Dýchat

Civilní příběh o klukovi z pasťáku a jeho každodenním živoření. Hrůza stálé bezvýchodnosti není nic proti důvodům proč se život hlavního hrdiny dostal tam kde je a proč ho práce s mrtvými dostane zpět mezi živé. Přes navenek tuctové nezávislé téma je film překvapivě jemně ztvárněn, bez zbytečného přehánění a moralizování. Palec nahoru pro rakouský debut herce proslaveného z Komisaře Rexe. ;) (06.07.2011)

Místy mi lehce vadila snaha o přehnaně efektivní kameru (aneb zaostření záběru na nějaký nevýznamný předmět zatímco to důležité je rozmazané nebo se odehrává úplně mimo plátno), nicméně poctivější festivalový film jen tak nenajdete. Má to sympatický, nečernobílý příběh, výborného představitele hlavní role i velmi přirozený vývoj. Tak tři a půl hvězdy. [MFF Karlovy Vary 2011] (06.07.2011)

Informace o Romanovi se divák dozvídá postupně, přirozeně. Takový je i celý film - opravdový. Byla jsem moc spokojená s obsazením, nejen hlavního hrdiny, ale prakticky všech - kolegové pohřebáci, pracovníci nápravného zařízení a hlavně Romanova matka. Silný příběh podaný neokázalým, ale působivým způsobem. (16.04.2012)

Najít smysl života v těsné blízkosti smrti? Proč ne? Nakonec, velkokapacitní překladiště použitých lidských schránek může být právě pro introverta místem jak dělaným k utřídění myšlenek i nápovědou v hledání vysvětlivek ke skrytým významům uplynulých událostí... Tiché osobní drama o zatemnělé mysli, kde nic není zbytečné, snad jen ta těla bez duší, o která je zde tak krásně postaráno. (21.11.2014)

Já vím, že na tohle téma jsou mraky filmů, já vím, že mnohé z nich jsou určitě i lepší, ale já si nemůžu pomoct, dlouho jsem necítila takovou zvláštní empatii ke klukovi, jakým byl v tomhle případě Roman. Bylo mi ho líto v té jeho zoufalé osamělosti, při jeho dost kruté a silně deprimující práci jako je přepravování mrtvol a nebo při jeho striptýzových, ponižujících prohlídkách, když se vracel z práce zpátky do pasťáku. Ta jeho osamělost byla nejvíc zřejmá třeba ve scénách v bazénu a nebo i při rozhovoru z matkou. Těch situací bylo určitě víc a já jsem vděčná i za ten otevřený konec, který mi poskytnul malou jiskřičku naděje pro Romana do budoucna. Na tu první polovinu filmu bych trochu přitlačila, co se týká tempa, jinak nemám nejmenších výtek, spíš naopak. Za debut Thomase Schuberta a za prvotinu režiséra Karla Markovicse dávám určitě palec nahoru. (16.08.2013)