Svatyně

Vysvětlit, proč je tohle jeden z mých nejoblíbenějších hororů, bude těžké. Soavi rozjede nějaký základní příběh a pak už jen kreslí za dokonalého soundtracku temnou atmosféru šířícího se zla, které pohlcuje a přetváří všechno živé a racionální kolem do morbidního šílenství. Už legendární titulní sekvence nelítostného středověkého masakru naznačí, že je Svatyně něco extra, ale rozhodně nás nepřipraví na to, co přijde. Takhle si nějak představuju zlo. Jestliže mě v předchozím počinu Soaviho zaujala magorská sekvence vrahovy inscenace na pódiu jeviště, tak tenhle film má spousta takových originálních scén. Nemá cenu to nějak popisovat, prostě jsem se v 25 letech po premiéře téhle pecky bál jít v noci ve svém prázdném bytě na záchod. (01.08.2007)

La Chiesa obsahuje všechno, co mám na hororech rád – magii, démony (včetně jejich fyzických a ne digitálních masek), gotické kostely, postupné ovládání lidí zlem, satanské rituály, tajné a tajemné okultní nápisy a malby a svým způsobem to je přesně ten typ hororu, které mám nejradši. Jenže se mi zdá, že se scénárista a režisér drželi trochu při zdi, mohli občas trochu více přitlačit na pilu. Má to pár nudnějších míst, rozjede se to až ke konci. Místy je to trošku nesourodé a je to spíš několik scén slepených k sobě, než souvislý příběh. Parádní je úvodní scéna někdy z desátého století, podobné scény mě vždycky strašně baví. Prsty v tom má i Dario Argento (myslím, že je jeden ze scénáristů) a hraje tu i mladičká Asia Argento. 3,5* (18.10.2009)

Jedna velká atmosférická jízda! Potenciál děsu vyvolávající gotické katedrály byl maximálně využit. Soavi v některých scénách pouze naznačuje a nechává na divákovy aby si domyslel co se v určitých chvílích děje. Při sledování se ve mně probudily nevšední pocity. Čekal jsem mnoho ale takovou Italskou nálož rozhodně ne! (07.01.2010)

Soaviho horory z prelomu 80. a 90. rokov (Stage Fright, La Chiesa, La Setta a Dellamorte Dellamore) predstavujú posledné hodnotné výboje talianskej školy (M. Bava, L. Fulci, D. Argento, L. Bava a iní) a završujú jej úspešné obdobie. La Chiesa/ Svätyňa je démonický horor s charakteristickými znakmi pre tento žánrový typ. V expozícii filmu sú hrozné výjavy z dávnej minulosti a v nej má pôvod aj tajomné zlo, ktoré sa s odstupom času opäť prebúdza k životu. Staré klišé, klasický vzorec, ale Soavi ho dokáže predsa ozvláštniť. Pracuje s náznakmi, nie je popisný, ani príliš názorný. Ponúka často len morbídne detaily a ostatné ponecháva na predstavivosti diváka. Šikovne využíva prelínanie. Zábery na skratkovité gore scény strieda s pohľadmi na ženskú nahotu. V mrazivej atmosfére uprostred kulís gotickej katedrály pripravuje entré starodávneho zla a pritom nestráca zmysel pre humor. Soavi bol, na rozdiel od viacerých svojich krajanov, ktorí nakrúcali horory, naozaj talentovaný. Preto škoda, že sa jeho kariéra od polovice 90. rokov, po hororovom filme Dellamorte Dellamore, začala uberať smerom k televíznej tvorbe. (31.01.2010)

Je až neskutočné, čo sa do filmu podarilo pretlačiť. Tajomstvá starých katedrál, mystiku, gotickú atmosféru, snovosť, ale aj neskutočné, stále geniálne masky, FX a gore. Prostredie a spracovanie berie dych. Hudba to všetko len podtrhuje. Wau, kde sa takéto veľké, ambiciózne talianske horory podeli? Masterpiece. (25.03.2021)