Človíček Tate

Genialita, stejně jako každý jiný hendikep, s sebou nese nutnost porvat se o alespoň zdánlivě normální život. Fred si musel ujasnit, co chce, už v sedmi letech, díky ambiciózní studené tresce, která si z něj zkusila udělat cvičeného lemura ve své lize výjimečných. Nemohla jsem se dočkat, kdy rázná Dede nakopne tresku do kloaky, jenže ať člověk jakkoliv dlouho zvažuje, co je pro jeho dítě nejlepší, stejně vždycky losuje víceméně poslepu. Jodie na režisérské stoličce rozhodně nezklamala, film je natočený velmi citlivě. Snad i proto, že ona sama byla také výjimečné dítě. (01.08.2019)

Film, kterému je třeba hodně odpouštět, a neočekávat, že si z něj odnesete plastickou představu o tom, jak asi vypadá dětství génia (neboť skuteční géniové obvykle nemají tak široký záběr zájmů a neexcelují zároveň v poezii i matematice, a mimoto bývají zpravidla přecitlivělí a vzpurní individualisté, nikoliv ambiciózní premianti, co poslušně naklusají před světla reflektorů, aby se o svoji výjimečnost dělili s publikem). Nicméně jako milá, vkusná a úsměvná oddychovka film funguje výborně a zároveň neocenitelně varuje před chapadly všech cílevědomých, chladných bestií, schopných i z nejnadanějších dětí vychovat budoucí užitečné idioty (čti: elity společnosti). (08.02.2020)

Little Man Tate je pěkně zpracovaný a velmi dojemný snímek. Lehkost bytí pro malého Freda neplatí, je natolik bystrý, inteligentní a chytrý, že jeho vlastní máma, která se sice snaží uspokojit jeho dětskou duši klasickými hrami pro děti v jeho věku, si začíná uvědomovat, že tahle cesta není ta, po které by chtěl malý Tate jít. Jenomže život génia a život malého dítěte se značně liší a je jisté, že jedině kompromis by mohl zachránit nejen Freda, jeho mámu, ale také jejich společný vztah. 6/10 (09.04.2016)

Tohle je film o geniálním klukovi, co chce zapadnout. Když se na to koukáte, dojde vám, že výpočetní genialita se v podobně naivních filmech přeceňuje. Kdy jste naposledy potřebovali odmocňovat z hlavy velká čísla? Ale tenhle kluk je ke všem dovednostem ještě empatický, a to v podobných filmech není obvyklé. Ale mnohem zajímavější je sledovat psychiku jeho matky (Jodie Foster) a vědkyně, která se zabývá geniálními dětmi (Dianne Wiest). Režie je starosvětská. Kamera je nepříliš kreativní a hudba, které si normálně vůbec nevšimnu, mi na jednom místě přišla trapná. Když hrdinové dorazí universitu, ozve se Gaudeámus igitur. (02.03.2016)

Výborný režisérský debut Jodie Foster, která si jednu z hlavních postav pořádně užila i herecky. Příjemný film o malém géniovi a lidech z jeho okolí, kteří (jak už to obvykle v životě bývá) spadají do dvou kategorií. O těch, kteří si jdou tvrdě za svým prospěchem a sebe mají na prvním místě, ale také o těch, kterým jde v první řadě o dobro svých blízkých. Neuvěřitelně přesvědčivý a přitom přirozený představitel Freda tento "konflikt vlastností" postupně odhaluje i zajímavě glosuje. Ne náhodou se mi při sledování snímku vybavil o hodně starší film "Charly", s kterým toho má docela dost společného, i když Charly není až tak postava "dětská". Díky zajímavému scénáři, výborné režii i hereckým výkonům a v neposlední řadě i hudbě Marka Ishama mi to nakonec vychází (s přimhouřením oka) na plný počet. "Teď už sice nejsem taková hvězda, ale jsem šťastný" je už jen tou třešničkou na dortu. (30.07.2018)