Fórum Nezávislých (Kanske i morgon / MAYBE TOMORROW / Možná zítra) ()
Jednoznačný vítěz ceny "Odpad festivalu". Naprosto bez konceptu, bez jakéhokoliv rozuzlení, vysvětlení prostě úplně bez smyslu. Asi se stanu taky dokumentaristou. Vemu kameru a bez jakékoliv předchozí přípravy vyrazím do centra Prahy. Tady člověk taky na ulici potká spoustu feťáku, schizofreniků, bezďáků, bláznů a asociálů. A řekl bych, že výsledný produkt nemůže dopadnout hůř než tohle severský veledílo. (Bolelo to, ale vydržel jsem do konce v zájmu objektivního zhodnocení.) ()
Takovéto pokusy o film bych očekával k vidění někde na divokém severu mezi hluchým domorodým obyvatelstvem. I divnosti, bizarnosti a úchylné představy se dají natočit konzumovatelným způsobem. Mám za sebou divoký úprk (s davem) z malého sálu a v hlavě nesmazatelně jasno o kandidátovi na Zlatou malinu roku. ()
Galerie (2)
Photo © MFF Karlovy Vary 2011
Reklama