Jack Reacher: Poslední výstřel

Uf, tak tohle fakt ne. Neznám knižní předlohu, takže mě třeba někdo vyvede z omylu, ale měla být první reacherovka utahaným a hloupým rádoby krimi thrillerem, ve kterém člověka vytrhávají z letargie akorát wtf momenty? Protože přesně v to se film po parádně mrazivé úvodní scéně promění. Po atmosférickém navnazení už se prakticky jenom klišovitě kecá, postavy se přes hodinu dobírají k faktům, která divák zná zhruba od třetí minuty (!), a v tom všem se producíruje Cruise, jehož mlčenlivý drsňák je vlastně jen obyčejný chlápek se slušným výcvikem, kterého by Jason Bourne do minuty seřezal a poslal brečet domů k mamince. Pokud tedy Jack Reacher není hodně sofistikovanou parodií, ve které se máme brutálním vraždám a dramatickým hereckým pohledům smát stejně jako (záměrně) přestřelenému záporákovi, krutě selhává ve většině důležitých ohledů. Ano, je tam trocha fajn akce a příjemný feeling devadesátek. Jinak jsem ale vůbec nepobíral, co se to McQuarrie snaží natočit. (5/10) (20.12.2012)

Oproti knize je sice pan Reacher zespodu ošoupaný a z vrchu ožrán vešmi, ale tady nejsme u Hradní stráže.. Chybující, klišovitá a přitom zatraceně zábavná krimi s rajskou hudbou motorů automobilové honičky jak od starýho Bullitta. Přes všechnu tu patinu minulého století, neoznačoval bych Reachera jako oldschool, neboť na oldschool se tam příliš kecá. Říkejme tomu spíš „McQuarrie fashioned crime“.., Škoda, že vzhledem k nepřesvědčivým tržbám to byl ve stylu náčelníka Apačů asi opravdu poslední výstřel.. (21.06.2013)

První film v multikině tento rok a hned uragán jak svině. Nahánečka mustanga s audinkou, chutnala líp než dobře ugrilovanej steak. Přestřelka v lomu, luxus všech luxusů, skvěle nazvučená, mistrovsky zrežirovaná, měla šmrnc a přímý tah na bránu. Hlavní postava byla tak zvláštní, že ani nevím jestli jí Tomík zahrál dobře nebo ne. To u Rosamund jsem rád, že jsem se jí kdysi v v jedný bondovce rozhod žrát, protože ted jsem se bažil každýho záběru ve kterým byla. Hold kočka a ještě dobrá herečka, to je kombinace, před kterou enšpígl mile rád stahuje trencle. Ze všeho nejvíc mě tenhle biják připomínal některý pecky Steva McQueena. Mělo to fakt všechno,napětí, akci, zajímavej příběh, bitky, přestřelky, výborný finále, zajímavý postavy. Všechno působilo opravdově a poctivě. Závan 70.let podpořila i výborná kamera, která se při fightu či přestřelce netřepala jak vožralá kráva, ale hezky stála na místě a dělala to co má, natáčela film a ne realitu. Že film trvá 130 minut jsem zjistil až teď, lepší výsledek už film mít ani nemůže. (17.01.2013)

Víc než cokoliv jiného rozhodně ten nejvíc WTF film, jaký jsem za poslední rok dva viděl. Viděl jsem snahu natočit ryze oldschoolovou konspiračku s hustokrutým ranařem "žijícím mimo systém a nad ním", provozujícím svoji existenci ve jménu spravedlnosti, jaké se obvykle v poněkud pokleslejším formátu točily v sedmdesátých a osmdesátých letech. K tomu jsem viděl prapodivně kombinovanou akci - podle současného trendu přímočarou a tak trochu špinavou, ale zároveň ukrutně naivní (jakmile se začalo střílet). No a pak tu byla ta poslední "část"... ta kterou nejlépe vystihuje přesvědčivě vyděšený výraz Rosamund Pike (mimochodem jí to tu výrazně nadprůměrně sluší). Myslím, že mimicky nemohla myšlenku "proboha s kým jsem to tady zavřená" ztvárnit lépe. Werner Herzog aka Zek Člověk a jeho k posmání drsný pseudofilozofickobondovskopadoušský výstup (s Herzogovou typickou angličtinou okořeněnou ruským přízvukem) prokládaný godlike combat skillz titulní postavy se musí zapsat zlatým písmem do historie...něčeho. Jestli to bylo celé sofistikovaný humor, tak měl dost nešťastnou formu, protože se všichni pořád tváří smrtelně vážně - výjimkou jsou povinné podle žánrového pravítka narýsované hlášky buď Cruise nebo Duvalla. No pokud to shrnu, tenhle film mi přinesl jediné pozitivum - vtipnou rodinnou diskuzi při grilovačce na téma "kdo by měl hrát Jacka Reachera, kdyby ho někdo natočil normálně":) Takže ode mě 50%, protože je to naprostá mimóza, ani ryba ani rak. A BTW vyhrál Ray Stevenson, ale jen proto, že Rock je na pohled větší sympaťák;) (22.08.2013)

Film, kde první dialog začne bezmála až po deseti minutách, nemůže být špatný. Nota bene představuje Jack Reacher střední filmovou třídu umístěnou mezi blockbustery a indie/art sféru, která je podobně jako střední společenská třída na vymření. Jelikož mohou drahé filmy a bohatí lidé optimalizovat své náklady, zatímco levné filmy a chudí lidé žádné náklady téměř nemají, zbývá vše na bedrech střední třídy. Ta to ale logicky sama nedává, tudíž je na odpis (aspoň to říká Jan Keller). Mimo to představuje Jack Reacher další z mnoha skvělých příspěvků na téma post-ironie, tedy nerozlišitelného kmitání mezi vážností a parodičností. Jestliže je zvykem ve filmech, zejména v těch amerických, běžně propojovat „horizontálně“ romantiku, akci, napětí či smích, tak v poslední době tohle všechno kmihá ještě „vertikální“ mezi vážností a parodičností. Jak plyne z kombinatoriky, to už nám dává slušnou dávku všemožných variací ve způsobu, jak film poskládat dohromady. Je sice fakt, že Jack Reacher je spíše seriozně míněná podívaná, která nepatří do úplně stejný sorty filmů jako Herzogův Špatnej polda nebo Hvězdná pěchota, i tak ale dost často diváka znejisťuje tím, jak z té vážnosti vybočuje. Dalo by se to říct i tak, byť poněkud elitářsky, že Jack Reacher je komedie pro chytřejší diváky a drama pro ty hloupější. (24.04.2013)