Květy zla

Květy zla jsou zajímavým propojením filmového média a internetových trendů. Šlo by o celkem neoriginální nápad, kdyby se neobjevila analogie v propojení dvou rozdílných životů. Iránské dívky a francouzského kluka. Vše na sebe zvláštním způsobem naráží (v rozdílnosti kvalit jednotlivých záběrů-používání videa z youtube, v rozdílné úrovni vzdělání obou postav, chápání světa, víry, tradic..atd.)Pojítkem je nakonec jak jinak láska a vzájemné porozumění./MFF (08.07.2011)

[MFF Karlovy Vary 2011] Čekala jsem něco víc. Mnohem víc. Nadchlo mě zapojení facebooku, youtube a dalších sociálních sítí do děje, ale nakonec to tvůrci vůbec nevyužili natolik, jak mohli. Zařazení videí do filmu bylo jednoznačně pozitivní, ale čekala jsem nějaký zajímavější konec. Větší pointu, myšlenku, zápletku, cokoliv. Klasický festivalový film, který se vám sice na jednu stranu základním nápadem/zamyšlením líbí, ale postrádáte lepší příběh. (10.07.2011)

Hnus. Nesouhlasím s obsahem, já viděl jen flakáče jak kouří trávu, kradou, mlátěj lidi a dělaj hovno a ve finále hážou na poldy vše co maj po ruce. Ten příběh dostane smysl až v poslední fázi, kdy si myslím, že zcela otec nikoli policie, ale obecně to, že se určitě čtvrti zemí v Evropy mění v místa kde už dávno neplatí zákony je dost smutná věc a házet všechno na policii, je to nejjednodušší co může být. Škoda, že se někdo nezabývá taky tím, jak je asi obětem lidskýho póvlu, který pro krádež chlastu je schopen někoho málem umlátit k smrti, ale pomalu se nesmí ani potrestat, kvůli jeho právům. Skvělá kamera dodala depresi ve velkým. (23.10.2018)

Zdánlivě banální romance mezi muslimským mladíkem, v jehož podání je i cesta do práce parkourovou podívanou, a íránskou studentkou, kterou rodina poslala do bezpečí v době demonstrací v ulicích Teheránu. Jejich pařížská romance je zcela současná, takže v jejich životech hrají značnou roli i služby jako YouTube, Twitter, FaceBook, Google, Wikipedia a další. A právě zařazení desítek YouTube videí do samotného filmu, dává snímku hloubku. Hlavně proto, že pocházejí od demonstrantů z Íránu. Režisér občas stírá kvalitativní hranice a některé záběry z Paříže vypadají také jako natáčené na mobil. Zdaleka neposledním kladem filmu je, že ta Íránka je opravdu velice krásná. (08.07.2011)

Studentsky vyhlížející film, který má za úkol politicky se angažovat a zasahovat v otázce střetu dvou kultur, je určitě zajímavý zpracováním. Ne každému ale bude vyhovovat amatérský styl, twitterování, facebook a google bonusy ve filmu. Občas budete mít dojem, že jde o velkou reklamu na iphone, google a apple. A s rostoucí stopáží se ten pocit bude stupňovat. Problémem možná je, že lidi už jsou všech těhle technických vychytávek tak přehlcení, že sledovat 99 minut někoho, kdo googlí a chatuje, začne být vyčerpávající, ať už se za tím skrývá jakkoliv vychytané a dramatické téma. K výslednému efektu nepřidal ani věčně "tancující" Gecko, jehož výstupy omrzí (a těm, kdo zažili Sunflower Hour budou neustále připomínat Davida). Rozpolcenost Anahity je sice hezké téma, ale samo o sobě příběh nedrží pohromadě - její prožitky jsou skrze snahu začlenit tančící individuum a všechny ty smart-phone-internet vynálezy tak nějak upozaděné, a tím ztrácí na prožitku to, na co jsem se těšila. Ta rozervanost. Vidíte ji občas. Jindy jen sledujete zprávy z domoviny a výlety po Paříži s hopsajícím frajerem. Ale i tak to byl fajn nápad. A nápad se cenní. (04.07.2011)