Modrý pták

Zkraje projekce břinkne člověku v hlavě vzpomínka na „dětské“ íránské filmy, záhy však pochopí, že se ocitl v odlišné umělecké dimenzi, dimenzi, kde to, co neexistuje (mrtví, nenarození) je přítomno v existenci, a naopak, to, co existuje, má na dohled své minulé i budoucí nebytí. Je pozoruhodné, jak prostými prostředky režisér konstruuje magicky osmotickou cestu tožských dětí, během níž se bytí s nebytím vzájemně nahmatávají a jež je konána paralelně v zemité realitě (rušivé momenty konceptuálního světa dospělců) a v realitě metafyzicky filozofující; každá z cest se pak uzavírá vlastním koncem. I když bych mohl film nahlédnout i odjinud, působí - na mě - hlavně jako pobídka k úvahám o existenciální pozici člověka, již prchavá vidina modrého ptáka, ať už mu přiřkneme jakoukoli symboliku, možná příjemně ozvláštní, ale nezmění. (12.10.2020)

Moc dlouhý, moc táhlý, moc prázdný a moc o ničem. Rádoby poetické putování dvou dětí za modrým ptákem, vsazené do afrických exteriérů na mě moc nepůsobilo, nebo lépe řečeno působilo, ale způsobovalo návaly zívání a ustavičné snahy udržet oči otevřené, přičemž jsem svůj boj párkrát málem prohrál a když teď koukám že to mělo mít 86 minut, tak se mi to zdá až neskutečné, protože osobně se mi zdálo, že od doby kdy jsem si sedl a poté opět vstal uběhl minimálně půlrok, ale snaha se musí ocenit. 35% (07.07.2011)

Podobný filmový žánr putování zemí za poznáním mají třeba v íránské kinematografii, ale tam to alespoň mají uvěřitelně zpracované. Tady je obraz širokoúhlý jak pro Cineramu, vše snímáno přes modrý filtr, takže člověk má postapo pocity či že se to odehrává v zimě, náklaďák tam z levé strany obrazu do pravé přejíždí zpomaleně snad pět minut, a děti vždycky někam přijedou, pronesou nějaké moudro jako "Všichni ptáci odlétají.", potkají se s mrtvými prarodiči, nenarozenými dětmi (že tady někdo viděl tu ruskou pohádku?), zahrají si fotbal, dojdou k moři, a to, co šli celý den, najednou za minutku zvládnou zpátky, maminka je opět vykoupe (10 minut jako na začátku), složí prádlo (5 minut) a je kaněc filma. Nemám tenhle nicneříkající art stylu „diváku, vyber si, co chceš, sám nevím, co říkám“, nemám jej rád. (20.10.2021)

Pravděpodobně jde o intelektuální podobenství plné symbolů a odkazů. Ale já to považuju za vizuální a technický experiment, jenž má zásadní problém v tom, že se po 30 minutách stává nekonečným a neproberou vás ani řvoucí děti v sále. Gust to točil na 'ÜberScope," takže je to obraz široký jak zadek Haliny Pawlovské a celé přes modrý filtr, takže vám u titulků prostě "modrá je dobrá" bude vysloveně chybět. Samotné vyprávění z africké vesnice je dost schematické, plné různých symbolů (nenarozené děti, různí králové, modrý pták apod.) a neustále se opakujících dialogů, jenž dohromady zní jako dětská písnička. Klidně přiznám, že jsem dokázal pochopit takl 30% sdělení a film asi není určen primárně divákům jako já. Ale přesto si myslím, že vykašlat se na děj a vyprávění jen tvůrce uzavře ve škatulce nepřístupného a sám toho bude pak litovat... 30% (08.07.2011)

Tento pomalý a pro diváka téměř nekonečný sled modrých záběrů, na nichž se čas od času možná i něco pohne, mě moc nezaujal. Musím se přiznat, že kromě originality zpracování a místy vložených scén s "africkým humorem" by nebylo na tomto filmu co hvězdičkovat. Ale zato se u toho krásně spí... [MFFKV 11] (08.07.2011)