Let’s Dance: Revolution

|| Scenár: Jenny Mayer | Hudba: Aaron Zigman | Produkcia: Adam Shankman, Jennifer Gibgot, Patrick Wachsberger, Erik Feig | Distribúcia: Summit Entertainment | Štúdio: Offspring Entertainment | Rozpočet: 33 miliónov $ | Tržby: 140,470,746 $ || Vysoko najlepší diel tanečnej série Step Up. Vizuálne hrátky, ich nápaditosť a kamera je z inej galaxie. Ako stále, príbeh je najštandardnejšiou časťou celku: lepšia, než v predchádzajúcich 3 filmoch, no ešte stále nie nadčasovo. A to je jediný faktor, kôli ktorému tu nenasolím plnú pálku, pretože inak je to doslovne revolučný mílnik tanečnej filmografie. (11.05.2013)

Konečně taneční film, který je skutečně z velké části hlavně o tanci. Ani tady se ale tvůrci nevyhnuli několika přešlapům, které mi po té přehršli podobných snímků už začínají lézt na nervy - předvídatelné lovestory, charitativní podtext, velkolepá taneční závěrečná scéna s obřím chuchvalcem herců a komparsistů a samozřejmě happyend, kdy se všichni usmíří, všechno se vysvětlí, ústřední dvojice se políbí... jednoduše kdy všechno dopadne naprosto podle očekávání. Revolution je z mého pohledu asi nejvydařenějším dílem, ale jak jsem psala - už toho je moc. Uvažovala jsem i o 4 hvězdách, ale vzhledem k tomu, že už nemám chuť se na film dívat znova, v ničem mě nepřekvapil a po pár dnech jsem skoro zapomněla, o čem byl, dávám jen průměr. (10.12.2012)

Bomba! Rozhodně král mezi tanečními filmy. Neuvěřitelná choreografie, originalita a taneční efekty. Prostě úžasný! Příběh je prostý, ale takový by měl být, hlavní je tu tanec. Naprosto oceňuji, že se tu tančí daleko více a častěji než v jakémkoli jiném tanečním filmu. Po celou dobu jsem si říkala jen jediné: BOMBA, BOMBA, BOMBA! Taneční film nemá být složitý, má být taneční a to na plné pecky. Tohle se zdařilo neskutečně, vystoupení neměla sebemenší chybu, každé bylo tak dobré jako by bylo závěrečné. Navíc hlavní dvojice byla velmi koukatelná a to je v takovýchto filmech třeba, podle mě. A na závěr, když jsem zahlédla i Moose a další herce z předchozích dílů? Tak to byl další skvělý krok, opět o laťku výše. Klobouk dolů, nečekala jsem, že úroveň tanečních filmů tak prudce stoupne. BRAVO. (02.04.2013)

Aneb jak tanec nad byznysem zvítězil. Jasně, že je to pohádka, ale já stejně nečekal víc, než jen partu hezkých lidí, slušnou hudbu a povedenou choreografii. To poslední mě ale trošku zklamalo a opravdu mě nadchnulo až finále, ostatní taneční kreace mi přišly, ve srovnání s žánrovou konkurencí, jen na lehce nadprůměrné úrovni. (17.01.2013)

'Za to, že jste čuměli na blbej film, si můžete sami,' pomyslím si obvykle, když narazím na hodnocení jednou hvězdičkou nebo odpadem. Informačních zdrojů (TENTO nevyjímaje) je dnes dost a bolestným zážitků se lze snadno vyhnout. Na „Let's Dance: Revolution“ jsem jít musel, šlo o pracovní povinnost. A bylo to peklo. Že se nebude jednat o Bergmana (ani „Bezstarostnou jízdu“)jsem věděl, ale to, co jsem musel prožít, mi vyrazilo dech, připravilo o několik posledních iluzí a utvrdilo v několika paranoidních podezřeních (např. že generátory zápletek, naznačené Orwellem, skutečně existují, jedou na plné obrátky, neboť tohle nemohla zplodit lidská bytost). I přes pitomý scénář, nabuznělého hlavního hrdinu, ultra-mega-klišoidní dialogy a kreténskou hudbu (až na nasteroidovaný sampl „Pyramid Song“ od Radiohead a zlomek synťákové nádhery „Wait“ od M83) bych se ale přenesl – jde o devadesátiminutový videoklip, ne? Co mne ale zvedalo opakovaně z polstrované sedačky byl ne zcela nevinný pokus autorů navodit mylný dojem, že kroucení hýžděmi a saltování (ve značkových hadrech) mezi auty má jakýsi politický smysl (titul filmu „Revolution“ jsem dopředu chybně interpretoval jako deklaraci technologického posunu série a proto se nevyhnul jistému překvapení). Přestože o revolucích jakéhokoliv druhu nemám žádených iluzí a nejsem typ stavějící při každé příležitosti barikády, devalvující a nanejvýš konformní způsob, jakým autoři snímku naznačují způsob společenského protestu, mne hluboce pobuřoval a pobuřuje dokonce ještě teď, dva dny potom, co jsem se z kina po lobotomizujícím zážitku vypotácel – kdyby se autoři tomuto motivu vyhnuli, byl bych snad ochoten s přihlédnutím k žánrové škatulce hodnotit shovívavěji, přesto, že pro blbé dialogy prostě omluvu nenacházím. Pevně doufám, že ani individua mně neznámého druhu, kteří projekce tohoto typu filmů navštěvují dobrovolně, nebudou brát předkládaný a vlastně strašně cynický model ovlivňování společenského dění (něco chceme, korporace chtějí něco jiného, zatancujeme a korporace, kterým se náhle hodíme do reklamy na značkové hadříky, změní názor) vážně. Jeden bod za občasný důvod k hysterickému smíchu a skackavé kozy. (01.09.2012)