Kapitál

Kapitál kazí lidi a peníze nikdy nespí. To jsou dvě jistoty, které jsou prostě platné. Bohužel ani stejnojmenný snímek vám nic moc víc věomostí nepředá. Costa-Gavras natočil snímek, který se tak moc snaží vymezit, až končí v té nejstereotypnější šabloně jaká jen jde. Zvýrazňovaní zlozvyků a špatností finančního systému funguje sice vždy, ale člověk by přecijen čekal něco více. [40%] (11.10.2013)

Tři z milosti. Příliš banální, prvoplánově efektní, přehlíživě arogantní a navrch trapně mizogynní pohled na problematiku, k tomu trestuhodně nenápaditá kamera i střih, příběh bez drivu skutečné opájivosti i hrůzy, jež nevyhnutně opřádají kapitál, bez pocítění pádů do propastí i dosahování vrcholů, žádný glanc ani šmrnc, jen plochý, jalový pokus předvést pár bankovních manévrů bez skutečného porozumění, proč je to tak nezastavitelné a expandující. Chabá konstrukce, neživé postavy, nevěrohodné interakce, motivace, nic to inherentně nedrží ani nepohání, vadná dynamika. Costa-Gravas se těm, o nichž točí, nedokázal v ničem přiblížit. I tupou sílu drtící svět lze předvést s citem pro věc, právě v těch jemnostech života, jež ona ve svém smrtícím stisku nerozlišujíc rdousí jak v obětech, tak v ústředních aktérech. Je mi líto, ale film s takovým názvem a ambicemi by měl podle mého přece jen působit větší závratě. *~ (19.06.2020)

1) Celá popsaná finta je ve své podstatě přibližně správná, ale je příšerně zjednodušená. Hráči by nehráli tak průhledně, nebylo by tak snadné je nachytat na švestkách, trh - ostatní hráči - by nereagoval tak bláznivě a dosazenému ředitýlkovi by hráči netolerovali samostatné jednání. Tuhle námitku však beru způli zpět, protože pro diváka věc musí být srozumitelná, tedy triviální. --- 2) Kecy o propouštění, event. okrádání klientů, či o jiných trablích s masami, neberou vážně ani odboroví předáci. Všichni hráči, včetně ministra práce a sociálních věcí, vnímají problematiku dopadu her na střevlíky výlučně z marketingového hlediska: jak se to prodá na burze, jak se to prodá voličům, a podobně. Mimo veřejná prohlášení o věci mluví v holých větách. --- 3) Hráč se kterým dokáže sebeméně manipulovat šlapka, nevystoupá nikdy výš než do okresního přeboru. Tenhle prvek mě ve filmu přímo iritoval. --- 4) Nezapomínejme, že mnohem více a mnohem nemravněji než banky nás oškubává stát. --- 5) Napsal jsem oškubává, nikoli okrádá, protože "okrádá" je termín, v němž je obsažena připitomělá nasranost nýmanda. Byznys je SOUTĚŽ. Ne každý se jí může či chce zúčastnit, a většina veřejně dostupných informací o ní pochází od lidí, kteří ji prostě nechápou. Včetně Costy-Gavrase. Pokusy nahradit soutěž harmonickým rozvojem, nejlépe plánovaným, už tu byly. A zrovna my, Češi a Slováci, bychom si měli sakramentsky dobře pamatovat, jak ta harmonie fungovala: Byla neproduktivní a skrznaskrz nemravná. --- 6) Na světě zbývá už jen velmi málo zemí, které lze považovat za kapitalistické. Byznys je celkem čitelná a racionální činnost, protože hráči hrají se svými penězi a snaží se o ně obrat ostatní. Nesrovnatelně špinavější praktiky kvetou tam, kde se hraje s cizími penězi, tedy když se dojí veřejné rozpočty. Pitomý (a pokrytecký, mimochodem) Havel to nazval "mafiánským kapitalismem", ale je to naopak všudypřítomnost veřejného, tedy socialistického prvku, která teprve dělá z byznysu svinstvo. (24.04.2014)

"Francouzsky povrchní a drzé, s důrazem na to, co je vidět." Slovami, ktoré zaznejú v poslednej tretine z úst Gabriela Byrnea by sa dal tento film celkom dobre charakterizovať. Ako inak predsa môže vyznieť film o peniazoch, ako povrchne a drzo? Alebo ešte lepšie, ako inak môžu vyznieť postavy a kostra príbehu? Tam, kde J.C. Chandor prezentuje akvárium plné hladných žralokov a malých rýb s nepokojnou hladinou, a kde nás Martin Scorsese vpúšťa do pravej kapitalistickej divočiny, v ktorej vládne zákon džungle si oscarový Costa-Gavras volí zlatú strednú cestu, ktorou minimalizuje riziko diváckeho a kritického neúspechu. Scenár na základe knihy zo začiatku mierne skratkovito vrhá diváka in medias res, následne však už nádherne rozbieha krátky príbeh strmhlavého vzostupu ambiciózneho, energického, arogantného Tourneuilla (v podaní stále rovnako šarmantného a herecky precízneho Gada Elmaleha - posielam pozdrav), ktorý v zápätí drží v rukách oťaže poprednej európskej banky a závisia od neho životy a kariéry desaťtisícov zamestnancov po celom svete. Štruktúra je jasná, máme tu jedného centrálneho hrdinu, ktorý rany prijíma aj rozdáva ako na bežiacom páse, vzpiera sa konkurencii, Američanom, pochybným obchodom a partnerom, ale aj nevraživým kolegom, ktorí ho chcú čo najskôr vidieť rovnako bleskovo padnúť. Aby toho nebolo málo, prísne nalajnovaný scenár mu do cesty nastrčí zvodný Púštny kvet a Marc je miestami skutočne v koncoch. Nebol by to však on, aby sa nepozbieral a všetkým nevytrel zrak. Záver je trochu idealistický, na druhú stranu nečakaný a to je jeho najväčšia devíza. Zároveň, keďže film sám o sebe je pomerne priamočiary, komplikuje divácky zážitok navodením dojmu vysokej inteligencie (a zároveň sa snaží presvedčiť diváka, že keď film pozorne sleduje a baví ho, je inteligentný aj on) používaním odborných finančníckych termínov, operácií a machinácií, čo by som mu normálne mal za zlé, ale tu to síce trochu nevďačne, avšak predsa len funguje. Príbeh je síce skutočne prostý, až temer naivný, ale ja to Elmalehovým ironickým poznámkam na kameru v štýle spaceyovského Franka Underwooda, tradične výbornému Byrneovi a krásnej Liye rád odpustím. Medzi filmy roka ho však z týchto dôvodov nezaradím. 75% (06.04.2014)

Chtěl být novodobým Robinem Hoodem, hrdinou v kruzích velkých peněz. Ve skutečnosti se však pod jeho vedením dočkali finančnímu vzestupu jen bohatí a chudí se stávali ještě chudšími... Starší filmy Costa-Gavrase se u mne vždycky těšily vysokému hodnocení a pochvalným komentářům ve víru silného zážitku. U novodobého Kapitálu jsem si bohužel připadal jako před pár lety na povinných přednáškách z jednoho volitelného předmětu Základy manažmentu. Snažil jsem se proniknout do postaty věci se zájmem, vnímal jsem smysluplnost a snad i důležitost sdělovaného, jenom mne to celé poněkud míjelo. Chápu hlavní poselství, všiml jsem si různých sdělení i v zdánlivě nepodstatných scénách (třeba s tou místností s dětmi plnou hluku z her na tabletech), ocenil jsem vtipnou vložku s Tournueilovou představou, ve které fyzicky zaútočí na muže z obrazovky... ale moc mne to nebavilo a podruhé bych to rozhodně vidět nechtěl. K velmi slabým 3* dopomáhá z mé strany i vzpomínka na tematicky spřízněný film Vlkem z Wall Street založený mj. na obscénnosti a adoraci hlavního hrdiny, oproti kterému musím kritický a filmařsky důstojný Kapitál přeci jenom trochu více ocenit. 55% (10.06.2020)