Teď a tady

Další z mnoha filmů o těžké nemoci a seznamu věcí, které ještě člověk chce stihnout. Tentokrát snímek v komornějším provedení, upřímný, bez přehnaně dramatických scén a gest, s důrazem na romantickou linii. Dakota Fanning si zaslouží uznání za střízlivý a nenucený výkon, Jeremy Irvine si od Válečného koně trochu polepšil, ale stále mě nepřesvědčil, že je herec. Co ty lidi vede k tomu vybrat si ho do filmu? Tím spíš, že zrovna do tohoto snímku by se hodil daleko víc někdo „obyčejnější“. (31.08.2013)

(Jáko želva.) Ještě lepší než Restless. Lepší hlavně v tom, že se zde neklade přednostně důraz na (jaksi "alibistický") snění, nýbrž na samotnou konfrontaci s drsnou realitou. Ta budí dojem, že by byla drsná i bez toho umírání, což tomu akorát přidává. Stejně jako divákova nerozhodnost při "výběru", v čí kůži by spíš nechtěl bejt. Tessy, táty, Adama, mámy ... nevim, já si teda uspokojivě odpovědět nedokážu. --- Tessa je svym způsobem bezvadně vadná osobnost se skvělou optikou světa, aplikovatelnou docela klidně na zcela zdravý lidi. A pokud ne, je aspoň perfektně uchopitelná. Tessa v jednu chvíli nemoci zneužívá; jindy se naopak vytočí, že se s ní zachází jako s mrtvolou. Tessa je pesimistou i optimistou v jednom. Tessa se může jevit jako zdánlivej necita, co ublíží a vezme nebo nevezme zpět, jak si zrovna usmyslí. Při sledování Tessy byste snad v jednu chvíli i chtěli podobně onemocnět; jo, a posléze byste se za takovou myšlenku hrozivě styděli. Tessa na jednu stranu chce oporu, na stranu druhou oporou (dost dlouho nevědomky) sama je. A pro tohleto všechno je pro mě Tessa zároveň někym, v koho by se zřejmě více či méně za daných okolností proměnil každej z nás. Ať už jsme v jádru, jací jsme. --- Dakotka docela slušně natrénovala britskej akcent a ukázala světu (resp. mně jakožto někomu, kdo ji zná jen "od vidění"), že je sotvadospělou slečnou herečkou. A ostatní tolik nezaostávají. --- "And don't have casual sex." - "Really?" - "No, darling, you must always always try as hard as you can." :) (24.11.2013)

Takové téma mě rozbrečí vždycky, ale tady to není díky scénáristům či snad hlavní hrdince. Vše je tak nereálné a pokroucené, že mě to spíš rozčilovalo. A tak mě víc dojímá otcův pohled a vedlejší role Kay Scodelario. Příběh silný, ale kamenný výraz Dakoty byl až příliš nepřístupný. Jeremy byl ale roztomilý. Nadprůměrné téma podané průměrným způsobem, který se rád ve věcech šťourá, ale nepřináší nic navíc. (15.02.2013)

Krásné. Prostě krásné. Některé věci rodiče nepochopí, s tím se asi setkal každý. Tady to vyznívá ale více, otec si myslí, že jí prostě musí naplnit dostatečně to, že zbytek svých dnů stráví s nimi, ne s nějakým klukem, co ho zná pár hodin. Myslí si, že ji chrání, ale opak je pravdou. No co si budu nalhávat, zase jsem brečela ale kdo u tohohle neuronil ani slzičku, asi není člověk. Stoprocentních 5* za dokonalou Dakotu Fanning, která kraluje celému snímku. The great thing is I have actually always wondered id it's possible to dry yourself with a sock. (03.03.2013)

Šablonovitá story která se ani na moment neodchýlí od předem očekávaného (a důsledně avizovaného) vývoje, kterou ale táhne zajímavé obsazení a výborná kamera. Hudba je sice fajn, ale občas se dost nehodí k obsahu a některé scény by byly silnější bez ní. Konec je jen takovým potvrzením, že Ol Parker si proti proudu (nebo předloze?) jít nedovolí a pro všechny ve kterých zbývá nějaký ten kousek naděje se i v závěru jistě něco najde. A Jeremy Irvine byl místy o dost věrohodnější a přesvědčivější, když mu chyběl kůň. (17.04.2013)