All That Jazz

(1001) Bye bye love, bye bye happiness. Navzdory tomu, že nemám ráda americké muzikály a filmy o showbyznysu, si mě Bob Fosse a Roy Scheider nakonec získali. Každý člověk by si zasloužil, aby mu Jessica Lange poletovala kolem hlavy. A co hlavně oceňuji je fakt, že tanečníci a tanečnice jsou doopravdy tanečníci a tanečnice, protože mám v hlavě nějaké nedávné trauma filmu o tanci, kde hlavní herečka jen předstírala, že se umí hýbat. (16.07.2019)

Překvapivé je, že je to vlastně spíš nemuzikál. Zpívaných a tanečních pasáží je tam (až na závěrečnou část) vlastně pomálu a mnohdy jde jen o "zkoušená" čísla pro muzikál v preprodukci. Stejně tak nejde o příběhový film, podstatnější je tu pocitová stránka. Scheider je tady překvapivě skvělej a skutečně jde o vrchol jeho kariéry. Fosse se svým týmem předvádí skvělý cit pro střih a záběrovou skladbu. (05.08.2018)

Zlatou palmou v Cannes oceněný muzikál, výpravně, střihově i zvukově bohatý, který po svém karikuje svět show-businnessu. Vitální divadelní režisér a choreograf z Brodwaye v tomhle zkaženém a posedlém světě předkládá svůj příběh, který se omezuje na permanentní stres, tanečně-hudební zkoušky, drogové výstřelky, zapalování cigaret, schůzky s dospívající dcerou a několika milenkami. Až jeho srdce začne protestovat.. Velkolepě pojatý „muzikál o smrti“ je doslova tragikomicky autobiografický (uznávaný režisér Kabaretu nebo životopisného Lennyho Bob Fosse sám ležel v nemocnici po srdečním záchvatu), je dokonale výtvarně řešen a nabízí několik tanečních sekvencí, které jsou i dnes mimořádně inspirativní!! U „Čelistího“ Roye Scheidera bych takřka čekal, že během natáčení skutečně zemřel.. bravo.. Osobní, intimní dílo, bortící řadu žánrových konvencí!! (28.03.2009)

Jsem ohromen, tohle je geniální film. Je to natolik komplexní a mnohovrstevnatá podívaná, že nejsem schopen docenit všechny její kvality po jediném zhlédnutí. All That Jazz skýtá rozhodně výjimečný divácký zážitek, byť to zřejmě nebude film pro každého. O sedm let mladší mistrův Kabaret se mi ale líbil přece jen o chlup víc. (09.03.2012)

Retrospektivní existenciální drama, které se cele podřizuje písním ... i OSUDU. Vizionářská autobiografie se tak stává až bolestně intenzivní - a převelice uhrančivou, leč zároveň nadmíru deprimující záležitostí, uzavřenou do bezvýchodné dekadentní smyčky s nádechem jakéhosi moridního zadostiučinění. Tudíž přes své nezpochybnitelné kvality nepřináší zážitek, který bych chtěla za střízlivého stavu absolvovat ještě jednou. (17.12.2018)