Vulkán

Film mezi tři čtyři hvězdy.Za hlavního hrdinu a na můj apetit "sladší" konec.Možná kdyby skočil,snímek bude teprve silný jak noha od kulečníku.Takhle nám Hannese z mrzouta a bručouna stane milující manžel.Trochu haprovala situace syn a táta,který vždy končil tak jo,bude po mém.Trochu zrychlený pohřeb a nějaká ta otázečka proč takhle, je ve vzduchu na konci určitě.75% (29.12.2020)

Lepší tři hvězdičky. Byl to ve své podstatě depresivní film, který se hodí k prostředí nevlídného severského ostrova. Starý morous odchází do důchodu, na každém se mu něco nelíbí, ale když se jednou na moři ocitne v tísni a pak potají vyslechne, co si o něm myslí rodina, začne svůj pohled na okolí přehodnocovat. A když je jeho žena postižena silnou mozkovou mrtvicí, snaží se o ni starat, jak může... To ošetřování bezmocného jsem bohudík několikrát zažil jen pasivně a sám vím, že bych těžko mohl udělat pro svého bližního to, co dělal tenhle stařík. A přesto nakonec ani on utrpení své ženy nedokázal snést. Každý by ho pochopil, třebaže u nás by zřejmě byl souzen za vraždu. Tam je ve filmu určitá mezera - k mrtvé nebyl poslán lékař k ohledání, který by musel poznat, že se jednalo o přidušení? Ale jinak herec Júliússon byl výborný. (23.04.2018)

Jaké to je, když chcete ukázat, že už nejste tím, za koho vás poslední roky vaši nejbližší mají? A jaké to je, když jediný člověk, který ve vás viděl to dobré, a jehož cenu jste si právě uvědomili, trpí a vy mu nemůžete pomoci? Přesvědčivý, silný, emocionálně vypjatý a palčivý debut islandského režiséra. Příběh člověka, kterému až příliš pozdě pár pádně pronesených vět otevřelo oči. Rúnar Rúnarsson dlouhými záběry a detaily tváře Theódóra Júlíussona nechává diváka nahlédnout doslova pod kůži hlavní postavy. Kompozičně propracované záběry často rozdělují svět Hannese na dvě a více částí, neustálá rozpolcenost, snaha zvládnout svůj úděl a doslova "vykoupit" poslední roky nevrlosti a nevšímavosti, studené, bílé a modré barvy. Není to objevné téma, ale právě zpracování a herecký výkon hlavní postavy, které z debutu Rúnarssona dělají mistrovský kousek. (06.07.2011)

Seversky chladný snímek vypráví o starém nerudném muži, jehož ženu postihne silná mrtvice. Ač to nemusí být na první pohled patrné, ústředním motivem je láska, která i z těch největších morousů dokáže vydolovat citlivé nitro. Bolestný životní příběh dotvářejí působivé záběry drsné islandské krajiny a příhodná hudba. Pomalé tempo filmu plně odpovídá tématu, jímž se zabývá. (75%) (28.09.2021)

Zcela neobjektivně dávám dvouhvězdí. Měl jsem za sebou už dvě náročné festivalové projekce, dva sprinty mezi kiny, dvě cesty autobusem, čtyři piva, jedný čínský nudle a naprosto žádnou cukrovou vatu. Byl jsem zpocený, unavený, nevyčůraný a potřeboval jsem podrbat na zádech. V takovou chvíli se prostě nedá koukat na film, který posouvá děj tak rychle, že den začne mít 458 hodin. Na film o dědovi, který představuje něco mezi zahořsklým Hemingwayem a amazónským mechem, o dědovi, který promluví jenom, když do něj hodíte deset korun. (10.07.2011)