Vzpoura

,,To by naši politici neudělali ! '' ----- Odpovím, ale jo - udělali... obzvláště před prezidentskými volbami. Ono je to s těmi koloniemi těžké. Na jednu stranu je vám líto těch místních lidiček, mnohdy potomků lidožroutů a je jedno zda se bavíme o Jižní Americe, Africe nebo jako zde o Nové Kaledonii. Zlý bílý otrokář často ruku v ruce se zlým knězem či posléze misionářem vtrhli do těchto divokých bohem zapomenutých rájů aby zde začalo drancování a nastolování té pravé víry v Boha. Avšak ruku v ruce za nimi pomalu ale jistě přicházela civilizace a pokrok. Můžeme o tom diskutovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak vše co s tím můžeme dělat... Jistě, můžeme se hádat s etnografy zda např. pojídání albínů v černé Africe dnes naprosto běžné coby koouzlo s pro získání síly stojí za vymýcení tohoto zvyku či nikoliv. Třeba tím Afrika přichází o svoji jedinečnou kulturu a zvyky (a albíny pochopitelně: -) co já vím... Naštěstí nejsem albínem v tamních končinách, bohudík. Většina kolonií padla po druhé světové válce a získala nezávislost. Utlačované kmeny a národy si vydobily své právo na sebeurčení a vykročily ke světlým zítřkům. Třeba takový Izrael. Vznikl v roce 1948 a začal od nuly jako řada ostatních dekolonizovaných zemí. Kde je dnes on a kde jsou dnes ony? Hladomory, masakry, nemoci, genocida, přemnožení... A tak nějak náhle nevím zda nebylo lepší, když některé národy žily pod taktovkou mocnějšího správce či okupanta. Někdo prostě zajistit vládu a prosperitu neumí. Tak to je, nejsme stejní. U tohoto filmu jsem si to přesně uvědomil. Když si vůdce rebelů u ohníčku tam v džungli vyléval srdce kapitánu Legorjusovi. Rozumněl jsem jeho snu i ideálu. Byl ale v kontrastu s tím jak to po nezávislosti leckde dopadlo a jak to leckde vypadá dnes ... Film je spíše politickým thrillerem než akčním drama byť závěr byl hodně slušný. Mně se to ale líbilo celou dobu a ačkoliv jsem pozadí této skutečné události neznal, užíval jsem si Frantíky v tom tropickém ráji s jejich technikou a vybavením. Rozčarování kapitána Legorjuse chápu, holt vyjednávací metody v Paříži nelze použít tisíce kilometrů daleko kdesi v Pacifiku. A když už vám jdou domorodci na ruku, nesmí vám to zkurvit politici a volby... Dávám za 5 Gauloisessek. * * * * * (04.05.2019)

Jeden z nejkrásněji natočených filmů, který však pouze zakrývá absenci příběhu, charakterů a psychologie postav. O čem že je tento film? O lidských právech několika pomatených ostrovanů, kteří se chtěli vzbouřit, ale nemysleli to až tak vážně? NO probůh! Jako parodie reklamy na OldSpice dobrý, jako self-promo slibného režiséra je to k naplivání do ksichtu v každém detailu, kde se objeví jeho ustaraná tvář. No fuj, jak je ve filmu jednoduché natočit úplný blábol aniž by si toho kdokoliv všimnul. Devět z deseti fanoušků Jednoho světa si myslí, že konflikt v Nové Kaledonii je problém a měl by se řešit. (15.03.2013)

Není pochyb o tom, komu Mathieu straní. Jelikož si jako režisér vždy uměl získat divákovy sympatie, není problém se k němu přidat. Navíc odsudek politiků patří ve francouzských filmech nejen k dobrému bontonu, ale už je i vypilován k naprosté dokonalosti. Nechejte vyjednavače jednat, o čem chce, my chceme vyhrát volby, takže pár životů je podružných. Vojenská akce je ve Vzpouře sice poměrně krátká, ale rozhodně je natočena tak bravurně, že předčí mnohé své rozpočtově mnohem opulentnější kolegyně. (25.11.2023)

,,JÁ, ALPHONSE DIANOU, A MOJE SKUPINA, SE STAVÍME NA ODPOR ARMÁDĚ SVĚTOVÉ MOCNOSTI! JESTLI NÁS NEUPOSLECHNETE, TAK TU VŠICHNI ZEMŘETE!.…“ /// Tož, to vám tenkrát v roce 1988 v Nové Kaledonii vzpurní Kanakové dostali nápad a zachtělo se jim nezávislosti. Frantíci na to měli jinej názor, a tak zorganizovali další invazi. Speciální jednotka, paragáni, armáda, prostě všichni si vyrazili zaválčit proti partyzánům. 10 dní operace očima kapitán Philippe Legorjuse. Celkem dlouhý povídání. Spíš taková přehlídka zákulisí jednoho problému. ,,L´Ordre et la morale“ je politickej film, kterej má třeba i úryvkem z televizní debaty mezi Mitterrandem a Chiracem navodit atmosféru těch dnů, kdy byl každej vyjednavač k hovnu a celá ta záležitost začínala pořádně smrdět. A pak až teprv předvýst něco pro války chtivýho člověka. I ten se nakonec dočká. Partyzánština, opět pohledem jednoho člověka, ve kterýho kůži bych bejt kurva nechtěl. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) ,,La Morale et l’Action“, publikaci od Philippe Legorjus z roku 1990 jsem nečetl. 2.) Jedu jen filmy podle skutečnosti. 3.) Chcu vysvětlit lidem z pralesa, že jak se z něho (ze všech stran) ozývá, tak se do něj ze západu volá. 4.) Thx za titule ,,bloodspill“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (27.09.2013)

Vzpoura je především politický film, který ale po francouzsku spoléhá na omezené vyprávění a takřka vše líčí skrze hlavního hrdinu - vyjednavače. Už dopředu ale víme, že všechno skončí tragicky, takže si můžeme vytvářet hypotézy maximálně tak o tom, jak přesně k tomu dojde, a napětí se snímku příliš nedaří budovat ani dalšími způsoby. Z hlediska formy a stylu je to v podstatě opak Greengrassova Letu č. 93, který neměl jednoho ústředního protagonistu, paralelně sledoval dění snad na pěti různých místech najednou a používal navíc dynamickou ruční kameru a rychlý střih. Tady když potřebujeme znát stanovisko politků nebo vyšších armádních důstojníků, případně se podívat mezi separatisty, musí za nimi jet Kassovitz osobně (a my spolu s ním), přičemž záběry jsou obvykle řešené pomalejšími kamerovými jízdami. Není to ani chytře (pro diváka) frustrující, jako nepřekvapivé a utahané. (03.09.2012)