Kapitál

Takto si tu žijeme, my osvietení bankári a majitelia bánk. Kapitál odkrýva masku pokrytectva. Ukazuje správanie sa elít. Rafinované podrazy, náhle výpovede, dôraz na plnenie zjavne nezmyselných príkazov. A paranoja. Drzejší špeh vyhráva. Žiadna vecná odbornosť v riadení ("Čo to vlastne predávame?" pýta sa riaditeľ banky). Rozhodujúce sú manipulatívne hry o ulapenie si priestoru moci plus využívanie revolucionárskych modelov ("Použi Maov model kultúrnej revolúcie", radí riaditeľovi manželka). Ambiciózni ľudia majú zvyčajne inú predstavu o poschodiach vplyvu. A možno sú len neradi, ak ľudia vidia, ako to chodí. Pozn.: Existuje minianalýza zákonom uložených a neustále narastajúcich povinností štátu voči občanovi, čo nepodniká, nepracuje a má spoločnosť na háku. Všetky tieto povinnosti sú sankcionovateľné. Nútia občana žiť ako by bol matrica v stroji. Niektoré priamo prikazujú zaplatiť štátnemu výpalníkovi nezmyselné poplatky aj pri nulovom príjme (zdravotné a sociálne poistenie). Všetko nenápadne prepojené s bankami. Je na to tisíc dôkazov. Ak mi neveríte, skúste len taký mipokus: trvajte na Vašej zákonom umožnenej povinnosti, aby Vám bola mesačná výplata vyplácaná výhradne do vlastných rúk a nebola odvádzaná zamestnávateľom na účet v banke. Skúste to a uvidíte kolotoč. Nárast povinností vyžadovaných štátom od občana od 17. 11. 1989, sústavne narastá. Sústavne narastá od zániku režimu, ktorý podľa rôznych politikov, analytikov a politológov bol neznesiteľne dirigistický a od každého vyžadoval hrozne veľa povinností. Nuž vyžadoval, súhlasím. Len vyžadoval oveľa menej zákonom prikázaných povinností ako dnešná demokracia. Zákonná úprava bankovníckych práv vzrástla s porovnaním s minulým režimom asi o 2000%, čo sa týka len rozsahu úprav. O priznaných právach bánk obsiahnutých v týchto normách radšej nevravím. Dennodenné odrbávanie ľudí bankou a jej mocenskými hráčmi (majiteľmi a ich výkonnými poskokmi) milujúcimi peniaze, ich rast, drzé intrigy, sex a maximálny luxus, je známe hádam každému, len málokto si uvedomuje jeho Božskú trojjedinnosť ("Banka Ťa ojebe trikrát: ako klienta, ako zamestnanca aj ako občana", hovorí ľavičiarky strýko vo filme a riaditeľ banky na to: "On má v dosť veciach vlastne pravdu"). Jednoducho po zrútení bloku štátov, kde výrobné aj pracovné prostriedky vlastnil ústredný výbor strany, dominuje nielen v našom geografickom priestore (bývalé Česko - Slovensko) systém, kde kapitál ovládajú banky. Nenásytne, kruto a dennodenne prznia chudákov, žijúcich v ilúzii nekonečnej slobody. Costa- Gavras pochopil nemožnosť zmeny súčasného stavu. Pochopil, že snahy kritikov budú vždy zadupané večnými hráčmi, občas si uvedomujúcimi dopad svojich konaní, no vždy víťaziacimi kódom mamony - potrebou rozmnožovať množstvá zarobených peňazí a tváriť sa pritom ako intelektuálni guruovia. A pochopil tiež, že iná cesta k zmene ako náhly krach spôsobený nepredvídanou udalosťou (živelná katastrofa, vojnový konflikt, násilná revolúcia) jednoducho nevedie. (03.02.2014)

Kapitál není film, který by chtěl objektivně ukázat, jak to zřejmě chodí ve vysokých kapitalistických kruzích. Tohle je film, který chce diváky přesvědčit, jak jsou ony kapitalistické kruhy povrchní, nudné a zoufale prázdné. Bohužel to se dá říct hlavně o filmu Kapitál. Hodně se mluví, buď francouzsky a dost křečovitou angličtinou. Všichni však převážně mluví o penězích. Někteří je rozhazují, jiným na nich nezáleží, což dávají najevo, někteří o ně přijdou, jiní je přijímají jako úplatky. Postavy jsou povrchní a stereotypní, zkažené figurky vysoké společnosti, tak se režisérovi do příběhu hodí. Kladné postavy poznáme hned: jsou vykresleny naivně a idealisticky a pokládají ty správné otázky, a to takové, které by měly peněžním magnátům nahlodat svědomí nebo jim ukázat, co je v životě důležité. Záporné postavy jsou sobecké, žijí čistě konzumním životem nebo podvádějí - samozřejmě si zaslouží naše pohrdání. Bohužel ve filmu není žádná postava, která by aspoň trochu vzbuzovala sympatie. Možná intriky a utajené operace, tak jak je film vykresluje, v bankovním světě existují, bohužel příběh, kde je dobro a zlo odděleno tlustou čárou a všechno je černobílé, dojem shazují a ubírají mu na uvěřitelnosti. Kapitál je sterilní film o penězích, bankách, ale hlavně o režisérově levicovém pohledu. (06.12.2013)

,,PENÍZE JSOU JAKO PES, O KTERÉHO JE TŘEBA SE NEUSTÁLE STARAT. CHCE, ABY JSTE MU TEN MÍČEK HÁZELI STÁLE ZNOVA A ZNOVA. ABY MOHL DĚLAT TO, CO SE OD NĚHO OČEKÁVÁ.…“ /// Pohádka o lidech, kteří touží bejt obklopení bohatstvím proto, aby si jich ostatní víc vážili. Zákulisí vedení banky a svět, ve kterým bych nemohl žít. Můj mozek totiž není obětí peněžních transakcí ani akcionářů a dokáže myslet i na jiný věci, než je rychlej sex na hajzlu a prachy. Pro ty, jenž nemusej filmy o politice, tohle bude jen další nudnej sled keců a událostí. Ti ostatní, který cejtěj nějaký napětí při sledování klesající křivky grafu, spekulacích o bankách v drápech akcionářů, diktátu trhu, o rattingových agenturách, které narušují ekonomiku kvůli politice a ohrožují celou společnost, zaplesaj. I když za sebe přiznávám, že Margin Call bylo napínavější. Tady vítězí téma nad zpracováním. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej napsal v roce 2004 Stéphane Osmont, jsem nečetl. 2.) Výstavy, jako třeba ,,LUXUS JE TVÉ PRÁVO“ se pořádaj kvůli mně. 3.) Děvka za 30 tisíc? Nuda! Já mrdám jen ty za milion. Euro (samozřejmě!). 4.) Thx za titule ,,sizok“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (26.11.2013)

Francouzská trefa do černýho. Film, který naprosto přesvědčivě ukazuje zákulisí nejvyššího byznysu, kde vládne špína, špína a zase jen špína. Gad Elmaleh patří v současnosti mezi největší francouzské hvězdy a zde jasně dokazuje, že právem. Nelíbila se mě dějová osa top modelkou, protože takový pokusy si holčičky mužou zkoušet na nějaký druholigový ňoumy, ale postava Marca byla první liga a byly vykreslena takovým způsobem, že slečinka měla hned poznat, že nenarazila na žadnýho nadrženýho osla, který si nevezme co chce. Naštěstí i tohle bylo ukončenom přijatelným způsobem. Pokud jde o obsah jako takový, film má v sobě napětí, nekompromisnost a hlavně pořadnou řachu reálnosti. (19.10.2013)

Opět výborný Costa-Gavras a dokonale necitelný Gad Elmaleh. Bez skrupulí ukazuje svět bankovnictví, jak jsou všechny environmentální strategie, morální kodexy, zaměstnanci a loajální chování jen fasádou pro hru několika byznysmenů, kterým jde výhradně o prachy a ekonomickou moc. Nic nového pod sluncem, ale famózně natočeno! (15.02.2015)