Michael

„Michael se už jako dítě nemohl určitých dnů dočkat. Jeho sestra Karin mi vyprávěla, že jednou, krátce po Velikonocích, dal své boty před dům. A když se ho člověk zeptal, proč to udělal, odpověděl, že to udělal proto, aby Mikuláš věděl, že už může přijít. A možná byl i Bůh, co se týče Michaela, trochu netrpělivý. A ze své lásky k nám, lidem, si Michaela k sobě zavolal.“ Ze života pedofilní zrůdy věznící kluka. Skvěle zahraný Michael fascinuje a děsí svou navenek dokonalou sebekontrolou, uměřeností i nenápadností (až na ten zkrat s kolegyní). Ale v soukromí odhazuje masku a mění se v cholerika s primitivním humorem. Ovšem dětský sexuální otrok takřka bez emocí začne pomalu ale jistě vzdorovat. A pak se už jen čeká na tyranovo zaváhání…Sterilní, odosobněný jakoby nezúčastněně pozorující styl svým chladem diváka mrazí a nepotřebuje k tomu explicitní scény zneužívání. V publiku to přesto bublá. I kvůli konci, který je vůči divákovi zlomyslný (a cynický spolu se závěrečnou Sunny). Tento silně zneklidňující snímek hodnotím solidními 4*. (22.09.2023)

Spoilery! V Rakousku se začíná poněkud rozmáhat přetahovaná v tom, kdo je lepší sklepmistr. Tento film nás zavede do prazvláštního domečku, kde si pán opečovával svoji chlapeckou oběť. O chlapce se staral velice vzorně. Sklepní pokojíček byl plný potravy, což mě překvapilo. Předpokládám, že není v zájmu žádného pedofila, vykrmit si svoji oběť. Co kdyby jej, nedejbože, přestal chlapec sexuálně přitahovat. I když těžko hodnotit pedofilův vkus. Ten chlapec sám o sobě nebyl až takový fešák. Pán si zkoušel hrát dokonce na tak dokonalého tatínka, že se svému nedobrovolnému synovi pokusil najít nového kamaráda. Což se málem podařilo. Velice pěkný moment. Moc milé rakouské překvapení. Tedy milé... Jak se to vezme. Z některých pasáží mi bylo tak nevolno, jako už dlouho z ničeho. Třeba když se pán se zalíbením koukal na jeho mladou chlapeckou oběť, kterak si uklízí svůj sklepní pokojíček a vzrušilo jej to natolik, že si slizký pán přivolal na gauč chlapce pro společné erotické hrátky. Ve filmu nemuselo být pranic ukázáno, ale režisér servíroval momenty s takovou bravurou, že se, věřím, fantazie každého diváka dovedla rozjet na takové obrátky, kdy rozhodně neměl problém, představit si dost živý scénář, co mezi pánem a chlapcem probíhalo. Působivá byla i momentka, když pán při večeři povstal, vytáhl si z kalhot svoji žížalku a pronesl slova, která mě budou ještě dlouho budit ze spaní. "Toto je můj nůž a toto je můj pták. Co bych do tebe měl zapíchnout?" Závěrečné rozuzlení bylo velmi netradiční a moc pěkné. Úplný závěr byla potom naprostá třešnička na dortu, která vám na pár minut nechá pusinku zcela otevřenou. V celém filmu se nenašla snad žádná pasáž, která by mě nějak závratně nudila. A hlavně žádný moment není ve filmu navíc. Jako režijní debut je to fenomenální. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (26.11.2016)

Neutrálne a odtažité pozorovanie plné vnútorného napätia, hrôzy a zvrátenosti. Nie je to analýza človeka, ktorý si z dieťaťa urobil domáce zvieratko, ale iba jeho portrét. Ďalší rakúsky znepokojivý obraz toho, čo všetko sa môže diať za zatvorenými dverami zdanlivo sporiadaných domácností a človeka, ktorý je prázdny (a z prázdnoty sa rodí zlo)  človeka, čo nemá naozajstný život a preto ho musí brať iným. ___ Rakúsky festivalový film je kinematografiou sebatrýznenia, ktorá nesporne musí vychádzať z národných dejín. Naši susedia nepochybne majú traumu zo zvrhlých prípadov Fritzlových a Natasche Kampusch, ktorú ventilujú v naozaj hrozných filmoch... - ale rakúske filmy také boli už aj predtým. Je to reflexia obyčajnosti krutosti, ktorú tak strašným spôsobom predviedli nacisti ? Aj antihrdina MICHAELA je taký - absolútny suchár, nudné zlo, zlo o to horšie, fascinujúcejšie. Otázkou je, čo vychádza z čoho, čo na čo tu reaguje... Stále neviem, či sa mám hnusiť Rakušanov alebo práve naopak, považovať si ich za to, že aspoň oni odhaľujú niečo, čo je všade inde skryté, neodhalené a tabu... (02.07.2023)

Michaela (Michael Fuith) byste na ulici klidně přehlédli - obyčejný chlapík, pracující ve velké pojišťovně, který si semtam vyrazí se spolupracovníky na hory, a semtam se synem do zoo. Možná by vám přišlo divné, že k malému chlapci se nevyskytuje žádná matka, ale patrně byste čekali nějakou rodinnou tragédii. Určitě byste ale nečekali zvráceného muže, který uneseného chlapce drží zavřeného ve sklepě... Zajímalo by mně, kolik podobných Michaelů (Fritzlů, ...) žije mezi námi, a díky nevšímavosti okolí mají vcelku bezpečný a pohodlný život. Asi jich bohužel nebude nikterak málo, až mi z toho běhá mráz po zádech. Stejně jako mi běhal po většinu času tohoto snímku, díky velmi přesvědčivému hereckému výkonu Michaela Fuitha, a stejně tak malého Davida Rauchenbergera. Markus Schleinzer si vybral téma, které Rakousko nechvalně proslavilo (minimálně v našich končinách - když se zeptáte kohokoliv na Rakousko, tak se dozvíte - Alpy, Temelín a Fritzl), a zpracoval ho více než výtečně. Třeba ale i tento film přispěje k tomu, aby podobných Fritzlů bylo co nejméně... (03.12.2012)

Prolixní děj, rigidní kamera, místy splín. Režisérovi zřejmě šlo o to, aby si divák dokreslil pokračování neřestných situací, nicméně ve mně to vyvolávalo spíše opak. Film se veze v mírném duchu a o nějakém mrazení nemůže být ani řeč. Téma je sice znepokojující, avšak můj pocit z něj je takový, že kluk je jen nedobrovolným hostem v domě osamělého muže. Zpočátku si divák může myslet, že desetiletý Wolfgang je synem Michaela, až poté zjistí, že to je jinak. Je ušlechtilé nechat na divákovi, aby si domyslel, zda kluk přežil či nikoliv, jenže ho staví do role rodičů, kteří nevědí, zda jejich unesené dítě žije nebo je mrtvé. (03.12.2016)