Teď a tady

Kdyby se Jeremy Irvine soustavně netvářil, že se nutně potřebuje poškrábat na intimních partiích, ale je mu to žinantní před kamerou, možná by mi jeho přítomnost až tak nevadila. Kdyby se Parker vykašlal na scénu s otcem brečícím ve zdemolovaném pokoji, možná bych filmu přiznala i příjemný nadhled. Zpočátku se totiž zdálo, že ironie bude hlavní nosnou linií. No, nebyla. (14.09.2014)

Krásné. Prostě krásné. Některé věci rodiče nepochopí, s tím se asi setkal každý. Tady to vyznívá ale více, otec si myslí, že jí prostě musí naplnit dostatečně to, že zbytek svých dnů stráví s nimi, ne s nějakým klukem, co ho zná pár hodin. Myslí si, že ji chrání, ale opak je pravdou. No co si budu nalhávat, zase jsem brečela ale kdo u tohohle neuronil ani slzičku, asi není člověk. Stoprocentních 5* za dokonalou Dakotu Fanning, která kraluje celému snímku. The great thing is I have actually always wondered id it's possible to dry yourself with a sock. (03.03.2013)

Šablonovitá story která se ani na moment neodchýlí od předem očekávaného (a důsledně avizovaného) vývoje, kterou ale táhne zajímavé obsazení a výborná kamera. Hudba je sice fajn, ale občas se dost nehodí k obsahu a některé scény by byly silnější bez ní. Konec je jen takovým potvrzením, že Ol Parker si proti proudu (nebo předloze?) jít nedovolí a pro všechny ve kterých zbývá nějaký ten kousek naděje se i v závěru jistě něco najde. A Jeremy Irvine byl místy o dost věrohodnější a přesvědčivější, když mu chyběl kůň. (17.04.2013)

Film, který ve mě vzbudil tisíce pocitů a emocí, dokonce mě vytryskly i slzy, což se mě skoro vůbec nestává. Má oblíbená dětská herečka Dakota Fanning trošičku zestárla, ale stále hraje skvěle. Od první do poslední minuty mě film ani trochu nenudil, skvělé působivé záběry Brightonu a křídových útesů, kde jsem strávil rok života mě vrátily ve vzpomínkách zpět. Velmi nádherný smutný příběh, škoda jen, že jsem si prvně nepřečetl knihu. (02.10.2014)

Ďalší srdcervúci film :( Až mi z toho smutno zostalo... Ale aj takéto filmy treba, lebo aj takýto je občas život - mozaika momentov, ktoré sa jedného dňa skončia. Presne aj takýto bol príbeh sympatickej Tessy, ktorá to po zdĺhavej liečbe vzdala a namiesto strastiplného umelého predlžovania života sa rozhodla prežiť svoj život až do konca bez obmedzení. K tomu všetkému si spravila zoznam toho, čo chce ešte stihnúť a k tomu jej následne pomáhala jej kamoška Zoey a následne jej "anjel" Adam. To všetko mi však až príliš pripomenulo scény z filmu A Walk to Remember - a hlavne z tohto dôvodu nemôžem film ohodnotiť ako ojedinelý a výnimočný zjav, takže práve toto najviac ublížilo inak zaujímavému príbehu. Nebyť toho, bolo by to oveľa hodnotnejšie... A popravde, aj samotná tematika rakoviny a umierania už je trochu klišé (aj keď za každým vytvoria v človeku nové dojmy a donútia ho zamyslieť sa nad krehkosťou života). Ale odhliadnuc od toho celého, zaujali ma hlavne tie medziľudské vzťahy a ako sa k Tesse správala jej rodina, jej priatelia a ostatní. (19.06.2013)