Kletba z temnot

The Possession (Kliatba z temnôt) je ničím výnimočná. Strašidelné okamihy tvoria predovšetkým zvukové efekty, na nejaké tie poveternostné zmeny, lekárske procedúry, meniace sa pohľady či obstojné počítačové triky, nočné motýle, prsty v hrdle, plaziaci sa démon.. i keď na toto všetko je už hororový fanúšik zvyknutý. Hudobne napätie a tajomno akcentuje Anton Sanko, pričom donekonečna opakuje hlboký klavírny tón. The Possession nás uvádza do obrazu hneď v úvode zlovestnou sekvenciou, kedy sa zo záhadnej skrinky s hebrejskou rytinou ozýva strašidelný hlas a nasleduje likvidácia obete. Potom sa už klasicky narýchlo zoznamujeme s rodinným zázemím hlavných postáv. V scenári dvojica Juliet Snowden a Stiles White pospájala všetky prvky démonologickej kinematografie. Možno za to, že som čakal neskutočné Bčko, bol som viac než spokojný. (24.05.2019)

Kletba z temnot skoro vůbec nevyužívá lekaček, což je v dnešní době komerčních hororů skoro rarita. Sází opravdu jen na napětí a atmosféru. Ovšem v závěru snímku už si tvůrci mírně nevěděli rady, a tak stavěli klišé na klišé. Proto nemůžu říct, že by mě závěr nějak napínal či překvapil. Kdybych to neviděl v kině, možná bych byl přísnější. (18.10.2012)

„Vem si mě… vem si radši mě!“ Dobrý pokus. Jenže..! Nebudeme si nic nalhávat. Ovlivněnost Friedkinem je tady zřejmá. Bornedale… je ti doufám jasný, že originál .. nikdo… opakuji nikdo nepřekoná. A i když budeš to kyvadlo hypnotizovat až do celkového vyčerpání – Ďábel tě nevyslyší. Na tvé prosby zareaguje jen nějaký druhořadý démonek z Polska… co nerad vepřové. (19.04.2013)

Mohlo mně hnedka napadnout, že na tomhle hororu se částečně podílel Sam Raimi. V některých scénách to bylo evidentní. No a musím uznat, že jako horor to bylo vcelku fajn. Sice jsem se moc nebál a příběh byl vcelku solidní recyklátor vymítání ďábla...tentokrát na židovský způsob. Každopádně pořád to mělo na horor vcelku solidní atmosféru. A taky ta atmosféra tuhle bejkovinu udržela alespoň na průměru. (21.02.2014)

Klasický příběh o posednutí, s rigidně klasickým schématem rodinné situace (pár po rozvodu se dvěma dcerami, matčin nový šamstr, úspěšnější než původní, a děsně milující dcery) a úporně klišovitými prvky. Sympaticky zahrané, sympaticky vyprávěné, jen je to takové... zatuchle neoriginální, že zkrátka moc nechápu, proč vůbec takový furt stejný příběh točit. (18.06.2013)