Nadechni se

Dům na venkově, spořádaná rodinka s dospívající dcreou. Do domu přicestuje na kratší pobyt studentka. Otec je hráčem na cello, ona válí na klavír. A průser je hotový. Parádně natočený film, pomalý a nenudící. Guy Pearce dokazuje, že je neprávem opomíjen, předvádí výborný výkon. Film je v podstatě banálním příběhem o trojúhelníku, ale účastníků dramatu je vícero, všichni pěkně vykreslení. Pátou hvězdu přidávám za zvuk a hudbu. 80% (19.09.2020)

Jeden z těch vzácných filmů, co dokáže lehce plynout a z diváka padá všechna tíha přesto, že ve vzduchu jsou cítit trable... Spokojenou americkou domácnost o třech figurantech naruší příjezd přemýšlivé studentky Sophie, která, jakoby si svůj vpád načasovala přesně do počínající krize středního věku muže, který se začíná rozpomínat po čem toužil předtím, než mu vyhlídky zakryla clona existencionálních přízemností, manželských ušlápnutostí a profesní rutiny. Sophiin životní postoj nahlodává Keithovu mysl, která ještě stále odmítá zkornatět, i když si uvědomuje, že otázka volby není aktuální po celý život, je zásadní na jeho počátku, dokud jsme na ni sami, bez břemen... Dál je to už o poblouznění a s ním spojeném riziku - spálit most a vrhnout se po hlavě do peřejí, právě v onu chvíli nezáleží na tom, jestli dopad bude znít jako BUM ááááááá, nebo ááááááá BUM... Nic zvláštního ani objevného, říkáte si, jenže - to by vedlejší roli nesměla dostat krásná hudba a tu hlavní Guy Pearce, který je naprosto famózní - z jeho postavy vyzařuje dobrota, odevzdanost a neskutečná něha a spojení s Felicity Jones dává vzniknout Eliášovu ohni těsně předtím, než udeří blesk, ale erotické dusno není tím, oč tu kráčí, jedná se o ukázkové splynutí duší... dokud nás smrt, nebo jiný naschvál, nerozdělí... No nic. Smile! (20.06.2014)

Krehké, dojemné, pomalé, zádumčivé ... Viac menej „obyčajný“ film o jednom učiteľovi hudby prežívajúcom v niekoľkoročnom, teraz už stereotypnom vzťahu s manželkou a dcérou a pobyte mladej britskej študentky počas leta v jeho rodine, keď sa návšteva vyvinie pre hlavných aktérov tým najmenej očakávaným, ale pri tom pocitovo najuveriteľnejším smerom. Precízne herecké výkony ustáleného Guya Pierca a krehkej Felicity Jones v reálne uvažujúcich postavách, ktorým bez problémov veríte ich odhodlanie riešiť situáciu, aj napriek tomu, že s nimi (možno) nebudete plne súhlasiť. Vo výsledku len pár charakterov a pritom pohľad každého z nich k vzniknutej situácii je nanajvýš uveriteľný a zbytočne nevyhrotený. Dokonalá súhra kamerových záberov prevažne zameraných na detaily a jemnej klavírnej hudby vytvárajú občas atmosféru ako od samotného Terrenca Malicka (badať to je hlavne pri romantickej scéne v lese pri jazere). Zádumčivý feeling udáva pomaly plynúce tempo; a scenár, ktorý si v závere vystačí len s minimom slov, ale napriek tomu dokáže na scénu priniesť veľmi dusnú atmosféru a poriadnu spŕšku emócii. Precízne napísaná a vynikajúco zrežírovaná nenápadná dráma z každodenného života, ktorá nemá nijaké zvlášť veľké artové ambície a práve o to viac poteší svojou ľudskosťou a určitou jednoduchosťou tým, že nijako zbytočne netlačiť na pílu. Chápem aj zvolený záver prichádzajúci pomerne skoro po konfrontácii, vďaka nemu je nad dlhodobými dopadmi konania postáv možné rozmýšľať ešte dlho po skončení záverečných titulkov, a pritom ani jednu z nich nie je možné bezočivo odsúdiť s jednoznačnými argumentmi. Pár dní po pozretí to vo mne rezonuje ešte viac! CELKOVO: 4* (21.10.2013)

Film o citoch a láske ktorá dokáže rozozvučať tóny v srdciach a potom už len krásne bolieť. Ten záver bol troška akoby "uponahľaný" . Výborná sprievodná hudba , (ten violoncelový koncert bol uchvatný) sympatický prejav aj bez slov u mladej Jonesove.. (29.09.2017)

Chtěli, dokonce moc, ale oba pochopili, že svoboda je hodně vrtkavá. Málo slov, hodně detailů, výmluvné pohledy, dokonalá hudba. Komorní drama mi jednou připomnělo už starší kousek V ložnici Todda Fielda, režisérovu předchozí vztahovou imigrační romanci, pak tu dokonce nějaké záchvěvy á la Terrence Malick, abych si vzápětí potvrdil, jak soustředěný výkon podává herecký chameleon Guy Pearce, který ještě před několika lety tak nějak nepatřil k mým oblíbencům. Dnes je všechno jinak. Ostatní jsou tu prakticky za statisty. Jen ona a on v zádumčivém balení. Talentovaná a stále neokoukaná Britka Felicity Jones (mladý režisér Drake Doremus si jí vytáhl právě z předchozí spolupráce Like Crazy) hraje neuvěřitelně pomocí rtů a očí, Pearce zase svým nemalým charismatem dokazuje, že je jedním z nejzajímavějších britských herců své generace. Scénář není zbytečně vyhrocený, nenutí k hysterickým výstupům, jen dle pevného režisérského vedení nabídne sprchu emocí, aby za pár okamžiků umně navodil atmosféru zoufalství a beznaděje. Do počínající krize středního věku umělecky zaměřeného otce od rodiny totiž vstoupí přemýšlivá Britka z výměnného studentského programu, takže ušlápnost rodinného a profesního života dostane alespoň na pár okamžiků do zubů. Samozřejmě najdeme i leckteré chyby, ale proč je pro tentokrát nenechat ve skříni? Uhrančivé a dospělé!! (21.06.2014)