Mars a Avril

Silně filozofický film, na jehož příběh mi prostě nešlo za žádných okolností přistoupit. Bylo to, jak kdybych sledoval nějaký příběh pod nějakým filmovým oparem. Emoce byly prakticky nulové a jediné, co si zaslouží pozornost je vizuál, kterej je místy až úchvatnej. Jenže na to, že tvůrce film připravoval deset let, je ten vizuál zatraceně málo na to, abych tento příběh dokázal shlédnout s nadšením. A to mám jinak sci-fi moc rád. (21.03.2015)

Filmový eintopf režisérových snů a přání. 1) 24letý Martin Villeneuve vytvořil první díl a o čtyři roky později druhý díl fotorománu, podle kterého posléze ve svých 34 letech natočil i první film, který režíroval a produkoval. 2) Působivá vizualizace podivného světa se mi hrubě nelíbí. V tomto přesvědčivém intelektuálně odtažitém světě se cítím nejistě a velmi nekomfortně. Připadám si jako při četbě Lemovy (Stanislav Lem) břitké kritiky neexistujících románů. Při tom jsem se alespoň bavil. 3) Nelibozvučná hudba dokresluje ponurou atmosféru. Inu, hudba musí být nepříjemná, jinak by se ujala již dnes a ztratila by svou výpovědní hodnotu o budoucnosti. 4) Autor je určitě talentovaný. Líbí se mi i jeho životní a tvůrčí filosofie: I made an impossible film but I was able to make it because I didn´t know it was impossible. All the difficulties surrounding the making of this film actually contributed to its success. (24.03.2015)

Lehce Bradburyovské téma vesmíru, lidských osudů a podivné filozofie, jež nás všechny spojuje, jež jsou ovšem shozeny nejasným vyprávěním, nesympatickým staříkem a vizuální stránkou, co se snaží trapně napodobit některé dnešní sci-fi komiksy... Mladší bratr Denise Villeneuva má ke kouzlu snímků svého sourozence ještě dalekou cestu, ale dejme mu ještě tu šanci... (04.07.2012)

Dost zvláštní film. Podle plakátu jsem sice čekal něco jiného, ale ani tak mě to nezklamalo. Ono se mi to líbilo hlavně kvůli té podmanivé atmosféře a vizuálu, protože po téhle stránce je ten film fakt povedený. Co se ale děje týče, rozjelo se to zajímavě, ale postupně to upadlo do zvláštního romantického příběhu, ve kterém se míchají sny s realitou a potenciál, který to mělo, zůstal strašně nevyužit. I tak mě ten film jaksi zaujal a nemůžu říct, že by byl špatný, protože něco do sebe rozhodně má. Jen mohl být něčím mnohem víc, než nakonec je. Silné 3* (09.06.2020)

Pokud jde o výtvarno, je zde hodně znát vliv Jeuneta, ale bez jeho atmosféry místa. Co funguje u Jeuneta, je zde takové nedodělané, jako poloprázdné skladiště. Závěr pak jemně šmrncnutý Fontánou. Zbytečně divné účesy, někdy i architektura. Co se týká příběhu, začátek navodí zajímavé otázky - hudba planet, hudba Marsu, Stvořitel měl rád hudbu. Poté přejdeme k již klasičtější odrhovačce, co je sen, a co je realita? Je to, co vidím, realita, nebo můj sen? Lidi kolem mne, kteří mohou potvrdit, co vidím, jsou přece také mým snem, takže nemohou potvrdit realitu. Ó jé, na tohle téma je takových úvah tolika filozofů. Ale když strčím ruku do ohně, stejně mne to bude bolet. Proč by si člověk ve své realitě nebo svém snu ubližoval, jestliže není masochista? Inu, a pak přejdeme k nejotřepanější odrhovačce, sen a realita a vesmír a sex, hlavně ten sex, o nic jiného nejde. A je z toho erotická novelka, jakých jsou tucty, červená knihovna, jen šmrncnutá a ozvláštněná všemi těmi „kdyby“ a „co jsme?“. Celkově rozporuplný dojem, některé pasáže silné ve výpovědi, jiné banální až klišovité, povrchní. Celkově rozhozené, asi jako mysl autora, který se nedokáže soustředit na jednu koncepci, a míchá jablka s fazolí. (20.08.2013)