Sweet Charity

"V posteli jsem ani nebyla, byla jsem v šatníku !!" - "Každý má jiný vkus !!" ;) Sweet Charity coby "muzikálový remake" Felliniho Cabiriiných nocí patří právě k těm filmům, od nichž jsem naprosto nic neočekával a dostal prakticky vše. Nejsem příznivcem muzikálů, ovšem čas od času mi přijde k chuti. Sweet Charity zůstane nesmazatelně zapsána do historie jako naprosto jedinečný debut broadwayského režiséra a oceňovaného choreografa Boba Fosse, který však proslul spíše svým pozdějším osmioscarovým kouskem Cabaret. Odvážný Fosseho velmi inovativní rukopis choreografa s použitím klobouků, hole či židle i jeho talent vtisknout tanečním scénám velmi silný podtext činí snímek spolu s geniálním hereckým výkonem, byť již poněkud postarší, Shirley MacLaine, prodávající svůj typický trademark, která dělá svoji postavu barové tanečnice, či šlapky, chcete-li, neodolatelnou, okouzlující, sexy a nevinně roztomilou paradoxně v její upřímnosti daleko více než ostatní "slušné, zato povrchní ženy, maximálně odlišným a osobitým. Shirley také zde nezapře svůj velký cit pro komediální timing. Velmi vtipné repliky Neila Simona, neméně svérázný koncept s důrazem pro detail kameramana Roberta Surteese, který nezapře, že začínal jako fotograf, i naprosto úžasný soundtrack Cy Colemana dodávají Sweet Charity skutečný punc výjimečnosti, ačkoli musím uznat, že působí jako celek velmi roztříštěně. [ Dabing 4/10 ] Spojení Rychlý, McMartin nebylo příliš šťastné. Celkově se také od České televize nejedná o nic povedeného. (19.08.2013)

Hollywood si tentokrát nevypůjčil z Broadwaye jen muzikál, ale rovnou i jeho režiséra - Boba Fosse. A díky tomu má filmová historie jednoho z nejoriginálnějších muzikálových režisérů. Pokud tenhle žánr příliš v lásce nemáte zkuste zejména další jeho dva filmy - oscarový "Kabaret" a "All that Jazz". Tenhle muzikál patří ještě k těm tradičnějším, ale má to hlavní, co všechny ostatní - osobitou invenci. Stejně tak je už tady patrný větší důraz na vyjádření tancem a pohybem než písní a civilnější začlenění muzikálových čísel do děje. Bob Fosse byl totiž nejen režisér, ale zároveň i choreograf. I když na obyčejnou cestu za štěstím a vysněnou lásku jsou 2,5 hodiny opravdu moc a místy je vystavěn spíš podle jevištní než filmové logiky, má film řadu výborných jednotlivostí (snobský večírek, klaustrofobní scéna ve výtahu, "ulítlý" výkon Shirley Mac Laine, aj.), díky kterým si tu čtvrtou hvězdičku určitě zaslouží. Za zmínku ještě stojí, že film má natočený i alternativní konec. (12.03.2007)

Čirou náhodou jsem Sladkou Charity zhlédl jen pár dnů poté, co jsem viděl Felliniho Cabiriiny noci a měl jsem tak jedinečnou možnost porovnat za čerstva obě verze zpracování jednoho příběhu. Obvykle se totiž při posuzování remaku nebo originálu stává, že srovnáváte filmy, mezi jejichž zhlédnutím vás dělí delší časový úsek, mnohdy i řada let, a tak nevyhnutelně dochází ke zkreslení. Byl jsem přesvědčen, se znalostí tvorby obou filmařů, že Bob Fosse udělí Fellinimu lekci, jak má vypadat divácky přitažlivý snímek, aniž by rezignoval na výpovědní hodnotu. Boba Fosseho totiž formovala Broadway se svými neúprosnými požadavky na atraktivitu a komerční úspěch, takže Fosse se dokonale naučil prodat své dílo v tom nejatraktivnějším balení. Navíc v daném žánru představuje nezpochybnitelnou špičku, a to nejen na území USA. Pokud jde o hlavní roli, i tady měla americká verze všechny předpoklady uspět líp, protože při vší úctě k herectví Giulietty Masiny, hraje Shirley MacLaine ve světové kinematografii jinou ligu. Kupodivu oba dva pánové nakonec vyšli z tohoto klání nerozhodně. Je to i kvůli studiové připosranosti americké produkce, která tradičně obrušuje hrany potenciální kontroverznosti, takže z laciné nevzdělané prostitutky udělala počestnou tanečnici, ale především kvůli scénáři, který potenciál divadelní předlohy tak nějak rozmělňuje a příběh jde do ztracena. Tvrdit, že Bob Fosse tady po taneční resp. choreografické stránce jen vykrádá své úspěšné hity, je nesmysl, protože Kabaret i All That Jazz přišly o poznání později. Spíš je to tak, že Bob Fosse se tady ještě hledal, neměl dostatek zkušeností a výsledek tomu odpovídá. Pár tanečních čísel v první polovině filmu i tak stojí za vidění, jenže ve druhé části už byste neuhádli, že máte před sebou legendu muzikálové režie. Celkový dojem: 55 %. (21.08.2014)

Shirley MacLaine (nevím proč, ale nemůžu se zbavit osobní nevraživosti vůči téhle herečce...) není Guillieta Masina a Bob Fosse není Fellini.... Opravdu mi to nedalo, abych nesrovnávala s Felliniho filmem "Cabiriiny noci". Ačkoliv poslední dobou docela značně ujíždím na muzikálech, tenhle patřil spíše ke slabšímu průměru... (28.01.2007)

Pomaly odkvitajúca barová tanečníčka Charity má jednoduchú túžbu: chce aby ju mal niekto tak rád. S nadšením a následným sklamaním sa vydáva v ústrety milostným dobrodružstvám. Namiesto dlhoročného partnerského šťastia ostávajú oči pre plač. V skratke dej muzikálu s jednoduchým dejom a starostlivo aranžovanými tanečnými scénami. Miestami trefné poukázanie na nevšímavo malomestsko snobské móresy či predsudky. Večierku zbohatlíkov dominujú pohŕdavo povznesené pohľady a nezmyselne opulentný tanec. Topiacu sa ženu vyššia spoločnosť piknikujúca na brehu rieky okázalo ignoruje. Žiarlivostné predsudky k predchádzajúcim partnerom potencionálne vyvolenej (typická mužská vlastnosť: žiarlenie do minulosti, na bývalých partnerov). Tanečná drezúra i štýl piesní vo filmoch Sladká Charity, Kabaret a All that jazz sa podobajú ako vajce vajcu. Pomaly a stíšene odklopkávajúce posolstvo piesne vrcholí v dokonale zladenej súhre vystreľujúcich nôh a túk, pulzujúcich v jednom tanečnom rytme. Ako jednorazový zážitok ujde. (20.08.2013)