Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Na uvedení celovečerního debutu Marka Lechkého čekali diváci od premiéry jeho úspěšného televizního snímku Moje miasto (Moje město, 2002 - cyklus Generace 2000) osm let. Tak dlouhou dobu potřeboval na hledání producenta, který by měl odvahu vložit finanční prostředky do realizace příběhu o třicátníkovi, toužícím se vyrovnat se svou minulostí. Nakonec se produkce filmu, jehož velmi okleštěný rozpočet nedosáhl ani 1,35 mil. zlotých (8 mil. korun), ujal sám režisér. Vznikl finančně nezávislý snímek, který si ale v ničem nezadá s díly podpořenými mnohem většími rozpočty. Strhává na sebe pozornost jak skvělými hereckými výkony (zejména proti typu obsazený seriálový herec Tomasz Kot, jenž hlavního hrdinu ztvárnil s nebývalou intimitou), tak obrazovou stylizací, ale i samotným tématem, které sice není netradiční, upoutá však svým citlivým uchopením.
Hlavní hrdina Michal je typický zástupce střední generace: má ženu, syna, hezký byt, dobrou práci i uspokojivý plat. Zdá se, že v jeho životě je vše v pořádku. Jednoho dne ho šéf firmy, v níž pracuje, pošle do Štětína, aby mu odsud dovezl luxusní zahraniční automobil. V tomto okamžiku vše nabere zcela nový směr. Michal je kvůli nehodě, kdy porazí opilého bezdomovce, přinucen zůstat v místě, ze kterého kdysi z neznámých důvodů utekl, o něco déle, než původně plánoval. Pomalu přestává vnímat čas a během několika dní strávených v rodném městě se mu vracejí vzpomínky na minulost, potkává staré známé a oživuje své někdejší ideály, kterých se musel vzdát. Ale především se pokouší znovu navázat přerušený kontakt s osaměle žijícím otcem…
Síla snímku spočívá v odvaze tvůrců důsledně analyzovat zcela běžná témata - v tomto případě hledání cest k minulosti a vzájemnému porozumění. Marek Lechki vypráví svůj film v poklidném tempu, svými odkazy na různé symboly i využitím motivu náhody nejednou připomene tvorbu Krzysztofa Kieślowského. Kameraman Przemysław Kamiński zdařile kombinuje dlouhé záběry krajiny a exteriérů Štětína s kontrastními detaily a buduje tak vnitřní napětí, které se postupně kumuluje, aby v závěru snímku došlo k uvolnění nahromaděných emocí a potvrzení režisérova názoru, že titulní „errata" - opravy života - jsou možná. - Pavla Bergmannová (Letní filmová škola)

(více)

Recenze (4)

Ikewoo 

všechny recenze uživatele

Možná, že film má své chyby, ale jako debutový snímek z mého pohledu působí velmi dobře... působí na mě citlivě a civilně; konflikty ani tragédie příběhu, možná ne zcela nového, přesto netuctově vnímaného, nezveličuje, nebagatelizuje. Rozhodně podle mě film za zhlédnutí stojí. (LFŠ 2011) ()

Reklama

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Máte kostlivce ve skříni? Přestali jste mluvit s kamarádkou? Nerozumíte si s rodiči? Připadá vám život těžký svojí stereotypností? Proč? Vždyť k nápravě všeho stačí tak málo! Přejeďte si svého bezdomovce a je to! Nejenže se vaše problémy v dobré obrátí, ale ulevíte i tomu chudákovi z ulice, jenž už beztak nemá pro co žít. Když si dáte trochu práce, tak dokonce i jeho vztahy s rodinou dáte dohromady. No uznejte, kdo by neměl rád ve famílii mrtvého bezdomovce? Také nesmíte zapomenout, že helfnete i státnímu rozpočtu, neboť bude moci snížit kapacitu všelijakých vyvařoven, propustit pár sociálních pracovnic atd. Tak nečekejte na nic a pořádně na to dupněte! +++++ Wiki: "Erratum (pl. errata) je seznam omylů, chyb, překlepů, obvykle v tištěné publikaci." Obvykle možná v tištěné publikaci. V Erratum jde o chyby, které člověk páchá ve vlastním životě. Pokud tedy nebyl myšlen scénář. Ale asi ne. +++++ Má osobní zkušenost říká, že člověk v náhle změněné životní situaci nebo v šoku je skutečně schopen přistoupit zcela nově ke vztahům, jež si vybudoval či rozbil, a skutečně se snaží je redefinovat, někdy napravit, někdy dokonale zničit. Potud na mě film působí jakž takž věrně. Snad se v člověku ozývá myšlenka: "Život se strašně kazí, hroutí se, musím v něm napravit, co se dá, pak snad bude lépe. Sebrat všechny zdroje, co můžu mít." S okolím je to věru jinak. Tak náhlý obrat ve vašem jednání si bude vykládat nedůvěřivě, případně dojde k závěru, že vám přeskočilo. Erratum zprvu i tohle respektuje. +++++ Když si však hlavní hrdina Michal osvojí úsměv člověka na hraně roztomilé alkoholové opičky, otevře se mu každé srdce bez výjimky. Rozněžněn svým pomahačstvím jde hledat vykoupení u kamarádů a rodiny bezdomovce, kteří mu nakonec všichni gratulují k dobrému srdci. Alespoň nenápadným činem, gestem či úsměvem. I náhoda mu pomůže! Otci se rozbil odpad v koupelně. Když jej spraví, jistě to smaže léta nevraživosti. Nakonec bude moci omylem založit očistný oheň, který spálí zlou karmu. +++++ Dle anotace má mít režisér názor, že "errata" - opravy života - jsou možná. Já bych si to dovolil parafrázovat následovně: "Errata - opravy života - jsou snadná." Aby tomu tak nebylo, když scénář nezadržitelně tlačí Michala, aby se mu vše zadařilo. Činí tak mnohdy velmi tupě. Když divák slyší o rozbitém odpadu, hned jej napadne, že se bude spravovat. Syn bezdomovce se nakonec nechá dojmout tím, že jeho otec měl u sebe neustále jeho fotografii a tudíž má smysl mu jít na pohřeb. Divák si zjevně o těchto scénách má myslet, jak jsou milé. Vskrytu ale číhá odpornost. +++++ Což kdyby bezďák fotečku ztratil, nikdy ji neměl nebo o ni byl okraden? To by již nebyl hoden soucitu svého syna, který notabene je nejspíše za jeho neštěstí částečně zodpovědný? Kdyby se nerozbil odpad, stále by trvalo nepřátelství mezi Michalem a jeho tátou? Hlavně se mi ale hnusí, jak Michal s veselou myslí obchází plody své náhlé dobroty, zatímco mrtvý již byl odklizen z hlavy jeho i divákovy. No co, vágus si svoje už odžil, svůj úkol splnil, Michal dostal rozhřešení, že je to OK, tak je OK, no ne? +++++ Dojetí a zájem diváka si ovšem žádá další arzenál. Tklivou hudbu, rozostřené pozadí, lacinou symboliku a originální sdělení, že už se zase mají rádi ťukáním na dveře. Směšná scéna. To vztyčené bradavky manželky směšně nepůsobily, spíš pěkně. Ale taky zbytečně. Ledaže by se tím mělo ukázat, jak moc očekává Michalův návrat. () (méně) (více)

MannyBianco 

všechny recenze uživatele

Film o emocích a vzpomínkách. O hlavním hrdinovi, jenž bloumá po svém rodném městě, ve kterém přes 10 let nebyl. Film poukazuje na sociální a kominikační blokády mezi lidmi na ulicích i mezi nejbližšími. Film zaměřený na emoce diváka. Skvělá atmosféra a lokace. Tomasz Kot byl sice nemastný-neslaný skoro po celý film, ale když přišla více emotivně vypjatá scéna, dokázal zaujmout svou lidskostí a prostostí. Režiséra Lechkého první více metrážní film, který určitě zaujal všechny lidi v sále, do kterého však bohužel kvůli silné konkurenci (Lidic atd.) došla jen půlka kapacity. Myslím, že lidé prohloupili, když nepřišli, protože se obávám, že tenhle film v televizi jen tak neuvidíme. Na to, že je to debut, tak musím říct, že potěšil. (LFŠ 2011) ()

Galerie (28)

Reklama

Reklama